Zuby nehty velí – Srdce ven!

Legendární většinově dámská kapela Zuby nehty připravila a sedm let od zatím posledního řadového alba Kusy právě vydává nové album, jemuž vetkla do erbu název Srdce ven. Deska s krásně výtvarně vyvedeným bookletem obsahuje třináctku nových autorských skladeb s tradiční směsí poetiky textů a rocku, folku, punku, nové vlny či alternativy v hudbě.

„Někteří z nás odmítli vkročit do studia bez celoobličejové masky, jiní bez pleťové masky,“ komentují Marka Míková a Kateřina Jirčíková největší zádrhel, který způsobila „doba covidová“ při samotném natáčení alba. Zcela bez komplikací se to ale přece jen neobešlo. Před nástupem do studia došlo na personální změnu. „Krátce před natáčením se námi rozloučila naše bubenice Hanka, a tak bylo potřeba kuráže, zvednout hlavu a jít dál. Jana Kaplanová s námi už kdysi hrávala a teď přinesla nový vítr z Podkrkonoší s lehkostí sobě vlastní. A ještě přidala v některých písních trumpetu.“

Zuby nehty produkují písničky, které mají základy v letech z punkových či rockových počátků období bájného Dybbuku. Ale navíc k tomu dokáží přidat do harmonického celku ostatní žánry, jako je alternativa či folk, a celé to vygradují osobitými texty. Srdce ven je jako obvykle poskládáno z písniček jednotlivých členů kapely. Stejně jako na předchozím albu Kusy i tady je třináct skladeb a ani na novém albu nechybí další pokračování (tentokrát už sedmé) písně Paní. Baskytarista Jan Maxa si pochvaluje také atmosféru ve studiu Jámor Ondřeje Ježka. „Natáčelo se celkem svižně, od října do prosince loňského roku. Měli jsme poctivou přípravu a dlouho předtím jsme psali a zkoušeli. Vše bylo připraveno, a tak jsme nakonec přizvali jen ty naše, vnitřní ­ a o to milejší ­ hosty. Pavla s námi naživo normálně nehraje, ale jsme moc rádi, že se k nám ve studiu připojila. Marvin je skvělý bubeník i člověk. A Ondřej nás vždy mile překvapí tím, co a na co do našich nahrávek přidá.“

Kde se vzal nakonec finální název alba? „Seděli jsme u táboráku na soustředění a trochu si lámali hlavy. Ani jeden z názvů se nezdál. Ptačí, Vlčí, Paví, Braní – následovaly záchvaty smíchu a bujaré veselí. Pak se někdo zeptal: „Jaký slovo bys řekla, když pomyslíš na naši kapelu?“ a Kateřina řekla: „Srdce.“ Marka řekla: „Chodby“ a Alice špitla: „Tak co Srdce ven?“ A pak bylo ticho. Takový to, kdy se člověk dívá do ohýnku a je mu dobře. Ten výkřik vymyslela Pavla v písničce Vlčí a perfektně sedl do dnešních dní a do našeho statu quo.

S obalem jsme oslovili Goldu ze Znouzectnosti. Jednou totiž udělal skvělý plakát pro náš společný koncert a všichni tušili, že je to pozoruhodně spřízněná duše. To se taky potvrdilo. Na obalu pracoval zvolna, ale každý obrázek, který přiletěl, nás cupoval na kousky. Trefoval se přesně.

Podobné souznění probíhalo ve studio Jámor u Ondřeje. Jeho okřídlená věta: „Chyba je dárek“ kapelu ve studiu osvobodí, a když k tomu sem tam přiletí některá z jeho hlášek, jako „Padá tlak, něco si přej…“, začne bezděky vznikat něco zevnitř kapely a je to neopakovatelné.

Ten čas, co koronavirus přetrhl veřejné vystupování, byl pro nás svým způsobem i blahodárný. Mohli jsme uvařit nové CD a teď se těšíme, až ho sníme.“

Zuby nehty – Srdce ven – titulní strana obalu

 

Vybrané fotoreporty