Pavla Čadka a Pokáče spojila v tomto roce třicítka

Pavel Čadek je nový český písničkář jehož poznávacím znamením se stalo violoncello. V minulém roce absolvoval nabitou koncertní sezonu, jako host Pokáče, Petra Bende či Bratrů Ebenů. Vstoupil tak do podvědomí mnoha diváků. Svým stylem hry a kombinací vážných i vtipných písní ze života je v očích mnohých považován za nástupce Jarka Nohavici. S nadsázkou se označuje za zakladatele nového žánru cellofolk. Jako písničkář doprovázející se na violoncello je u nás skutečně jediný svého druhu.

Nyní vydává singl krátce nazvaný 30. V klipu i v písni hostuje a autorsky se podílí písničkář Pokáč. Oběma je 30 let a píseň je jejich společným lamentem nad nesnázemi stárnoucích mužů. Samozřejmě jde o nadsázku, která je vlastní jak Čadkovi, tak Pokáčovi. Pavel Čadek skladbu komentuje: „Svět je plný soucitu s lidmi bez domova, s obětmi živelných katastrof, svobodnými matkami, vozíčkáři, starými a nemohoucími, ale svobodné bohaté třicetileté muže, zdá se, nikdo nelituje. Myslím, že nastal čas to změnit a ukázat lidem pravdu.“

Klip byl natočen v Praze a Kostelci nad Labem a režíroval jej Martin Hammerschlag, který stojí také za Čadkovým klipem Nestíhám nebo za dosud všemi klipy písničkáře Michala Horáka. Režisér přišel s nápadem postavit video na lamentování hlavních aktérů na stařeckých elektrických vozících. Dík za zapůjčení patří svobodapohybu.cz.

Klip ke zhlédnutí:

Tara Fuki vydávají první singl z nové desky a plánují oslavy dvacátého výročí kapely

Videoklip a vydání písně „Kdyby“ je první pozvánkou na oslavu dvacátého výročí violoncellového dua Tara Fuki. Oslavy zahrnují vydání nového alba, které ponese název „Motyle“, řadu koncertů a tři křty desky v první polovině listopadu 2020. Na starších nahrávkách křehké písně Andrey Konstankiewicz a Doroty Barové znějí v polštině, ale nová skladba překvapí fanoušky díky českému textu Tomáše Tajchnera.

Tara Fuki za dvacet let svého trvání nahrávají už šestou řadovou desku, ale českých textů napočítáte v jejich písních na prstech jedné ruky. Přestože polština je tak trochu jejich „domovský jazyk“, tentokrát hned u první vydané skladby z připravovaného alba je tomu jinak. „Tahle písnička vznikla momentální inspirací básní Tomáše Tajchnera. Byl to jeden z těch vzácných okamžiků, kdy se při četbě zároveň odkudsi vynořila i melodie a teprve potom se přidala violoncella,“ říká Andrea Konstankiewicz a dodává: „na připravovaném albu pokračujeme v jazykové tradici, která Tara Fuki vždy charakterizovala. Je převážně v polštině, ale tentokrát se na něm objeví i tři česky otextované písně.“

V nádherně se rozpadajícím objektu bývalých lázní natočily Tara Fuki krásný, poetický videoklip. Ale videoklip a nahrávka kvůli současné situaci málem nevznikly. Andrea žije již trvale ve Francii a jak přiznává, je to nyní pro jakékoliv plánování velká komplikace: „Nikdo neví, jaká přijdou opatření, a nám se to ještě komplikuje tím, že jsme vlastně mezinárodní kapela závislá na otevřených hranicích a funkčnosti leteckých společností. Deska Motyle se měla původně nahrávat v březnu, ale moje tříměsíční karanténa ve Francii způsobila, že se natáčela až v červenci. A vlastně do poslední chvíle se nevědělo, zda se mi podaří přiletět, protože se neustále rušily letenky. Budeme rády, když se nám společných 20 let podaří oslavit tak, jak jsme si naplánovaly.“

Datum vydání nového alba „Motyle“ je naplánováno 6.11. a speciální koncerty pak na 11.11. v pražském divadle Archa, 12.11. v Ostravě a 13.11. v Brně.

Odkaz na videoklip:

iRock&Pop