Alternativní stálice První Hoře představuje videoklip k písni „Malej pán“

Alternativní stálice První Hoře, držitelé cen Anděl nebo Břitva desetiletí, představuje nový videoklip k písni Malej pán.

Klip byl natočen během letního dne za pomoci věrných fanoušků a skupina si k němu sama napsala scénář. Ústřední postava s diskokoulí místo hlavy je zároveň maskot z přebalu aktuální desky Křehký mechanismus pozemského štěstí a mladší bratr lídra kapely Milana Urzy. „Narodil se s tímto vzácným handicapem, který postihne jednoho člověka z miliardy a který podle lékařů mohl zapříčinit častý poslech Michala Davida během těhotenství mojí matky,“ vysvětluje Urza a dodává: „Píseň Malej pán patří k nejoblíbenějším peckám z aktuální desky. Pojednává o tom, jakou úlevu může přinést, když se člověk dobrovolně vzdá přehnaných ambicí a prostě se vědomě rozhodne být malým pánem. Přestane se hnát za iluzí úspěchu a začne prostě a jenom žít.“

 

 

První Hoře – Křehký mechanismus pozemského štěstí

KONTRA PRODUCTION   47:05    ALTERNATIVE / FUTURISTICKÝ PUNK JAZZ

Alternativci První Hoře ohlásili po dvou letech pauzy návrat. Během doby ticha pracovali na novém materiálu, na němž je opět citelný kapelní rukopis a textařský cit Milana Urzy. V případě Křehkého mechanismu pozemského štěstí se ale všechen um Prvního Hoře nahustil do větší míry než na předchozích počinech.

Úvodní Viva La Vita!, Dítě boží či Hymna naděje demonstrují dokonalý účinek změny tempa a důrazu, kdy během vteřiny se z naoko křehkých písní stávají smrště tónů, ryků, pazvuků a řevu. Krásným příkladem budiž zvolání „Zbloudilý dítě boží, to jsem já“ následované výkřikem „Bestie agnostická“ či growling, který v titulní skladbě naruší snový výlet do paralelních krajin, při němž si člověk připadá, jako by se vznášel v obrovské bublině přitahován k Zemi dvakrát menší gravitační silou. To se zdá být obrovským plusem desky – umí vyvolávat rozličné pocity od melancholie (Půlměsíc, Mrtvý obrazy) přes mrazení z konstatování, že nebude líp (Sisyfova zpověď) až po chuť bláznivě tančit a u toho teatrálně máchat rukama (Viva la Vita!, Dekadentní bál), a to kolikrát i v rámci jedné písně. Třešničkou na dortu vší bizarnosti je pak skladba Čobol a Čehún, již ocení milovníci nonsensu i hlubokých významů, jakkoli protikladně to zní. Ve světle všech písní si lze jen těžko představit lepší volbu na konec alba, nepočítáme-li Promluvu pátou, než je smířlivě vyznívající Černej Petr.

Byla by škoda, kdyby se První Hoře rozhodli po předchozím Imaginariu skončit s činností, což chvíli reálně hrozilo, protože Křehký mechanismus pozemského štěstí je dosavadním vrcholem jejich diskografie.

ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ