Marta Jandová v říjnu vydá své první sólové album

Zpěvačka Marta Jandová přijde na podzim se svým prvním sólovým albem. Až na singl Školíš mě od Marka Ztraceného je výhradní autorkou všech písní. Nahrávka v těchto dnech vzniká ve studiu Propast s producentem alba Lukášem Pavlíkem a s doprovodnou kapelou Marty Jandové. Finální mix a mastering následně provede v Německu Udo Rinklin, který spolupracoval i s domovskou skupinou Jandové Die Happy.

Marta Jandová o chystaném album prozrazuje: „Jsem samozřejmě docela nervózní. Sice už mám za sebou pětadvacet let hudební kariéry, ale nikdy jsem nestála sama za sebe – vždy jen s kapelou. Teď je to moje vlastní dílo a celou zodpovědnost nesu já. Poprvé jsem psala písničky na texty a ne obráceně, jako v minulosti. K tomu je to má česká premiéra. Mám plný mobil různých nápadů, někdy jen pár vět, o kterých chci psát a komponovat. Vesměs jsou to písničky pozitivního rázu, jenom jedna je o strachu. Ta má kolem sedmi minut.“

Foto: Martin Kubica

Trocha Klidu ukazují „Šoumou“ v novém singlu a klipu

Po roční odmlce o sobě opět dává vědět pop-rocková kapela Trocha Klidu. Tentokrát vydává singl se zajímavým názvem Šoumou a k němu i videoklip. Šoumou ukazuje snahu zaujmout dívku, navzdory jeho nedokonalosti, cestou důvtipu a osobnosti.

Na spolupráci s kapelou vsadil ostřílený producent Ondřej Fiedler. „Spolupráce s Ondrou byla skvělá a doufáme, že nebyla poslední. Produkčně celý song posunul správným směrem,“ říká kytarista Michal. Singl je z části nahraný v zaběhnutém Rooftop Studiu Ondřeje Žatkuliaka.

Režie klipu se ujal Vladimír Špička, v Londýně studující režisér, který má na svém kontě již řadu úspěšných projektů. „Celá realizace byla náročná a zdlouhavá, ale z klipu jsme nadšení. Chtěli bychom moc poděkovat celému produkčnímu štábu, dále všem, co se podíleli na zapůjčení všech kostýmů a taky všem kamarádům, kteří nám propůjčili rekvizity“ komentují členové kapely.

[Rock&Pop 08/18] Xindl X: Přemýšlivý introvert

Ondřej Ládek se se mnou sešel krátce před svou dovolenou v jedné pražské restauraci. Povídali jsme si nejen o jeho zaječích úmyslech, ale i o dalších životních útěcích. Především o nich je totiž celé nové album Já nic já muzikant. Ačkoli nová deska vyjde až v září, měla jsem možnost si nové písně poslechnout. V exkluzivním rozhovoru se vám je pokusí představit sám Xindl X.

TEXT: MARTINA JABLANOVSKÁ   FOTO: TOMÁŠ NOSIL/INSTINKT

Mám naposlouchané tvé nové album, a když pominu singl Byznys, tak mi přijde hrozně melancholické. Je to odraz tvé současné nálady?

Fakt je to smutné? Já to momentálně moc nedokážu posoudit. Neplánoval jsem, aby to bylo veselé, nebo smutné. Nicméně když je celá deska o útěcích, tak to samozřejmě asi není veselé téma. Sice se říká, že cesta je cíl, ale kolikrát je cesta jen útěk. Já jsem měl vždycky asi smutnější témata, teď je to možná smutné i hudebně, nevím. Nyní ještě na poslední chvíli dotáčíme dvě písničky, které budou veselejší. 

Vážná témata se v tvých textech objevují často, ale hudební podklad se mi zdál na jiných albech svižnější a veselejší. 

Já si teď musím rychle přehrát, jaké tam mám písničky. Tu melancholii ti určitě postupně vyvrátím. Třeba skladba Alenka není melancholická, ta je doslova depresivní. Je o útěcích na sociální sítě, místo toho, abychom byli s lidmi, kteří jsou vedle nás. Byznys jsi jmenovala, ta píseň je spíš sarkastická. Je o kamarádech, kteří se s tebou baví, jen když něco potřebují. S tím pak souvisí Jsem boží, jež je taková zdravě nasraná. Je o tom, že když tě někdo pomlouvá, tak se z toho hned nemusíš rozpadnout na součástky. Já nic já muzikant je o tom, jak se nemáme raději nikdo k ničemu vyjadřovat.

(…)

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Rock&Popu (08/18).

Jen Ledger ze Skillet se vypsala z úzkosti a strachu v singlu Not Dead Yet

Jen Ledger. bubenice a zpěvačka skupiny Skillet, vydala v dubnu EP Ledger. Debutový singl Not Dead Yet z ní už je nějaký ten pátek venku, nyní k němu však interpretka natočila i oficiální videoklip.

Zpěvačka toužila po tom, aby obrazy ve videoklipu odrážely text písně, která má být jakousi „hymnou dodávající sílu“. Ledger ji napsala, když si procházela těžkým obdobím spojeným panickou atakou, strachem a úzkostmi. „Raději si sáhnu na dno s tím, že budu bojovat, i kdyby tomu tak mělo být do dne, kdy zemřu,“ prohlásila o myšlence singlu i vizuálu.

Na videu z prostředí ringu se podílel i Roland Bingaman, jenž pracoval i se Skillet, a protivníka samotné Ledger si zahrál MMA bojovník John Snider.

[Rock&Pop 08/18] Courage My Love: Schopnost naprogramovat si vlastní beaty je hudba budoucnosti

Kanadská trojice Courage My Love se zformovala v roce 2009 a její počátky jsou spojené s pop punkem. Byla ostatně mnohokrát přirovnávána ke kapele Paramore, to kvůli hudebnímu stylu a barvě hlasu zpěvačky Mercedes Arn-Horn, který se Hayley Williams z Paramore podobá. V současné době se však k pop-punkovým kořenům příliš nehlásí a vyrostla v alternativní kapelu, jež ale dokáže vytvořit chytlavé refrény. Courage My Love se představili na festivalu Rock for People a před svým vystoupením nám všichni členové poskytli rozhovor.

TEXT: ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ

Se skladbou Bridges jste prorazili, když vám bylo osmnáct let. Byli jste překvapeni, že se stala hitem?

Mercedes Arn-Horn: Podle mě ano. Vlastně mě hřeje, že si to myslíš, protože jsme nikdy nepovažovali nějakou naši píseň za hit. Prostě jsme tvořili a snažili se ze sebe dostat co nejvíce. Bridges byla první skladbou, kterou jsme vydali, a byli jsme nadšení z toho, že se lidí nějak dotkla, a měli jsme dobré reakce. V to ostatně doufáme u každé naší písně.

Takže pro vás nebylo v tom věku těžké srovnat se s tím, že jste najednou známí?

Mercedes Arn-Horn: Vůbec ne. Měli jsme štěstí, že jsme prorazili zrovna s prvním singlem a prvním videoklipem, jejž jsme vytvořili na principu „udělej si sám“. Také to byla naše úplně první nahrávka v legitimním studiu a tak dále, takže pro nás ta skladba značí mnohá poprvé. Necítili jsme nějakou tíhu, spíš nadšení a natěšení na to, co dalšího se stane. Já a Phoenix jsme nechodili na střední školu, měli jsme domácí vyučování a bylo pro nás v té době úžasné dostat se mezi lidi, hrát tolik koncertů a komunikovat s fanoušky. Bridges byla velká část našeho dospívání. Jak jsem říkala, měli jsme štěstí, protože spousta kapel prorazí až později, zatímco my jsme byli teenageři.

(…)

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle Rock&Popu (08/18).

iRock&Pop