SVĚTLO – album Připraveni na pády

Česká poprocková kapela Světlo využila současnou krizi po svém. Spojila síly a v čase, kdy mělabrázdit koncertní pódia, vyprodukovala nové album “Připraveni na pády”. První pomyslnou vlaštovkou nového alba je singl “Maraton”, který i s videoklipem kapela vypustila už v pondělí 12. 10. na svém YouTube kanále.

 

“​Poslední doba je pro všechny lidi velmi emotivní a dá se říct, že je vlastně plná inspirace. Tak radějinež abychom brečeli nad celou situací, využili jsme toho po svém,​” vysvětluje zpěvák kapely SvětloDaniel Vrba, který kromě svého působení v kapele také pracuje s předními českými interprety (PavelCallta, Paulie Garand, Olga Lounová, Raego, JEN, … ) na tvorbě jejich písní v rámci Rooftop StudiosPraha.“​ Bylo skvělé využít tohoto období k tomu se po pár letech znovu zavřít do studia a zase pracovat nanové hudbě a nekriticky myslím, že se nám podařilo vytvořit hodně pestré album,​” dodává bubeník Jakub Krakowczyk, který má za sebou už bohatší kapelní historii.

Donedávna ještě působil v rovněžhavířovské kapele Nebe, se kterou hrál na předních českých festivalech i na společných turné skapelami jako Kryštof, Mirai, Mandrage nebo Jelen. Když se ale jejich cesty rozešly, věděl, že hudba jepro něj ta jediná správná cesta, a tak neodmítl nabídku mladé a nadějné kapely Světlo.Finální podobu písním dodal jeden z předních českých sound engineerů Ecson Waldes (Jiří Paška).

“​Mám radost když se mi ve studiu ukazují kvalitní české pop desky jako je Připraveni na pády odkapely Světlo. Je plná tanečních hitovek kterým byla radost dodat moderní zvuk. Světlo je skvělákapela s ideální deskou pro rádia i koncerty,​” dodává k albu Ecson. Album “Připraveni na pády” vychází v pátek 16. 10. online na všech streamovacích platformách. O dvatýdny později potom i na fyzických CD, která se dají předobjednat na oficiálních stránkách kapely.

https://kapelasvetlo.cz/

ROCK&POP – Předplatitelé jsou od teď VIP

Poděkování předplatitelům

Milí předplatitelé,

rádi bychom vám poděkovali za pomoc při šíření dobré hudby v Čechách i na Slovensku. Přispíváte k tomu velkou měrou koupí našeho časopisu. Vážíme si vaší věrnosti a považujeme vás za jedny z nejdůležitějších členů našeho týmu.

Vzhledem k důležitosti vaší osoby jsme se rozhodli celoroční předplatitele obdarovat. K předplatitelským výhodám již dnes patří to, že časopis dostanete přímo do své schránky, obsahuje plakát a ještě k vám dorazí dříve než do novinových stánků. Nyní vám přidáváme další skvělé výhody, hodné pouze VIP členů klubu ROCK&POP.

S VIP kartou ROCK&POP se můžete podívat zdarma nebo levněji na některé koncerty, získat slevy na knihy, v hudebninách či jen tak zajít na kávu „zadáčo“. O všech probíhajících akcích a možnostech, jak kartu využít, se budete dozvídat z webových stránek časopisu www.rockandpop.cz nebo z našeho Facebooku. Nebojte se, to, jak kartu přesně používat, zjistíte v podrobném popise, který obdržíte přímo s kartou, nebo najdete na našich stránkách. Věřím, že vás náš dárek bude bavit.

Za Rock&Pop

Martina Jablanovská – šéfredaktorka

PS: Roční předplatitelé sledujte svojí poštu. Do schránky vám přijde VIP ROCK&POP karta každým dnem.

———————————————————————————————————————————————————————-

Kdo je VIP

  • člen VIP je ten kdo má celoroční předplatné časopisu ROCK&POP.

Co dostane VIP

  • VIP ROCK&POP kartu která vám přinese spoustu výhod.
  • vytvořený osobní VIP účet který vám umožní od nás nebo našich partnerů dostávat něco navíc.
  • dárky od nás nebo od našich partnerů.
  • vstup zadarmo nebo se slevou na vybrané partnerské akce jako jsou koncerty, festivaly, divadla, muzikály atd…
  • účast ve vybraných soutěžích o zajímavé ceny.
  • speciální slevy v našem e-shopu nebo u našich partnerů.
  • celoroční akce u našich partnerů nebo v našem BAR ROCK&POP

Chcete být VIP?

  • objednejte si celoroční předplatné časopisu ROCK&POP se slevou 25% o proti běžné ceně.
  • objednáte-li si předplatné přijde vám poštou VIP ROCK&POP karta.
  • společně s VIP ROCK&POP kartou dostanete informace jak aktivovat svůj VIP účet na extra.rockandpop.cz

CELOROČNÍ PŘEDPLATNÉ ZDE

Přejeme příjemné zážitky při čtení časopisu ROCK&POP a využívání členství a karty VIP.

 

Easy Steps: Nekonečná inspirace, která není zvukoprázdná

Mladí, vtipní a sebevědomí. Na otázku, jestli chce kapela Easy Steps k rozhovoru něco dodat, mi odpověděli: „7. dubna, Cooltour, Ostrava. Křtíme videoklip. A pokřtíme i vás.“ Těžko říci, zda nejsou dnes mladé kapely u nás ve složité pozici, kdy ještě stále hudebně vládne starší éra muzikantů a ta mladá se spíš hledá a snaží se zároveň najít pevné místo v hudbě i v byznyse, kterým umí dobře chodit málokdo. Easy Steps díky mnoha faktorům toto místo utvrzují pevnými plány a vizemi, které sice nejsou nejskromnější, ale stejně tak je takových vizí pro úspěch potřeba. Jejich pomyslný začátek úspěšné hudební kariéry už podle všeho dávno pokřtěn byl a snaha pokračovat v ní se vždy cení i v případě, že se najdou i ti, kterým cesta, kterou si mladí muzikanti zvolili, takzvaně příliš nevoní.

17776920_10207207159131924_872216835_o

Na začátek jsem se chtěla zeptat, jak dlouho aktuálně kapely Easy Steps vlastně funguje? Nejsou o tom žádné extrémně dostupné informace, takže jak to s vámi je?

Udělat si vlastní wikistránku je asi tragické, že? (smích) Jako kapela Easy Steps fungujeme něco kolem tří let. S tím, že zpěvák Vláďa s námi zpívá dva roky. Začínali jsme v trochu jiné sestavě, bylo nás vždy pět, až nyní jsme čtyři.

Z jakého důvodu tyto personální změny?

Nejsme si jistí, jestli jsme na tuto otázku schopni upřímně odpovědět. Klávesák Dušan o tom přemýšlel už delší dobu a ne vždy si všichni sednou tak, jak mají, takže se tam asi úplně necítil. Nebyl to asi projekt podle jeho představ. Asi chtěl spoustu toho času věnovat jiným věcem někde jinde. Ale není mezi námi žádná zlá krev.

Jaký jste od začátku vzniku kapely zaznamenali posun? Určitě jste nějaký zaznamenali, v čem přesně tedy?

Změnili jsme zkušebnu. (smích) My jsme na začátku řešili problém, co chceme vlastně hrát. Takže to byly spíš takové experimenty do všech stylů, drtivou většinu hudby skládal tehdejší zpěvák, u kterého musíme dodnes uznat, že má na to takové to skládací střevo na alternativní hudbu. To jsme tenkrát hráli takový hodně alternativní styl. Myslíme si, že to tenkrát lidi hodně chytlo. Bylo to hodně o energii. Zúčastnili jsme se tehdy naší první soutěže Break It, která ještě nebyla tolik známá, takže tam nechodilo tolik lidí.  No a když jsme přišli na Break It my, naplnili jsme vždy kapacitu klubu, kde jsme hráli. Tak jsme se rozhodli, že si uděláme vlastní koncert v Barráku a ten jsme naplnili způsobem, že se tam nedalo skoro ani hnout. Takže začátky asi takhle nějak. Ale pohnuli jsme se určitě způsobem od naivního projektu po kapelu s hudbou, která má myšlenky a sice jsme se možná více přiblížili takzvanému mainstreamu, ale myslíme si, že hudebně zde stále můžeme něco najít. Určitě se to pohnulo lepším směrem.

Teď k vašemu EP. Chystáte se vydat debutové EP nebo už je v pořadí několikáté?

Sice je to hodně daleko tomu, co děláme teď, ale toto EP není první. Tento počin je velmi vzdálen stylu, kterému se věnujeme teď, ale stejně je stále náš.

Spolupracovali jste na něm s Evženem Hofmannem, známým především z kapely Kryštof, posunula vás tato spolupráce zase někam dál?

Když jsme nahráli to naše první EP, byli jsme někde jinde. Když si to poslechne někdo trochu znalejší hudby, řekne si, že to není moc profi. Rozhodně to nemohlo hrát někde na Orionu nebo podobně. Když jsme pak poprvé nahrávali s Evženem, tak jsme se posunuli zase o kus dál. A když jsme pak řekli Evženovi, že by to chtělo ještě trochu jiný sound, tak Evžen našel Filipa Mošnera, což je zvukař ze Slzy, který trochu lépe porozuměl našemu námětu, jak by to mělo znít, zpracoval to a teď můžeme říct, že jsme zase o kus dál a před námi je pomyslná čára, za kterou když se dostaneme, tak budeme spokojení. Co bychom vyzdvihli, tak asi to, že Evžen se nás snaží uvést do toho většího světa, protože doteď jsme fungovali jen v tom našem mikrosvětě, který známe. Vidíme to takovýma očima, že každá začínající kapela si řekne o své prvotině, kterou nahraje, že je fakt dobrá a neuvědomuje si, že když to porovná s něčím jiným, tak je to shit. No a když jsme my začali být takoví skeptičtí vůči tomu, jak zníme, Evžen nám ukázal, jak to funguje a vzal nám sice spoustu iluzí, ale je to dobře. Vidíme to tak, že když se nám jako začínající kapele podařilo dotáhnout na koncert tolik lidí, že i Evžen nevěřil vlastním očím, tak nás to utvrzuje v tom, že můžeme mít velké sny, které se snažíme naplnit.

17806819_10207207159611936_208820015_n

Na kolik skladeb jakého ražení se můžeme na EP těšit?

Jedna ze skladeb je už delší dobu venku, je remixovaná a remasterovaná. Další z nich je také dohledatelná a taktéž remasterovaná. Dva songy jsou tam úplně nové. Dohromady tedy čtyři. Má to dohromady určitou atmosféru a návaznost.

Točili jste k jedné ze skladeb videoklip, jak byste jej popsali?

Klip je k jednomu z nejstarších a zároveň nejlepších songů, které máme – k singlu Nekonečná. Lidé ho už znají asi nejlépe. Už to není žádné lyric video, jak jsme měli předtím, klip jsme točili u Radima Věžníka, který těsně předtím, než jsme s ním točili, dodělával klip kapele Mirai. Klip nemá děj, říkali jsme si, že tam asi chceme hrát, ale nemáme herecky na to vyjádřit nějak naše emoce a podobně. (smích) My jsme ten song napsali s určitou myšlenkou v hlavě. Ten song je pochopitelný několika různými směry, abstraktně. Tak jsme si řekli, že to natočíme takovým způsobem, že si v tom každý najde něco. Někdo ten klip může chápat jako zamilovaný, někdo jako melancholický nebo depresivní… Zkrátka, ať si v tom každý najde, co chce. Je to vlastně spíš o tom, aby to člověka nějakým způsobem vtáhlo. A aby to mělo atmosféru. Ať to není jako české klipy k drtivé většině dnešních zamilovaných songů, které vidíme, když si pustíme Óčko.

Kde se vám v poslední době nejlépe hrálo? A kde jste se setkali s největším ohlasem?

Zmínili bychom Michal Fest, kde když jsme hráli, bylo tam opravdu mnoho lidí a publikum spolupracovalo. To byl asi nejlepší koncert, který nebyl přímo náš vlastní. V poslední době jsme ale spíše skládali, než hráli, a řešili jsme takové ty promo záležitosti, takže ty koncerty byly spíš o tom, že jsme hráli jako předkapela nebo jsme hráli na nějaké akci, kde o nás neměli povědomí. Většinou jsme hráli před starším publikem, kterému se to líbilo, ale nebylo to samozřejmě úplně takové to, na co jsme zvyklí. Když jsme teď hráli na Pendlu v Marleyi, tak tam se nám hrálo výborně a byl konečně zase pořádný potlesk a aplaus. Přišlo tam množství lidí nad naše očekávání na to, že jsme ten Marley otevírali a bylo plno jiných možností, kam jít. Ten koncert nás vyloženě bavil.

Otázka na tělo – je mnoho kapel, které vyloženě těží z toho, že jsou složeny z hezkých mladých chlapců. Měli jste někdy tendence tohoto faktu také trochu využít a přilepšit si tak i hudebně? Nebo si myslíte, že obecenstvo naopak láká vždy jen hudba a ostatní je druhořadé?

Hned prvně nás napadá, že jsme se toho rozhodli nezneužít na našem EP, protože někdo nám řekl, ať si na něj dáme své obličeje. Nakonec na našem EP nejsou naše obličeje, ale siluety, ačkoliv nám tvrdili, že nejsme známí a nemůžeme si dovolit nemít na tom svoje ksichty. Jinak je několik faktů, proč toho nezneužíváme. Jednak si nemyslíme, že bychom byli natolik pěkní, abychom to mohli začít prodávat. Druhá věc je, že na nás nechodí pravidelně takové publikum, abychom to tam mohli prodávat, protože to publikum se často neskládá jen z mladých fanynek, ale často se stává, že jsou tam i lidi ve věku našich rodičů. Kdybychom se takto prezentovali před nimi, tak si je nikdy v životě nezískáme. Takže spíše se snažíme tlačit na tu energii z té hudby, na tu hudbu jako takovou a na takový ten přirozený výraz.

Většina z vás jste ještě stále studenty. Jak se dá zvládat škola a kapela zároveň? Vychází vám například kantoři vstříc v rámci vašich hudebních aktivit?

Tuto otázku dostáváme pravidelně a vždy jí nejhlasitěji komentuje Vašek, který je jediný v Ostravě. (smích) Je to vždy ale o těch možnostech, protože když se člověk chce více věnovat té kapele, tak si vždy schůdnou cestu najde. I když jsme rozházení po celé republice, tak se scházíme pravidelně. Chce to ale přemýšlet dosti dopředu, ta personální logistika je tedy někdy náročná.

Jaké máte konkrétní plány do budoucna?

Uděláme kompromis a spojíme dohromady plány a sny. Střízlivé plány a abstraktní sny. (smích) Plány jsou asi takové, že se soustředíme na křest – koncert v Cooltouru, dovolíme si říct, že to bude velké. Připravujeme se hodně dlouho a budeme tam mít strašnou spoustu show prvků i těch hudebních prvků. Teď už jen, aby se nám podařilo dostat tam mraky lidí a bylo to nějakým způsobem zajímavé. Co se týče úplného budoucna, tak teď, když máme to EP a máme nějaký produkt, který můžeme nějakým způsobem prodávat, tak se snažíme dostat i do médií, ať už je to cokoliv. A potom, co nějak dopadne ten křest v Cooltouru, tak se budeme snažit veškerou energii vložit do léta a festivalů. Abychom co nejvíce hráli a dostali se do povědomí. A stran těch abstraktních snů bychom byli strašně rádi, kdybychom se do toho širšího povědomí dostali a měli tu možnost to tlačit někam výš a výš. Myslíme si, že ten potenciál máme, tu energii na to také, teď už jen dostat tu příležitost. A pak někdy jet autem a ten náš song zrovna v rádiu slyšet. A absolutně nestřízlivě ožralý sen je předělat naše songy do angličtiny a dostat je do zahraničí.

A existuje něco, co naopak vůbec nechcete?

Chceme se vyvarovat tomu, abychom se nikdy nenechali semlít tou českou hudební buržoazií a hrát písničky, které se budou líbit více rádiím, než nám. A abychom nikdy neupustili úplně od naší tváře a značky, která nás tak nějak tlačí kupředu a prezentuje nás.

Bod Omylu tady nejsou omylem

Bod Omylu. Tak se jmenuje mladá slovenská kapela, která na sebe upozornila mimo jiné i vystoupením na vyhlášeném mezinárodním polském Woodstocku a již dvěma studiovými nahrávkami. Bod omylu to ale v hudebním kontextu rozhodně není. Chlapci mají dobře zvládnutou produkci i marketing a před sebou možná více než jistou budoucnost.

wood

Album FENIX z roku 2016 může nabídnout nejen výborný zvuk a propracované originální pasáže v každé skladbě, ale také texty v rodné slovenštině, které mě na hudbě kapely zaujaly asi nejvíce. Zpěvák Lukáš Turiak se k textům v jeho rodném jazyce vyjádřil jako ke složité věci, která když se ale povede, dokáže být chytlavá a hodnotná stran výpovědi i estetiky. Dalším z důvodů je např. ten, že nezainteresovaný posluchač se s textem, kterému napoprvé rozumí, dokáže lépe ztotožnit a přijmout jej. A protože kapel, které zpívají ve svém rodném slovanském jazyce, není nikdy dost, rozhodla jsem se podívat na jejich album nejen hudebně, ale z velké části také jako na soubor rýmů, které mají navíc i hodnotný obsah.

e

Zvonivá kytara je prvkem, který otevírá celé album a postupný nástup a gradace v refrénu eponymní skladby Fenix zní chytlavě a optimisticky – povedené zahájení, které zaujme produkcí a zvukem. Některé pasáže jsou obohaceny o kvalitní synťáky a zvuky jiných neidentifikovatelných „krabiček“, ale právě tyto pestrobarevné aranže baví a nechávají posluchače napjatého.

„Symbolika sedmičky je pro nás v tomto případě specifická, protože jako kapela fungujeme právě sedm let a můžeme říct, že za ten čas se dost věcí změnilo. Bohužel, ne vždy mám pocit, že k dobrému. Motivy více skladeb se nesou právě v duchu nespokojenosti s tím, jak to v naší společnosti aktuálně vypadá, a strachu z toho, co nás čeká v budoucnosti.“

yeah

Právě aktuálních společenských problémů se dotýká také hned druhá skladba, kterou kapela považuje za nejemotivnější na albu. Hodinový hotel má evokovat jakési útočiště všech dětí, které vyrůstají bez rodičů, tedy pomyslné útočiště, které vlastně pro ně neexistuje. Skladba je navíc opět chytlavá a hudebně dobře zpracovaná, což je dobrou kombinací i pro text – posluchač totiž vždy lépe vnímá text, když jej baví i melodie.

Citových a osobních záležitostí se textově dotýkají dvě následující věci – Celé tie roky a Cítim. První zmíněnou zpěvák Lukáš Turiak označil za jedinou romantickou na desce a přestože se může téma textu o nepochopitelnosti (a neuchopitelnosti) ženy zdát jako klišé, nutno uznat, že album bez tématu o vztazích by bylo v případě z větší části zadaných chlapců tak trochu podivnou záležitostí, protože láska se vždy tak nějak odrazí zkrátka ve všem.

Odpočinkem po divočejších kouscích může být pro posluchače skladba Nesmelý, která pohodově, ale naléhavě volá neznámého chlapce a ptá se jej, zda už té nesmělosti nebylo poněkud moc. Věřím tomu, že s podáním a hudebním vystižením tohoto problému by nejedna nesmělá osoba alespoň na chvíli odhodila stud a… směle se vydala k poslechu druhé poloviny desky, kterou dělí atmosférická vsuvka Prúd vedomia.

krst

V této druhé polovině se energicky vydáme Cestou ku hviezdam, přičemž nám doprovod budou dělat mnohem tvrdší riffy než na začátku a vůbec celkově zdatné aranže. Energicky začíná taktéž skladba Spíš?, kdy počáteční stadionový zvuk kytary vystřídá aktuálně tematický text.

„Tato píseň je o frustraci z nálad, které převládají na sociálních sítích. O nenávisti a zaslepenosti, která se na člověka často valí z každé strany. A přitom by možná stačilo jen otevřít oči, probrat se z letargie a pochopit, že strůjcem svého štěstí jsme si každý sám.“

K závěru se blížíme optimistickou a taneční skladbou Naskoč! a nostalgicky znějící My verzus my. Oceňuji práci s back-vokály a chorály, které zazněly ve více skladbách, o to více je ale tento prvek na albu celistvý. Ve finále si pak společně řekneme Zbohom, které v počátku hudebně navazuje na Prúd vedomia, textově se pak dotýká pocitů strachu, které potkávají všechny z nás a obklopují naši mysl, když je zahlcená negativními věcmi kolem.

Album FENIX bych však i přes všechna ne zrovna veselá témata a odkazy na společenské problémy za negativní neoznačila. Naopak – deska je pozitivní tím, jak si s touto tematikou barvitě hraje a tam, kde se jedná o skutečný problém, vynahrazuje tento deficit zvukomalbou nejrůznějších instrumentů. To vše je navíc obohacené melodickou slovenštinou a pro některé sice možná poplatnými chytlavými riffy, které však, jak už jsem zmínila, dokážou přiblížit texty i těm, co by chtěli pohrdat.

Ostravští Places vydávají debutové album Distant Edges

Se členy kapely Places jsem si povídala o průběhu jejich šestileté existence, nové desce a třeba také o tom, co si myslí o vztazích v kapele. Kdo má rád mladou krev, romanticky, ale přesto vkusně laděné zádumčivé texty a zvuk kytarovek řízlých alternativou, ten ať čte směle dál. Na otázky mi odpovídali bubeník Martin, zpěvačka Eva a kytarista Ondra.

Jelikož vás jako kapelu a některé z vás i jako lidi znám již nějakou dobu, první otázka se bude týkat toho, jak moc vám připadá, že jste se pohnuli od vydání EP „13“?

M: Od Třináctky už to jsou skoro tři roky, takže určitý vývoj tam je, to bezpochyby. Taky se nám trochu změnila sestava – v létě 2014 přišel nový basák Tom a tím se změnil celkový přístup k tvoření. A pochopitelně taky sound. Probudilo se v nás něco, co dlouho dřímalo někde hluboko a my pak dokázali hodiny a hodiny jamovat a vymýšlet spoustu nové hudby. Dalo by se říct, že přeskočila jakási jiskra, která zažehla tvůrčí proces, který, to klepu, trvá dodneška.

Vydáváte debutové album – jak dlouho jste na něm pracovali a co všechno nám může nabídnout?

M: Na albu jsme pracovali téměř dva roky, pokud počítáme úplně první schůzku s producentem Tomášem Neuwerthem, kdy jsme si plácli, že to uděláme v jeho produkci. Točení desky je běh na dlouhou trať, pokud chceš, aby to bylo dobré a dávalo to aspoň trochu nějaký smysl. Ani zdaleka tam nemůžeš narvat všechno, co vytvoříš na zkušebně, takže už jen ten proces vybírání materiálu může zabrat dost času. Měli jsme spoustu nehotových věcí, některé jsme dotáhli a jsou na albu, ale některé jsme dali pryč, protože to prostě nefungovalo. Ve výsledku může nabídnout devět zadumaných tracků, a buď se zaposloucháš, nebo ne.

E: Na desce se kromě nových věcí objeví i písničky z předchozích EP, které jsme oblékli do nových kabátů. Vyrostli jsme, změnili basáka, nakoupili nové hračičky a naučili se líp hrát. Byla by škoda o to posluchače ochudit.

Vím, že jste se úspěšně účastnili žebříčku nejlepších grafických designů obalů desek. Zaujme i nová deska originálním designem? A jak moc si na vizuální stránce zakládáte?

M: Jo, ta soutěž se jmenuje Megaton Fashion Show a je to asi jediná republiková soutěž zaměřená na hudební design. Je velká škoda, že se jí nedostává víc pozornosti, tím myslím i mediální, ale doufám, že se to časem změní. Účastnil jsem se minulého ročníku. Poslal jsem tam plakát jednoho našeho domácího koncertu, který nesl motiv zmiňovaného EP ´13 a nakonec tu kategorii vyhrál. Pamatuju si, že kategorii „booklet“ vyhrál Mejla z Vypsané fixy, který tvoří neuvěřitelnou grafiku. Potykali jsme si, zasmáli se už ani nevím čemu, dali cigárko a pak se párkrát spolu vyfotili s vítěznýma soškama, já v saku, on v triku Punk´s not dead… Takže pokud si kapela za svým vizuálem stojí, ať se tam určitě přihlásí, byl to moc fajn večer.

Vizuál pro chystanou desku jsem taky dlouho promýšlel, mnohokrát jsem to překopával a začínal od nuly, až jsem se dobral k něčemu, co by mohlo fungovat. Vizuální stránka je nedílnou součástí kapely a myslím si, že by neměla zůstávat pozadu. Protože dneska už za tebe nemluví jen hudba, tyhle dvě věcije potřeba vnímat jako spojené nádoby.

Nedávno jste absolvovali cestu do Berlína. Co vás do tohoto města, které je často považováno za středobod moderního umění, vedlo a co vám přineslo?

M: Byl jsem v Berlíně už předtím, asi dvakrát, a nějak mi to nestačilo. Takže když byla možnost někam vypadnout, byla to první a zároveň poslední varianta. Spontánní rozhodnutí. Přineslo nám to pěkné zážitky, možná trochu inspirace, vtipné historky, protože když hraješ celé dny v ulicích velkoměsta, vždycky se něco stane. Natáčel nás tam nějaký televizní štáb, dodnes nevíme kam, co, jak a proč, lidi z různých koutů světa se s náma fotili, dokonce chtěli i desky, nějaký random chlap nám na ulici jen tak koupil kolu a fantu, druhý zase chtěl zahrát Metallicu, pořád bylo hezky, tak jsme projeli i kus města, viděli na nábřeží úplnou náhodou alternativní divadelní představení, asi nejpůsobivější, co jsem kdy viděl,a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.

E: Jak už naznačil Martin, cesta do Berlína vznikla jako spontánní nápad u stolu po obědě. Nic jsme od ní neočekávali, jen jsme doufali, že si trochu zahrajeme, někoho zaujmeme a vyděláme si na zpáteční cestu. Všechno dopadlo nad očekávání skvěle a dnes už zase přemýšlíme o tom, že si něco podobného zopakujeme.

Jako kapela jste známí spíše jako zastánci anglických textů – o čem jsou, jakých témat se týkají a kdo je jejich hlavním tvůrcem?

M: Angličtina nám k naší muzice sedí líp, moc jsme nad tím nedumali, jakým jazykem a proč. Texty skládá nejvíc Eva, ale i my ostatní občas něčím přispějeme. A buď to Eva použije, nebo nechá na jindy. Nebo to vyhodí úplně.

E: Aniž bych chtěla, texty, které píšu, mívají depresivní příchuť. Nejde vždy o věci, které se dějí přímo mně, inspiraci beru i z cizích osudů, snů, ale i reklam. Z jedné takové reklamy na běžecké boty vznikl text na píseň Better Go o tom, že nejlepší čas na změnu, je právě teď.

Places_3

A jaké jsou vaše nejzásadnější hudební (a klidně i životní) vlivy?

M: Vlivy se v průběhu života pořád mění, co chvíli poslouchám něco jiného, teď třeba The War On Drugs, Wild Nothing nebo Tame Impalu, ale ty největší zásahy do srdce už tam pak většinou mají svoje stálé místo. Třeba Foals, Radiohead, Pearl Jam, U2, Bob Dylan, Zeppelíni nebo Porcupine Tree. Životní vlivy asi žádné nemám, nijak zvlášť jsem o tomhle nepřemýšlel.

O: Takové vlivy, modly, apod. má každý člen kapely jiné a je tak zajímavé sledovat prolínání různých hudebních žánrů a kolikrát i filosofií. Jediný společný hudební vliv poslední doby musí být jedině britská partička Foals.

E: Co se týče hudby, nedávno jsem si uvědomila, že jsem svým způsobem hudební feministka. Mám pár hudebních favoritů v čele s mužskými zpěváky, s větší oblibou ale vyhledávám projekty, kde zpívá žena. I když se snažím hudbu poslouchat jako celek, to první, co mě na ní zaujme, je hlas, výraz a především emoce, které interpret do písně vloží. To má zásadní vliv na mou tvorbu.

Teď z trochu jiného soudku – jak v kapele spolu zažíváte úspěchy i útrapy hudebního průmyslu? Existuje mezi vámi něco jako symbióza nebo někdy např. i ponorková nemoc?

M: Největší útrapou je právě to slovní spojení „hudební průmysl“, případně jeho horší verze „šoubyznys“. Necítíme se být jeho součástí, ani nevím, jestli nám o tohle někdy šlo, protože jediné, co nás jako kapelu zajímá, je tvoření nové hudby a živé hraní. A možnost dělat to svobodně, po svém. Jinak si myslím, že jakási symbióza v kapele je potřeba, minimálně ta hudební. Jinak může být problém. V zásadě se máme rádi, ale je jasné, že když jsi s ostatníma příliš dlouho, jedete spolu na koncerty bůhvíkam x hodin, nebo jste 14 hodin v kuse ve studiu, jsi pak ráda, že máš chvilku pro sebe a nikoho na chvíli nevidíš. Ale že bychom nějak výrazně trpěli ponorkou, na to si moc nevzpomínám. Když už něco takového přijde, nesmíš se tím nechat sežrat.

O: K těm útrapám – pamatuju, že jednu zkoušku jsme měli v sobotu 14.11.2015 a sociální sítě se zrovna začaly plnit zprávou o útocích v Paříži a hlavně na koncertu kapely Eagles of Death Metal. V tu chvíli jsme nebyli schopni zkoušet, museli jsme to rozdýchat venku. Každému z nás alespoň na chvíli proběhla hlavou myšlenka, jaké to muselo být jak z pohledu muzikanta, tak z pohledu fanoušků. Jinak samozřejmě hodně diskutujeme o hudebním průmyslu jako takovém, což by bylo na celý článek, ne-li knihu.

A jaký máte názor na vztahy v kapele?

M: Jakože milostné vztahy? Tak záleží, jestli to nabourává chod kapely. Naše kapela jede svůj šestý rok, my jsme s Evou pět let a funguje to. Všechno jde, záleží, z jakého konce to vezmeš. Každopádně chci taky říct, že se kolikrát děje, že horší vliv na kapelu můžou mít právě vztahy mimo ni. Jak, že to bylo s Beatles, když si John začal s Yoko?

E: Mít partnera v kapele je to nejlepší a zároveň to nejhorší, co mě mohlo potkat. On chápe, když jsem na nervy z nedopsaných textů, já jsem ta první, která slyší jím složené nové hudební motivy, nebo ta, která s ním konzultuje vizuální stránku kapely. Na druhou stranu, bubenictví je tak trochu diagnóza, která, řekněme, nezačíná a nekončí zkouškou kapely.

Vraťme se ale k nahrávání desky – kde přesně jste jí nahráli, kdo se podílel a kdo se chopil masteringu a konečné produkce desky?

M: Nápady jsme sbírali průběžně, většinou u nás na zkušebně a taky jsme vytáhli pár věcí z minulých EP, které jsme chtěli zkusit jinak a líp. Devadesát pět procent jsme nahráli ve studiu Animan v Kopřivnici, produkce se ujal zmíněný Tomáš Neuwerth, který má prsty taky ve věcech jako je Kittchen, Umakart, Kafka band, Kašpárek v rohlíku, Tata Bojs a tak podobně. Zbylých pět procent jsme nahráli u nás na zkušebně, u mě doma a taky ve zkušebně nad Barrákem v Ostravě. V těchhle případech šlo o detaily – třeba o jeden, dva nástroje nebo zpěvy a jejich konkrétní party v písních. Za finálním mixem stojí taktéž Tomáš Neuwerth a nebýt jeho, bůhví, jak by celá věc dopadla. Dal do toho víc, než kdokoli z nás čekal, byl zcela oddaný věci. Neexistuje slovo, kterým bychom dokázali vyjádřit, jak moc jsme mu vděční. Ale je víc lidí, bez kterých by se nic nestalo. Mají své místo v děkovačce v bookletu. O mastering se postaral Angličan Steve Kitch z Devonu. Navrhl ho Tomáš. Měli jsme víc tipů, ale pak jsme seshodli, že když už jsme do toho dali všechno, od peněz až po náš pot, slzy a krev, tak bude fajn, když to necháme udělat někoho z venku.

Myslíte si, že vaše deska může na českém hudebním poli nabídnout něco nového nebo jste spíše zastánci názoru, že nic nového v podstatě již nevzniká?

M: Poprvé použiju slovo nevím. Hrajeme to, co z nás leze, snažíme se být sví, ale zase si nemyslím, že jsme nějací revolucionáři, že bychom vynalezli nějaký nový styl. Ale tohle zevnitř bubliny stejně nedokážu objektivně posoudit, od toho jsou lidi venku, jejich sluchové ústrojí a mozky. Každému se to může jevit jinak, chápeš. Dneska už není tak jednoduché přijít s něčím novým, v minulostinové žánry souvisely především s technologickým vývojem. Mám pocit, že teď je doba, kdy se všechno míchá se vším. Je to logické vyústění, když nevíš, udělej eintopf a přidej kečup. Noa taky je teď hrozně moderní to, co už tu bylo – osmdesátkový synth pop, devadesátkový shoegaze… My se neřadíme ani k jednomu a myslím, že nám to ani moc nevadí.

O: Nepřišli jsme s novým stylem, ale taky nešlapeme cestičku, která už je prošlapaná do bahna až hovna. Ono je víc způsobů, jak se dá udělat „jiná“ muzika. Jedním jsou hrátky se zvukem (kytarové efekty, syntezátory a elektronické zvuky obecně) a pak také úplné vybočení ze zavedených pravidel ohledně harmonie, struktury písní, ladění nástrojů apod. Pak se dá dělat úplně jiná muzika, jako třeba zvuk motoru pracujícího na principu náhodných výbuchů, to ale zatím nenabízíme. Třeba až si koupíme náš první kapelní traktor…

Places__5

Zhruba před dvěma lety jsem vás poznala skrze soutěž University Band Contest. Dala vám něco tato soutěž, a co si vůbec obecně myslíte o podobných soutěžích mladých kapel?

M: Poprvé jsme se dostali na Majáles 2013 a to bylo fajn, podruhé, kdy jsme se poznali, už jsme se na Majáles nedostali, ale zase jsme dostali možnost zaperlit v Rádiu Čas Rock, což pro mladou kapelu taky není úplně špatné. UBC nebyla jediná soutěž, kterou jsme v minulosti prošli, zkusili jsme toho víc a nutno říct, že občas jsme docela trpěli. Což ale nebyl případ UBC, i když jsme brzo ráno vstávali do školy a do rachoty, a to bylo fakt utrpením. Jinak jsou soutěže, které můžou kapelám opravdu pomoct, že třeba dostanou prachy na album nebo se dostanou na nějaký fesťák ven za hranice, ty ale napočítáš na prstech jedné ruky. Podle mě je daleko důležitější být srdcař, makat ve zkušebně, jezdit koncerty, do nahrávek dát všechno a mít neskutečnou výdrž. Kdo nemá trpělivost, tady většinou nepochodí. Řím taky nepostavili za rok.

Podle čeho jste vybírali label, pod kterým vydáváte desku?

M: Primárně nám šlo o to, dostat to dál než k pár kámošům, jako tomu bylo s minulýma EP, která jsme si vydávali svépomocí. V tomhle směru jsme jako kapela byli úplně v pasti, takže tady opět vděčíme Tomášovi za vstřícnost a ochotu pomoct nám oslovovat potenciální vydavatele. Nakonec to klaplo s X Production, naše deska se jim líbila, takže fajn.

Co plánují Places ve vidině např. následujících dalších pěti let?

M: Na pětiletky jsou tady machři jiní, hehe. Nebudu jmenovat, nechci nikoho urazit. Rád bych ti odpověděl, že do pěti let chceme třeba vyprodat Lucernu, ale u nás to takhle nefunguje. Chceme hrát a tvořit co nejvíc a nejdýl, jak to půjde. Aby nás to bavilo a naplňovalo. A pokud se přece jen podaří vyprodat tu Lucernu, bude to fajn bonus. A taky dostatečně pádný důvod k tomu, abychom udělali pořádnou párty v backstagi. Dalekou budoucnost podle mě nemá moc smysl řešit. Důležité je to, co je teď.

Co naopak vůbec neplánují?

M: Určitě neplánujeme vystupovat na jakýchkoli politických a politicky orientovaných akcích. Není radno pouštět se na takhle tenký led.

Places__6

A jakou věc byste si splnili ze všeho nejraději, kdyby bylo na výběr z čehokoliv?

M: Myslíš jako kapela nebo jednotlivě? No, ať už tak či tak, není úplně snadné na to nějak normálně odpovědět. Rádi bychom měli vlastní dodávku s klimou a to nejlíp hned teď.

iRock&Pop