AKROPOLIS MULTIMEDIALE – Eivind Aarset Band (NO) + Live Remix Floex (CZ)

Norská jazzová škola rozhodně není jen klišé hudebních žurnalistů, sever Evropy obohatil experimentální scénu desítkami inovativních hudebníků, kteří posouvají tradice do nečekaných souvislostí. Po jménech jako Arve Henriksen, Jan Bang nebo Nils Petter Molvaer se v Paláci Akropolis představí i kytarista Eivind Aarset, jehož osobitý styl se otiskl na desky všech výše zmíněných či také Davida Sylviana. Aarset ale natočil i spoustu vlastních a vysoce ceněných desek pro prestižní značky jako Jazzland nebo ECM. Prozkoumává na nich způsob, jak může zvuk tradičního nástroje fungovat v novém tisíciletí.

Svoje hudební prozření si Eivind Aarset zažil v dvanácti letech, kdy objevil Jimiho Hendrixe. „Jakmile jsem slyšel jeho nahrávku, okamžitě jsem si pořídil elektrickou kytaru.“ přiznává. Láska k rockovým klasikám jako Deep Purple, Black Sabbath nebo Pink Floyd mu zůstala dodnes, brzy se k ní ale přidaly i další epifanie z jazzového ranku – Miles Davis, Mahavishnu Orchestra nebo Weather Report. Velký vliv na něj ale měl i label ECM a jména jako Jan Gabarek nebo Terje Rypdal. Od konce osmdesátých let hrál Aarset s jazzovým tělesem Ab und Zu, kde poznal svoji budoucí manželku Anne-Marie Giortz. V roce 1991 obdržel hudební cenu Smuget-prisen pro výjimečné výkony v oblasti živé hudby.

YouTube Preview Image

Jazzová škatulka ale byla pro Eivinda Aarseta vždy příliš těsná a táhlo ho to k experimentům. Zásadní bylo setkání s Bugge Wesseltoftem a jeho osobitým přístupem překračujícím žánry. „Co mě přivábilo k této hudbě byly hypnotické groovy a hudební volnost, kterou jsem hledal. V tom co dnes dělám nejsou žádná pravidla ani tradice a tak si můžu vymýšlet svoje vlastní.“ vysvětluje Aarset. V roce 1997 si ho Nils Petter Molvaer pozval k nahrávání alba Khmer a nahrávka míchající jazz a elektroniku byla pro jeho další kariéru určující.

V duchu podobných fúzí se nese i jeho debutové album Electronique Noire z následujícího roku, které New York Times popsal jako „jedno z nejlepších postdavisovských elektrických jazzových alb.“ V následujících letech nasbíral další vlastní desky i ceněné kolaborace s osobnostmi jako jsou Jon Hassell, David Sylvian, Bill Laswell nebo Jan Garbarek. „Rozumím potřebě definicí žánrů ze strany obchodů s hudebními nosiči, ale občas mě definice frustrují – od té doby, co má vlastní hudba nezapadá do žádné z typických žánrových škatulek. A to samé platí i pro hudbu, kterou poslouchám,“ prohlásil Aarset pro časopis Harmonie. Zhruba od poloviny dekády směřuje jeho hudba k bezmála zenové vyklidněnosti, byť na jeho loňském albu I.E. lze najít momenty, kdy jeho kvartet spustí erupce tónů. „Je to divoká a často nevlídná deska, která ale dokazuje, že lyrické momenty a syrový hluk se nemusí nutně vylučovat.“ napsal o albu deník Guardian.

Eivind Aarset je pravidelným hostem proslulého festivalu Punkt v norském Kristiansandu, kde elektroničtí producenti a hudebníci přímo na místě remixují koncerty. Něco podobného ho čeká i v Praze, kdy bezprostředně po vystoupení kvarteta zazní Live remix od domácího hudebníka a producenta Floexe. Premiéra Eivinda Aarseta v Paláci Akropolis společně s následným Live remixem v úterý 22. listopadu tak symbolicky naváže na loňský festival Punkt meets Music infinity 2015.

President Bongo (ex GUS GUS) & Emotional carpenters již tuto neděli v Paláci Akropolis

Již tuto neděli 6. listopadu se v Paláci Akropolis představí Stephan Stephensen alias President Bongo společně s Emotional carpenters. U českých znalců elektronické hudby je islandský ansámbl GusGus legendou: President Bongo, jeho dlouholetý vůdčí duch, k nám přijíždí se svým novým projektem.

Nová deska Serengeti je kulminací jeho více než dvacetileté dráhy a navazuje na elektronické postupy, které zasazuje do vybroušené filmově¬scénické performance. Silnou oporou teamu je bubeník Sigtryggur Baldursson, zakladatel Sugarcubes, s nimiž před 30 lety začínala Björk. Stephensena inspirovaly osobní zážitky z Afriky: „Zatímco Island byl osídlen mnohem později, Afrika je kolébkou lidstva a divoká zvěř migrující pláněmi Serengeti pro mě byla životním zážitkem.“ V hudbě se prolínají inovativní koncepce s elektronikou, tribálními perkusemi, akordeony i pouštními kytarami, projekt získal superlativní kritiky na tak exkluzivních přehlídkách jako Sonar Reykjavik či Iceland Airwaves. Rok po svém posledním českém koncertě odešel Stephan Stephensen ze sestavy GusGus, s níž po dvě dekády sklízel úspěchy na celém světě. Bohatě při tom využil zkušeností s umělci z dalších disciplin ¬ režiséry, výtvarníky, návrháři. Stephensen jim říká The Emotional Carpenters, tedy Tesaři emocí, což je i název jeho nové skupiny.

Jedná se o komplexní projekt sahající od hudby přes vizuální a scénické složky až po filmové discipliny jako makeup a účesy. Všechny dílčí roviny tu řídí jeden umělecký vedoucí ¬ přesto nejde o rutinní „sólový“ projekt, ale o kolektivní využití dílčích dovedností. Hudba graduje, napětí narůstá jako v kompozici vážné hudby, změny ale nejsou ani příliš zbrklé ani příliš pomalé, což by hrozilo nudou. Všichni účinkující ¬ kytarista, hráč na perkuse i hudebníci u elektronických pultů postupují v harmonické souhře a připomínají spíš hráče symfonického orchestru než rutinní elektronickou kapelu. Tématem je příroda nejznámějšího afrického parku Serengeti na hranicích Tanzanie a Keni. Denní i roční cykly tu řídí změny větru, počasí i pohyb zvířat. Stephensen po Africe cestoval a vystoupil i na Kilimanjaro. Jeho hudební vize kombinuje prvky, které před ním nikdo podobným způsobem nespojil, včetně avantgardního kraut¬rocku, afrických rytmů i jazzu. Výsledkem je fascinující fuze, která osloví publikum jazzových klubů, milovníky elektroniky i rockové avantgardy.

YouTube Preview Image

Suport B4 Die Mitternachtmaus
B4, kteří mají doma jednu cenu Vinyla, se s léty stylově posouvají: od psychedelie a jamsessionové atmosféry staršího alba Ringo George Paul John k písním, nejúspěšněji na skutečně mimořádném albu Lux oxid (2012). Teď se rozhodli natočit písně Plastiků: všechny texty jsou ovšem přeložené do němčiny. Už proto, že B4 měli vždycky rádi germánský krautrock. Nebudeme se zdržovat ujištěním, že na nové verze starých písní má každý z nás právo: to je samozřejmost. B4 byla navíc – přes rozdílný zvuk – velmi věrná plastikovským principům: s vášní trvá na rytmu, stejně jako Hlavsovo družstvo ráda ve správný čas uletí k chaosu, skrze opakované figury jako by se tu vážil čas. I ten hlas Tomáše Procházky zkreslený vocoderem jako by odkazoval k izolaci a odosobnění, které Milan Hlavsa dobře znal – jen je vyjadřoval jinými prostředky. K elektronice ovšem měl po léta blízko: od experimentů s těreminem po pozdní syntezátorovou kapelu Fiction. Tohle všechno ukazuje, že B4 nestavěli výraz pro Die Mitternachtmaus náhodně.

YouTube Preview Image

VSTUPENKY:

stání/ sezení 350 Kč/ 400 Kč

K zakoupení:  TICKETPRO, TICKETPORTAL, GOOUT

Priessnitz představí Beztíže v Praze hned dvakrát

Deset let po vydání poslední řadovky Stereo přichází z malebných Jeseníků další dávka syrové uhrančivosti. Pod názvem Beztíže se chystá zřejmě definitivně poslední studiové album kultovních Priessnitz. Jedenáct nových písní v produkci Dušana Neuwertha, které kapela dle svých slov skládala “svobodně, beztížně”, vyšlo začátkem října a Priessnitz novinku podpoří podzimně-vánočním klubovým turné, které odstartovalo 8. 10. příznačně v Priessnitzových léčebných lázních v Jeseníku. V Praze se v rámci tour představí 6. a 7. prosince v Paláci Akropolis. Další zastávky turné jsou k dispozici na Facebooku kapely

“Za sebe cítím, že se vracíme v kruhu na místo činu. Tam, kde jsme před lety s Priessnitz začali, tedy do Jeseníků. Mezitím jsme se rozutekli do světa a je pro nás velmi těžké se scházet ke zkouškám, k tvorbě nových věcí. Je možné, že, až se sem jako dobří holubi jednou vrátíme, možná něco nového vznikne, ale v současné situaci to nevidím,” vysvětluje zpěvák Jaromír Švejdík, proč Priessnitz prezentují album Beztíže jako své definitivně poslední.

YouTube Preview Image

“Myslím, že co jsme chtěli říct, jsme řekli, nerad bych, abychom se nějak zacyklili. Momentálně si neumím představit, že třeba za 10 let nahrajeme další album, může se stát, že někteří z nás už budou někde v jiné dimenzi. Ale jak známo, nikdy neříkej nikdy,” dodává druhý zakládající člen kapely, kytarista Petr Kružík.
Priessnitz zároveň přiznávají, že by novinka zřejmě nikdy nevznikla, nebýt filmu Alois Nebel a následného – k překvapení samotné kapely – velmi úspěšného turné a vřelé zpětné vazby od fanoušků včetně častých dotazů na nový materiál. Ten dali Priessnitz dohromady během posledních čtyř let a následně jej nahráli letos v květnu ve studiu SONO pod dohledem renomovaného producenta Dušana Neuwertha. Poslední fází pak bylo nahrání vokálů, které – opět s Neuwerthem – natočili Švejdík a spol. během začátku léta ve svém domácím studiu.

“Myslím, že album Beztíže je o určité cestě v kruhu, o pouti kapely, která spolu vydržela hodně dlouho, je trochu otlučená, ale taky poučená, dospělá. Došli jsme k cíli a cítíme, že už nejsme tolik svázaní ambicemi a očekáváním, můžeme k tvorbě přistupovat svobodně, beztížně,” komentuje charakter nového alba zpěvák Jaromír Švejdík a Petr Kružík doplňuje: “Řekl bych, že Beztíže je asi nejvíc z našich alb nějak ovlivněno blues nebo americkou lidovou hudbou, samozřejmě v našem trochu podivném podání.”

 

Wolf Alice, Praha, Palác Akropolis, 6.9.2016

Měli přijet na konci února, nakonec se ale do Prahy Wolf Alice dostali až teď, aby v úterý 6.září uspokojili nedočkavé fanoušky v Paláci Akropolis. Zde tahle londýnská čtveřice představila svou desku My Love Is Cool, s níž velmi rychle vešla do povědomí mnoha hudebních fanoušků i kritiků. Jak to vypadalo, se můžete podívat zde ve fotogalerii.

iRock&Pop