Jana Koubková vzdala hold Ježkovu Bugatti stepu. A rovnou s videoklipem

„Covid necovid, bez hudby a kultury vůbec – se žít nedá!“ tvrdí „nejen jazzová“ zpěvačka Jana Koubková. A podle tohoto hesla uvedla na světlo světa nový singl: Bugatti step Jaroslava Ježka, k němuž napsala vlastní text. Spolu se singlem vznikl také originální animovaný videoklip výtvarníka Luďka Bárty.

Nápad z šuplíku

„Ve své archivní domácnosti jsem narazila na svůj text někdy z 80.let kdy jsem Bugatti step chtěla natočit jen ze svých hlasů, ale tehdejší režim to nepřipustil. Doba se naštěstí změnila a navíc funguje rap – rytmizovaná mluva – který se pro Bugatti step maximálně hodí,“ popisuje Jana Koubková.

Bugatti step, který se dodnes řadí mezi nejoblíbenější a nejhranější skladby Jaroslava Ježka, s Koubkovou natočili dlouholetí spoluhráči z jejího Quartetu: Ondřej Kabrna (piano), Vít Švec (kontrabas) a Jan Červenka (bicí). Sestavu tentokrát premiérově rozšířily housle Aloise Zatloukala, který do atmosféry skladby perfektně zapadl.

Respekt k atmosféře i reáliím

Jaroslav Ježek se nechal inspirovat vozem značky Bugatti, který vyhrál závod na Masarykově okruhu v Brně v roce 1931 – a tuto inspiraci plně přiznává jak zpěvaččin text, tak především videoklip Luďka Bárty, o jehož rozpohybování se postaral Ondřej Pecha. Jak hudební, tak výtvarné pojetí se snaží výrazně ctít atmosféru doby.

„Dopředu jsem věděl, že to nebude jednoduché, ale dozajista zábavné – není to ostatně první videoklip, který jsem s Janou Koubkovou dělal. Dost jsem si užil dohledávání reálií – třeba tehdejší plakáty nebo jména obcí na trase Masarykova okruhu a samozřejmě barvu Chironova vozu. A pak přizpůsobování skutečnosti potřebám scénáře, třeba vytvoření novin Večerní Brno,“ popisuje výtvarník Luděk Bárta, který Koubkové ilustroval také dvě knihy.

V plánu je nové CD

Navzdory koronavirové pandemii se podle zpěvačky bez hudby (a kultury vůbec) žít nedá, a tak už teď plánuje novou desku. „Myslím si na jedno až taneční CD, kde bude hodně perkusí, kde bych chtěla coby hosta na balafon Aly Keitu, se kterým jsem zpívala na Pobřeží slonoviny a který teď žije v Berlíně. A už teď pracuji na své další knížce Koubkokvoky II,“ uzavírá Jana Koubková.

Odkaz na videoklip:

Hlas Anny Marie Jopek probarví jazzový podzim

Fenomenální Anna Maria Jopek se zařadila k umělcům, kteří dělají z Polska jazzovou velmoc. Do Česka se vrátí 6. října 2020, kdy zazpívá v pražském Divadle Komedie v rámci koncertní řady Jazz Meets World.

Na zatím posledním albu Ulotne (2018) sekundoval polské zpěvačce a skladatelce samotný Branford Marsalis, který už přispěl také na desku ID (2007), kde se u basy střídali Christian McBride a Richard Bona. Což rozhodně nebyly ojedinělé příklady, kdy s Annou Marií Jopek s chutí natáčel někdo ze světové jazzové elity. Vždyť vydala i desky s Patem Methenym či Gonzalem Rubalcabou. Pozoruhodné přitom je, že si dokázala v rámci jazzového jazyka a nadnárodních spoluprací zachovat slovanskou muzikantskou osobitost v harmonii, melodice i výrazu.

„Mojí ideou je sdílet polské hudební kořeny s lidmi, kteří přijmou pozvání do mého domu. Vybrat klavíristu bylo snadné, protože snad každý pianista na světě miluje Chopina. A kdo chápe Chopina, našel cestku k polské muzice. Já miluju Rubalcabu, tak jsem mu prostě zavolala a on pozvání přijal. Až takhle jednoduché to bylo,“ smála se Anna při dotazu, jak naučila hvězdného kubánského jazzmana tak dobře cítit třeba variace na polské lidové písně, které s ním nahrála na album Polanna (2011).

Stejně dobře si zpěvačka rozuměla v duetech s Dhaferem Youssefem, Bobbym McFerrinem, či dokonce se Stingem v živě natáčeném televizním silvestrovském programu. „Jistě, že se při podobných spolupracích vzájemně přizpůsobujeme. Což je na muzice to nejlepší, svobodně komunikovat a nechat se inspirovat,“ vysvětlila Anna svoji lásku k nadnárodním a také nadžánrovým spolupracím.

Mimochodem, ke spoluhráčům Anny Marie Jopek patřil i francouzský bubeník Mino Cinelu, který bude také jednou z hvězd koncertního cyklu Jazz Meets Word, v Praze vystoupí 5. listopadu. K Anniným ctitelům patří také Kurt Elling. „Když mi řekli, že v televizním přenosu zazpíval dvě moje písně, ještě se je naučil polsky a uvedl je slovy ‚to je pro tebe, Anno‘, nechtěla jsem tomu věřit. Když jsem pak dostala příslušný záznam, byl to nepopsatelný pocit. Nikdy jsem od života příliš nečekala – a dostala tak strašně moc!“

Onen život začala Anna skutečně kočovně, po muzikantsku. Už jako malá holčička následovala rodiče, zpěváka a tanečnici folklórního souboru Mazowsze, na dlouhých turné. Asi musela vyrůst ve zpěvačku. Zároveň si nikdy svoji milovanou profesi neidealizovala. Věděla, o jak náročnou jde řeholi. Ostatně už jako tříletá nahrávala písničku pro rozhlas, v sedmi začala s klavírní průpravou a ve dvanácti koncertovala s Varšavskou filharmonií. Ačkoliv se nakonec stala zpěvačkou, studium klasického klavíru úspěšně uzavřela na Hudební universitě Fryderyka Chopina ve Varšavě. Paralelně studovala na Varšavské universitě také filosofii. Jazzu se poté věnovala na newyorské Manhattan School Of Music.

To, co dělá interpretaci Anny Marie Jopek výjimečně hlubokou a výrazově pestrou, ovšem zdaleka není jenom výsledkem muzikantské erudice, nebo zkušeností, získaných spoluprací s mezinárodní jazzovou elitou, či zásluhou studia filosofie. Anna Maria Jopek především má o čem zpívat, co prociťovat. Žije naplno. Navzdory muzikantskému vytížení si užívá mateřskou roli, stíhá sportovat, přemýšlet o stavu okolního světa a vnímat.

V Praze zazpívá Anna Maria Jopek se svými kvintetem, tvořeným představiteli polské hráčské elity. V sestavě figurují zpěvaččini dlouholetí spoluhráči, flétnista a vokalista Piotr Nazaruk, kontrabasista Robert Kubiszyn a bubeník Paweł Dobrowolski. Mimořádně zajímavou osobností pak je pianista a skladatel Paweł Tomaszewski. Nejen, že vede vlastní trio a má za sebou spolupráci s Michałem Urbaniakem, Marií Schneider či dokonce s rockovým kytaristou Stevem Vaiem. Napsal i symfonii pro jazzový kvintet a orchestr a příležitostně spolupracuje se symfonickými tělesy.

Vychází poslední album Karla Růžičky

V roce nedožitých 80. narozenin legendárního jazzového klavíristy a skladatele KARLA RŮŽIČKY vychází na CD, LP i digitálně jeho poslední, dosud nevydané sólové album. Obsahuje devět jeho vlastních skladeb, které nahrál v roce 2010 a nyní je z archivu vynesl jeho žák a přítel Tomáš Sýkora. Album je symbolicky nazváno ZAHRADA TICHA, s odkazem na slavné sólové album „Zahrada radosti“ (1981), které vymezilo charakter Růžičkovy sólové klavírní tvorby. Slovy Tomáše Sýkory na něm tehdy Růžička „představil svou mistrovskou dovednost ovládnout všechny tři disciplíny, o jejichž dokonalou vyváženost usiluje každý sólový hráč – být skladatelem, melodikem a improvizátorem zároveň“, kterou potvrzuje i na své poslední nahrávce.

Růžičkovy skladby na GARDEN OF SILENCE svou rozmanitostí na první poslech připomínají, jak geniálním byl skladatelem. Kombinace lyriky, energie, nápadité melodiky a originálních harmonických postupů je korunována krásným, introspektivním přístupem Růžičky jako „autorského“ interpreta a svobodného improvizátora. „Říkám, že jazz je živá hudba – voda hudby, takový slogan jsem si vymyslel“, řekl Karel Růžička v rozhovoru s Janem Mazurou pro časopis Harmonie v roce vzniku nahrávek, kde popsal i svůj přístup ke komponování, na první pohled velmi mladistvý a korespondující s tendencemi jazzových umělců o generace mladších: „Chtěl jsem, aby jazzová muzika do sebe nasála fundament, aby bylo slyšet, že stojí na pevných základech. Říkal jsem si, že je třeba posunout její vnímání z oblasti zábavné do vyšších sfér. Proto jsem se snažil i o věci, které byly úplně mimo jazz“.

Růžička sám inicioval v roce 2010 vznik nahrávek, pořídil je tehdy ve studiu HAMU ve spolupráci s mistrem zvuku Ondřejem Urbanem, ale k jejich vydání se už nedostal, ač ho plánoval – „Album ještě nemá název. Jde o sólovou nahrávku, natočenou v dubnu, doděláváme teď poslední úpravy.“, řekl v citovaném rozhovoru a dodal: „K sólovému hraní mě musí vždycky někdo nutit. Baví mě to moc, ale je to hodně těžká disciplína. Neměl jsem zkrátka dlouho motivaci něco takového udělat. Přišla pak nějak zevnitř, přirozeně. Kdykoli jsem si sednul k pianu, vynořovala se mi nová témata. Všechna jsem zaznamenával a pak si prostě sednul do studia a nahrál je. Zvolil jsem jen trochu opačný postup. Nečekal jsem, až mě někdo osloví, abych mu natočil sólovou desku. Zaplatil jsem si studio a říkal si, že komu to dám k vydání, se uvidí až pak.“ S nápadem album posmrtně vydat a vzdát jím hold Růžičkovu géniu přišel Petr Ostrouchov, majitel Animal Music, poté, co se o existenci nahrávek dozvěděl od Tomáše Sýkory. Album přesně dodržuje Růžičkův vlastní výběr verzí jednotlivých nahrávek, názvy a pořadí skladeb, jakož i pauzy mezi nimi, neboť toto vše autor tehdy dokončil. V katalogu Animal Music se nyní Karel Růžička pomyslně setkává se svým synem, jehož nedávné album GRACE & GRATITUDE získalo nominaci na cenu Anděl za album roku.

Nahrávky prošly finální zvukovou úpravou ve studiu Sono (Milan Cimfe, Pavlem Karlíkem). Fotografie použité na obalu a v bookletu alba poskytl fotograf Pavel Strážay, grafický design je dílem Marka Pistory ze Studia Najbrt. Album vychází v rámci Animal Music Edice 2020, podpořené grantem Magistrátu hl. m. Prahy a distribuuje jej společnost SUPRAPHON, ve fyzické podobě na CD i LP a digitálně. Také v e-shopu Animal Music je k dispozici ve formátech CD, LP, WAV a MP3. Album vychází v pátek 25. 9. 2020.

Karel Růžička (1940 – 2016) patří mezi nejvýznamnější české jazzové interprety a skladatele. Byl také jedním z klíčových pedagogů současné střední generace jazzmanů. Od počátku své profesní dráhy byl členem jazzových bigbandů a orchestrů – například divadla Semafor nebo Jazzového orchestru Československého rozhlasu, kde se seznámil s mnoha svými pozdějšími spoluhráči. Byl členem skupin Jazz Cellula Laca Decziho a SHQ Karla Velebného, s níž nahrál slavnou desku „Jazzové nebajky“ (1973). Pravidelně vystupoval a nahrával v duu s kytaristou Rudolfem Daškem a dalšími českými i zahraničními sólisty (Rudolfem Roklem, Georgem Mrazem, Benny Golsonem a dalšími) i jazzovými orchestry, vystupoval na zahraničních festivalech a získal mnoho prestižních ocenění. Mezi jeho nejznámější skladby patří Celebration Jazz Mass z počátku devadesátých let, jejíž orchestrální úpravu provedl Tomáš Sýkora v roce 2017 se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Za svůj život nahrál Karel Růžička několik vlastních sólových i ansámblových alb a jako spoluhráč účinkoval na mnoha dalších.

Jazzový zpěvák Gregory Porter vystoupí v Praze už příští pondělí

V pondělí 23. dubna se v pražském Foru Karlín uskuteční velmi očekávaný koncert amerického jazzového zpěváka Gregoryho Portera, dvojnásobného držitele hudební ceny Grammy, jehož hudba je směsí jazzu, funku, soulu, R&B, gospelu.

Porter se vydal na celosvětové turné krátce po vydání svého nového alba Nat King Cole & Me, které vyšlo v říjnu roku 2017. Program by měl být sestaven z nejzásadnějších skladeb mapujících průřez jeho fascinující kariérou, jako jsou Holding On, Take Me To The Alley nebo Liquid Spirit. Doprovodné kapele se na Hammondovy varhany představí český jazzový muzikant Ondřej Pivec.

JCM vydávají první album Heroes. V Praze ho představí 23. května

Tři členové legendární jazz-rockové kapely Colosseum, jež jako první kombinovala hudební žánry jazzu, rocku a blues, nyní vystupují pod názvem JCM, vydávají 5. dubna album Heroes a vyrážejí na turné.

JCM nedávno zformoval bubeník a kapelník Jon Hiseman, který kapelu Colosseum v sedmdesátých letech minulého století dovedl k její největší slávě. Dále s ním působí kytarista Clem Clempson a baskytarista Mark Clarke. Jejich nové album s názvem Heroes skládá hold hudbě a hudebníkům, kteří tyto muže ovlivnili v tvorbě. „Lidé říkají, že tahle kapela zní, jako bychom spolu hráli už roky a vlastně je to pravda. Jsme jedna rodina a máme svou historii. Na pódiu můžeme hrát dlouhá sóla. Na album jsme ale precizně vytvořili skladby se silným důrazem na texty“, říká John Hiseman.

JCM vyrážejí ihned po vydání alba Heroes na evropské turné, které začíná 7. dubna. Koncertní zastávka v České republice je naplánována na 23. květen do pražského Lucerna Music Baru.