The Atavists vydávají své druhé album Lo-Fi Life

Královéhradecký kvartet The Atavists stylově se pohybující na cestách mezi stoner rockem a surf rockovými odkazy šedesátých let vydal pod křídly labelu BiggBoss své druhé album nazvané Lo-Fi Life.

„Chtěli jsme udělat popovější album, ale přitom neztratit nic z jinak razantního zvuku typického pro The Atavists,“ vysvětluje frontman kapely, kytarista a zpěvák Adam Krofian, „rádiový pop to ale určitě není. Spíš jsme si dovolili do našeho hudebního koktejlu vpustit pár líbivějších melodií a nápěvů.“

Krofianovi na albu sekunduje druhý zakládající člen, klávesista Jan Hnátek, který lavinám kytar nabízí kontrapunkt anachronickými zvuky obstarožních synťáků a dotváří tak na české scéně nezaměnitelný rukopis kapely. Pevnou rytmiku pak v kapele zastávají bubeník Adam Jánošík a baskytarista Martin Křížek. Na rozdíl od debutu tentokrát The Atavists album nenahrávali svépomocí ve zkušebně, ale využili služeb vyhlášeného workoholického producenta Amáka z pražského studia Golden Hive, odkud jako první singl z alba vysílají koncerty prověřený těžkotonážní lovesong Wrong.

V současné době zastihnete The Atavists na klubovém turné s kapelou Hentai Corporation. Chcete-li se za nimi vypravit, máte v březnu na výběr z následujících možností:

10.3. – Zlín, Fénix

20.3. – Brno, Fléda

21.3. – Olomouc, S-Klub

28.3. – Plzeň, Pod Lampou

YouTube Preview Image

 

 

Hentai Corporation představují live session

V rámci ladění formy před jarní šňůrou si Hentai Corporation naživo střihli v brněnském Nahrávacím studiu při Divadle nad Olší dva songy z nové desky; molekulární Tardigrade Hunt Paralyzed. Dnes se můžete mrknout na první ze zmíněných skladeb, video k druhému počinu můžete očekávat během následujících 14 dnů.

Tardigrade Hunt je o psychedelické jízdě mezibuněčným prostorem, kde se odehrává na mikroskopické úrovni veškeré naše bytí,“ uvádí zpěvák Ráďa jeden ze songů a pokračuje: „Nic nestaví bradavky něžněji, než představa osedlané tardigrády (želvušky) molekulou kokainu, která proráží veškeré buněčné membrány. Střídají se stavy hysterie a rovnováhy, které si způsobujeme vstupem všemožných milovaných molekul do našich těl.“ Zatímco k Paralyzed jednoduše dodává: „Paralyzed je o komplikovaných vztazích s našimi milovanými.

Nový klávesák Adoš se během zkoušení na tour a ve studiu ukázal jako výborná posila, která se bleskurychle sžila s kapelní energií. Jeho dojmy a pojmy z natáčení jsou veskrze pozitivní: „Z brněnskýho nahrávání jsem si odnes slušnou kocovinku, takže to muselo bejt dobrý. Zároveň se po dlouhý době objevuje chuť cvičit a hrát co nejvíc. Kolony na D1, plasťáky na benzině, proprděný trencle, ale hlavně našláplý koncerty, na všechno se těšim jak blázen.

K tvorbě videozáznamu byl přizván věčný brněnský mládenec Radim z dnes již bohužel neaktivních Rattle Bucket a zvuku se ujal Amák z Golden HIVE Studia v Praze. O náběry se postaralo osazenstvo brněnského studia Jan Košulič a Martin Berky.

Jak zní live další pecky z nové desky Hentai Corporation si můžete poslechnout na některém z jarních koncertů, kde je svou účastí podpoří i našláplí stoner-surfoví The Atavists. 

YouTube Preview Image

Termíny:

02. 03. 2018 Kutná Hora, Česká 1
03. 03. 2018 Pardubice, Žlutý Pes
09. 03. 2018 Ostrava, Barrák
10. 03. 2018 Zlín, Fénix
20. 03. 2018 Brno, Fléda
21. 03. 2018 Olomouc, S-Klub
24. 03. 2018 Praha, Akropolis (ŽN)
28. 03. 2018 Plzeň, Pod Lampou

Hentai Corporation – Intracellular Pets

BIGG BOSS   38:00   PSYCHEDELIC ROCK METAL

Tak tahle šílenost je důstojným pokračováním předcházející albové prvotiny se snad nejdelším názvem, jaký se tu v posledních letech objevil. Jako kdyby Pražský výběr zešílel vlivem syntetických hypnotik mimozemského původu a podle rad ptáka Loskutáka se snažil zkřížit metal, psychedelii, jazz rock i alternativní rock s nezkrotnou energií a neodolatelnou dávkou ekvilibristiky, exhibicionismu a totální ulítlosti. Hentai Corporation na devítce vyrovnaných skladeb dokazují, že svůj (na poměry domácí scény) neobyčejně originální projev, svět, nadhled i zvuk zručně vybrušují do nevšedních momentů.

Na první poslech se bude zdát nejvýraznějším vkladem vokální dovádění Radka Škarohlída. Jeho práce s výrazem, různými vokálními rejstříky i silou hlasu je v prvním plánu jednoznačně tím nejslyšitelnějším. Jenže… ostatní muzikanti za ním nezaostávají, a že by někdo z nich měl zrovna extra lehký part, to už vůbec ne. Deska působí kompaktním celistvým dojmem. Přesto se z ní po několikerém poslechu pár songů vydělí. Třeba famózní psycho kabaretně ujetá The Fall Of Johann M nebo hned následující Dancing With The Devil s hypnotizujícím refrénem. Mimochodem, nepřipadá vám, že v určitých pasážích závěrečné Paralyzed znějí  Hentai Corporation jako příbuzní Led Zeppelin?

MILAN SLEZÁK

Svatý Patrik s přehledem překonán Žižkou

V den svatého Patrika se na Prahu snesl mrak a v tom mraku jel na koni pan Jan Žižka z Trocnova, který si to zamířil rovnou do Slušnýho Kanálu na Žižkově na kvíz a objednal jedno točené. Probudil se až v neděli pozdě odpoledne v jedné škarpě, celý od bláta, s chybějícím oblečením a místo koně se vedle něj pásla koza.

Tak takhle nějak vypadal víkend od 17. března. Řeč je o již šestém ročníku úspěšného hudebního a kulturního festivalu Žižkovská Noc, který probíhá na území hlavního města Prahy, převážně v oblasti Žižkova, která je vyhlášená pro svůj bujarý noční život. A že letošní ročník byl bujarý a stál za to, potvrzuje hned několik skutečností.

Zaprvé, festival byl zahájen ve svátek, který je už tak velice populární po celém světě z důvodu nadměrné konzumace alkoholických nápojů – na počest patrona Irska – svatého Patrika.

Zadruhé, na programu festivalu bylo uvedeno jméno Hentai Corporation.

Zatřetí, jste mohli spatřit také jména různých zahraničních interpretů, jako například Dead Neck (UK), kteří dokonce v rámci Žižkovské noci vystoupili dva večery, The Southern Oracle (HU) nebo Discomfort (ITA).

Během této již tradiční události, která byla zahájena ve čtvrtek 17. března a zakončena v sobotu 19. března (respektive v neděli v brzkých ranních hodinách), si každý mohl najít doopravdy to své. První den byl věnován spíše kultuře, divadlu, diskuzím a dalším rozvojovým aktivitám probíhajícím v krásných žižkovských kavárnách a putykách. Druhý den byl směsicí kultury a hudby a sobota byla pak velkým vrcholem, který měly v režii hlavně kapely.

Vzhledem k tomu, že se festival odehrává na více než 60ti scénách a klubech, a vystoupilo v nich více jak 300 interpretů, podat vám hromadnou a komplexní zprávu by bylo na knihu delší než 6. nedokončený díl Hry o trůny od George R. R. Martina.

Během festivalu vznikla také teorie, kolik znáš hudebníků, tolikrát jsi člověkem, neboť nejenom, že se jedná o událost hudební, ale také společenskou, a v případě, že se kolem hudby motáte více, můžete během Žižkovské noci rovnou nosit transparent s nápisem “Ahoj! Čau! Nazdar!”, protože zdravit budete rozhodně více než průměrně.

V rámci tohoto třídenního večera jsem se zúčastnila dvou z nich a namixovala to všemi možnými způsoby tak, abych zašla na kapely, které jsem buď nikdy neviděla, nebo viděla před velice dávnou dobou, či jejich show se nesla v nějakém speciálním duchu.

Páteční mix kapel tak zahrnuje například Ellyce či the.switch, kteří i přes brzkou hodinu měli slušně narváno v pražském Storm Clubu. Ten samý večer jsem měla možnost ještě spatřit poslední živou kapelu této scény. John Wolfhooker, kteří se rovnou ze své tour po česko-slovenských vodách, kterou odehrávali ještě před pár hodinami v Ústí nad Labem, dostavili rovnou na pódium v půl druhé ranní a předvedli velice úctyhodný výkon. V klubu byl stále slušný počet lidí a bylo vidět, že mnoho z nich tu bylo právě kvůli této partičce. Ale vraťme se ještě k průběhu večera, který jsem pojala pod tvrdší taktovkou deathcoru a zůstala pouze v restauraci Kuře v hodinkách. Na pátečním programu se objevovala jména jako Sights, slovenští Marvels of Contrast či Noostrak. Osobně jsem se ale velice těšila na The Southern Oracle z Maďarska, kteří byli v České republice již po několikáté a svojí poslední show v klubu Cross mě přesvědčili, že mě tento hudební žánr, který obvykle neposlouchám, dokáže v jejich podání velice bavit. A bylo tomu tak i tentokrát. Zpěvák Barney po pódiu létal jako malý diblík a vydal ze sebe, jak už bývá zvykem, vše. Po této partičce pak vystoupili netrpělivě očekávaní Suffocate With Your Fame, kteří v rámci své deathcorové kariéry odehráli poslední koncert. Klub byl narván k prasknutí počtem lidí, který se přišel s černošickou partou rozloučit. Právem si  kluci vybudovali své jméno v těchto brutálnějších vodách a vždy, když se naskytla příležitost, jsem ráda jejich koncert navštívila, neboť představoval ryzí čistou energii a brutálnost, kterou tento žánr přináší. Stage zakončovala kapela Diphteria, kterou jsem již ponechala jejím fanouškům, neboť poslech bez dostání loktem do hlavy již nebyl možný. Trochu na škodu byl celkový zvuk klubu, který mnoha kapelám ubral na dojmu, a ještě ve spojení se stísněností a velice malým mosh pitem, který bylo možné vůbec provést, byl celkový večer proveden dost punkově. Ale řekněme, že to asi k té Žižkovské noci již patří.

V sobotu jsem svoji štafetu započala v Palácu Akropolis, kde jsem měla možnost vidět punk-rockové Zoči Voči ze Slovenska. Návštěvnost v tuto relativně brzkou hodinku byla opravdu obrovská, a ačkoliv takovéto kapely nevyhledávám, odehráli kluci slušný set plný energie. Důvod mé navštěvy byl ale trochu vzdálenější, a to až z Manchesteru, odkud přijeli britští Dead Neck a kteří pro svoji oblíbenost odehráli dokonce 2 koncerty v rámci tohoto ročníku. První páteční koncert pustili do lidí v Modré Vopici, já jsem si na ně ale zašla do trochu větší Akropole. Jak jsem vychválila návštěvnost na předchozí partičku, tak tady ji zas trochu zkritizuji. Návštěvníci, kteří ještě před minutou měli přehršel energie, najednou klidně postávali, popíjeli své drinky v poloprázdném sálu, ačkoliv hardcore-punk není zrovna uklidňující hudbou. Není se ovšem čemu divit, ve stejný čas se křížilo několik zajímavých kapel, a já se až na poslední chvíli rozhodla, že dám těmto Britům šanci. V klubu Nová Chmelnice v podobný čas začal poskakovat Hubič s City Lights, v Crossu pak kluci ze Saved by the Fortune se svým post-hardcorem a o patro výš začal rapovat Sochy neboli VelkaTlusta0. Žižkovská noc byla zkrátka občas o Sofiiných volbách.

Jelikož jsem viděla, že na pořadu večera Akropole svítí jméno Hentai Corporation, rozhodla jsem se raději vzít rozum do hrsti a utéci co nejdál to půjde, neboť je tahle partička vyhlášená svým avantgardním vystupováním, za které by se styděli snad i rock’n’rolloví králové Motörhead.  A opravdu bylo opět o co stát, ale to si raději vygooglete. Já jsem však dala přednost Crossu, který jako jeden z partnerských klubů Žižkovské noci, nabízel hned dvě stage věnované metalcoru a rapu. První kapelou tohoto klubu byli pro mě nostalgičtí Attack the Hero, které jsem viděla po bezmála 2 letech. Jejich setlist byl energický, sebevědomý a zábavný. Přišli si na své jak posluchači metalu, tak hardcoru, kterou jim tahle parta zamíchala do zajímavého večerního koktejlu. Chvílemi jsem ze zvědavosti nakukovala i do horní části Crossu, tzv. Main Stage, kde v tu chvíli byli na pódiu Pio Squad. Vzhledem ale k naprosté narvanosti jsem neměla šanci bližšího poslechu a nemohu vám tak říci něco více. To samé jsem se pokusila praktikovat i při Smackovi, který o hodinu a něco později na hlavní stagi také vystupoval. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, a zde se to opravdu osvědčilo. No tak snad někdy příště. Vraťme se ale do podzemí Crossu, kde na stage nastoupili vyhlášení F.O.B., kteří předvedli super výkon, podpořený hojnou účastí fanoušků všech žánrů a kategorií. V ten večer, a i večer předchozí, se v prostorách klubu nacházelo bezmalá 20 německých steam-punkerů, kteří ve svých kostýmech střídali prostory baru a kotle, a byla to tak vcelku veselá podívaná. Večer pak uzavírali již velmi známí Them Darned Teenagers a Bounce! Bounce!, kteří se křížili v tu chvíli hrajícími Skywalker v Nové Chmelnici, a pokračovali až do brzkých ranních hodin. Rozhodně to ale bylo zakončení ve velkém stylu a až za svítání opouštěli poslední návštěvníci prostory klubu.

Žižkovská Noc má své kouzlo a povznáší život na Žižkově v Praze, což hodnotím velice pozitivně a jistě tak hodnotí i místní restauratéři a majitelé klubů. Občas máte co dělat, abyste viděli vše, co byste rádi. A ačkoliv se budete snažit sebevíc, nějaké ty kapely se vám křížit rozhodně budou. Tato událost je krásné médium pro setkání s přáteli a známými, s možností objevování neobjeveného a slyšení neslyšeného. Tento ročník hodnotím jako vydařený, organizačně zvládnutý a neskutečně náročný, co se do vydané energie týče. Děkujeme organizátorům a doufáme, že zase za rok!

iRock&Pop