SUPRAPHON  35:11   POP

Je až s podivem, že se stálice naší scény Dasha dočkala své první popové desky psané jí na tělo až nyní. Také proto ji držitelka Thálie nazvala Konečně. Texty k písním Ztrať se v čase Dashe napsali Jan Vávra a Jana Infeldová z kapely Jananas, což pro ně vzhledem k repertoáru skupiny, jenž je plný nadsázky, byla zřejmě výzva. Ke skladbě VIP zkomponovali i hudbu. Dashe píseň sedí, posluchačům ukazuje klidnější a hlubší polohu svého hlasu. Ztrať se v čase už tak přesvědčivá není, spojení tématu sociálních sítí a vztahů („Nesčítám na webu lajky“, „Neřeším komentáře, Instagram“ či „Přestaň se dívat na displej, nic neříkej“) vyznívá z jejích úst rozpačitě. Vesměs jsou však texty vydařené, a přestože se týkají právě vztahů, nejsou patetické. V tomto smyslu vyniká třeba skladba Každý den.

Na albu se najdou zajímavé momenty. Například v něžné Přísahám můžeme slyšet dětský pláč. Zřejmě proto, že ji Dasha věnovala své dceři. Paradoxem je, že nejlepší písní na desce je ta jako jediná anglicky nazpívaná, Over zkrátka šlape od začátku do konce. Co dříme v nás se zase odlišuje smyčci v úvodu skladby, o které se postaral Komorní orchestr Quattro.

Tato píseň je však svým muzikálovým laděním v rozporu s tím, jak bylo album promováno – na Konečně jsme se měli seznámit s Dashou jako popovou zpěvačkou, ne jako muzikálovou umělkyní či interpretkou swingových evergreenů. Hudebně se ale nejedná o nic objevného nebo něco, co by nás u zpěvačky překvapilo. Její muzikálové cítění a láska ke swingu jsou na nahrávce opravdu citelné. Konečně je vkusná a důstojná deska, ale možná by nebylo na škodu se na její nástupkyni více odvázat.

ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ