Status Quo – Whatever You Want (Deluxe Edition)

Dvaatřicátá studiovka anglické skupiny Status Quo navazuje na dva roky starou desku Aquostic (Stripped Bare) a stejně jako její obnažený předchůdce obsahuje další starší písně z repertoáru kapely v akustických verzích. Základní verze alba přitom nabízí i dvě nové skladby a speciální rozšířená verze pak ještě jednu novou. Pro ty, kteří na této kapele vyrostli a přežili s ní studenou válku, tedy hotová pastva pro uši. Už třeba jen proto, že se deska příjemně poslouchá a vyvolává v člověku nostalgické vzpomínky. A nejen to. Má i co nabídnout.
Minimálně nový pohled na původní zemitý repertoár, který se, zbaven elektrické přímočarosti, opírá o takové nástroje, jako je mandolína, harmonika, housle, ukulele, akordeon, viola nebo violoncello. Pro Status Quo dříve tedy něco nemyslitelného, avšak v době, kdy je kapela nucena rušit kvůli špatnému zdravotnímu stavu kytaristy Ricka Parfitta koncerty, patrně nevyhnutelnost. A přesně to je další důvod, proč sáhnout po této desce, protože se skupina rozhodla dát elektřině definitivně vale a ubrat plyn. Soustředí se už jen na akustické sety. Tvrdí to alespoň na svých stránkách. Přes to všechno dýchá z desky pohoda a naprostá uvolněnost. Jako by se nic nestalo. Nejlepším důkazem toho jsou pecky Hold You Back nebo Jame Side Down, jejichž hitový potenciál neobrousila ani akustická aranžmá. A přestože notoricky známá In The Army Now v nové úpravě trochu nudí, vyvažují to písně Dear John nebo One Of Everything, z nichž se podařilo vybrousit opravdové klenoty a ze kterých na vás dýchne stará dobrá Anglie.

Roman “News” Zahrádka

Na světě je pětadvacet kousků klasického rocku minulého století. Prostě klasika, která baví i po tolika letech, i když je to stále na stejné brdo a Status Quo v podstatě neustále vykrádali sami sebe. To člověk pochopí, až když se mu do ruky dostane nějaké to jejich best of. Ale co? Komu se to nelíbí, ať sáhne po jiném legendárním albu. Hudba je od toho, aby se poslouchala. A je škoda, že se podobné fláky už tolik nehrají.

Petr Zavadilík

iRock&Pop