Rock&Pop 12/15

Černý pátek 13. listopadu zastínil konec pracovního týdne a začátek víkendu i těm největším mediálním ignorantům. Francouzská vlajka na každém kroku, palcové titulky ve všech novinách a neustálé diskuse v televizích dokazovaly, jak blízké je téma terorismu i pro Českou republiku. Odsouzeníhodné masakry se dějí ve světě každým dnem a ani ten pařížský není bohužel výjimkou.

I tak bychom rádi přenechali téma politiky, náboženství, války i míru raději těm, jimž je toto denním chlebem, hudebnímu magazínu podobné úvahy nepřísluší. Nicméně v momentě, kdy se teroristický útok odehraje v hudebním klubu a oběťmi jsou prokazatelně fanoušci a návštěvníci koncertu konkrétní kapely, se událost dotýká i nás (rozumějte Rock&Popu). Jan Martinek se tématu „Masakr v klubu Bataclan“ pohotově zhostil očima hudebního publicisty a doplnil tak úhel pohledu zpravodajských masových médií.
Ačkoli se v této souvislosti zdají být jiná témata méně podstatná, vězte, že v hudebním světě se ještě Země točí tím správným směrem a na rozdíl od titulků v novinách slova smrt, ďábel nebo Satan nejsou předzvěstí tragédie. A tak oslavujme spolu s ďáblem Lemmym překvapivých 70 let, s Ozzym 67 let nebo nedožitých 75 let Franka Zappy, jenž provází Rock&Pop od prvního vydání. Nakoukněte do Punkovýho království s Plexis nebo Visacím Zámkem, kteří se pro změnu na koncertech křižují, a k Divokýmu Billovi, jenž už od čerta k ďáblu prý také dávno nehraje.