Rock&Pop 10/20

Atentát na kulturu, i to je jeden z trefných názvů pro současná vládní opatření proti šíření koronavirové nákazy. Ačkoli jsme do našeho vydání zařadili pár pozvánek na hudební akce, prověřte si před jejich konáním, zda nebyly zrušeny.

Není to totiž v téhle době vůbec nic neobvyklého a nejistota z budoucnosti živých vystoupení obchází nejen muzikanty a pořadatele, ale i fanoušky. Ti z těchto důvodů pochopitelně nekupují vstupenky v předprodeji a kvůli tomu se zase pořadatelé bojí, že na místo nedorazí vůbec nikdo a akci předem zruší. Je to celkem jednoduchý koloběh, kdy se kvůli velkému strašáku nejistoty odrovnají milovníci hudby vzájemně sami. K tomu jim pochopitelně občas přilije do kotle nějaké to fajnové vládní nařízení ve smyslu, že covid-19 v sedě neútočí, a tak se tančit prostě nebude. Do dnešní uzávěrky jsem stihla dva koncerty pro omezený počet diváků v kulturním domě pro sedící hosty. Nebudu jmenovat místa ani účinkující, ale oba pořadatelé na tom projeli slušný peníz, ačkoli se jednalo o oblíbené a navštěvované kapely. Prostě to zkusili a za to jim velká poklona.

Zato jsem vyslechla od návštěvníků několik příběhů o tom, jak se nemůžou bez testu vrátit po koncertě do práce či nastupují okamžitou nucenou karanténu. Je třeba podotknout, že jsem u nikoho z nich neviděla roušku, a to ani vestoje, vsedě, ba ani vleže. Židle v sále vydržely prvních pět minut a rozjařená stovka fanoušků se doslova promořovala. Takže na rozhodnutí zaměstnavatelů svým lidem zakazovat účast na takových akcích asi něco bude. Ačkoli na první dobrou vypadají jako totalitní diktátoři, nesmí ohrozit (ať už nákazou, nebo jen uzavřením, záleží, čeho se bojíte víc) zase svůj podnik a další zaměstnance, jejich rodiny a tak dále a tak dále.

Kultuře a především živým koncertům momentálně nehraje do karet zkrátka vůbec nic. Nezbývá než doufat, že zázraky a splněná přání přijdou letos dříve než o Vánocích.


Dala jsem našemu vydavateli nereálný slib, že se pokusíme ve svých textech vyhnout koroně. Covid-19 je už tak dost součástí našich životů a čtení našeho časopisu by mělo fungovat jako relax a odskok od všedních problémů. Bohužel téma koronaviru se na nás valí odevšad, z rádií, televizí i novin. Děti ho řeší ve školách, kamarádi v zatím otevřených hospodách a moji kolegové z kultury, kterých se opatření dotkla nejvíce, už v podstatě nemluví o ničem jiném.

Téma koronaviru by mohly předčít jen přistání UFO nebo blížící se konec světa, což mi po tom všem nepřijde tak nereálné. Nemůžu se tedy zlobit, když kolega Hejduk napsal svůj koronavirový sloupek, muzikanti se o pandemii zmiňují v každém rozhovoru, aniž by se je na to někdo ptal, a reportéři z koncertů mají termín covid-19 v prvních dvou větách. Tenhle vir zamořil úplně všechno, ačkoli reálně nemocných aby pohledal. Vypadá to, že se s tímto tématem budeme muset na chvilku sžít a vnímat ho jako nedílnou součást dění.

Jsem dokonce přesvědčena o tom, že čím dříve si zvykneme, že tu něco takového s námi žije, tím dříve se uklidní chaos, strach a především mediální masáž. Důležité je se z toho neposrat, to si šetřím až na to UFO. Takže se všichni posaďte, vezměte do ruky něco dobrého k pití a relaxujte s Rock&Popem. Jak všichni víme, na sedící konzumenty virus neútočí.

 

Vybrané fotoreporty