[Rock&Pop 10/18] Ivan Král: Jsem opravdu šťastný člověk

Ivan Král (1948–2020)

Rozhovor s hudebníkem Ivanem Králem, známým pro své působení v Patti Smith Group i sólové nahrávky, vyšel v říjnovém čísle roku 2018 v tištěném Rock&Popu k příležitosti vydání desky Colors. Přinášíme jej v celém znění jako vzpomínku na tohoto výjimečného muzikanta, jehož úmrtí potvrdili v neděli 2. února 2020 zástupci pražského Metronome Festivalu.

Od roku 1966 žije hudebník Ivan Král ve Spojených státech amerických. Proslavil se mimo jiné spoluprací s Debbie Harry, zpěvačkou skupiny Blondie, Patti Smith, pro níž napsal legendární píseň Dancing Barefoot, Davidem Bowiem nebo Iggy Popem. První sólové album však vydal až v roce 2002, to nejnovější s názvem Colors se na pultech obchodů hřeje teprve od poloviny září tohoto roku. Odrazuje jeho vnitřní klid a do jisté míry i pohodu, kterou zažil při jeho nahrávání ve věhlasných Pearl Sound Studios. Muzikant takřka ihned po jeho vydání vyrazil na turné po českých klubech.

TEXT: ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ FOTO: TOKO SHIIKI

Hudba na vaší nové desce ve mně jako posluchači navazuje pocit klidu. Vnímáte ji vy osobně také tak?

Máte pravdu, působí klidně. V minulosti jsem totiž prožíval určitá období, během nichž jsem hrál s divočáky nebo s lidmi, kteří byli hvězdami. Mně strašně baví skládat písničky a kolikrát si říkám, že jsem měl anděly na ramenou a že jsem opravdu šťastný člověk. Když jsme s mou ženou Cindy doma a povídáme si, broukáme si nebo si čteme, je nám krásně, cítíme klid. Pokud je potřeba namalovat plot nebo řezat stromy, tak je pro mě neuvěřitelné, že jsem schopný to dělat. Písničky na nové desce Colors jdou opravdu ze mě, nejde o žádný kalkul. Také je výborné, že jsme byli ve studiu jenom tři – já, Cindy a inženýr. Nikdo z vydavatelství nám tam nechodil říkat, jak máme pracovat. Dělali jsme to sami tak, jak jsme to slyšeli a v klidu. Základy na desku se natočily za tři dny a mixování trvalo dny čtyři.

Jak vůbec vaše spolupráce se Cindy vypadá?

Ona vždy psala básně nebo si zapisovala svoje myšlenky. Když si něco broukám a nahraji si to na telefon a napodruhé nebo napotřetí jí to nic neřekne, tak to smažu. Jindy se mi zase v hlavě vytvoří nějaká slova, tak jdu za Cindy a ptám se jí na názor. A ona třeba během dvou dní přinese text. Také mi pomáhá s frázováním, protože v Michiganu je jiné frázování než třeba v Georgii či New Yorku. Dodává mi sebevědomí. Je to bezvadná spolupráce.

Vyslovil jste se, že vaše oblíbená píseň z desky je All Your Yesterdays. Vyzdvihl jste právě její text. Proč?

Napsala ho celý Cindy. Broukal jsem si akordy a Cindy říkala, jak je to vlezlé. Myšlenka toho textu je, že si máš užívat dnešek, i když jsi v minulosti třeba zažíval pády, protože jsi to přežil a pořád jsi naživu. Slova, která jsi kdysi řekl, jsou už jen v tvé hlavě, nezatěžuj se jimi. Na čem nejvíc záleží, je to, co děláš teď. Nemusíš rozumět tomu, co se v minulosti stalo a nějak to rozvádět. Na konci písně pak vyvstává otázka: Proč se to stalo mně?, kterou musíme nechat běžet. Je to text napsaný přímo mně na tělo.

V čem konkrétně vás inspirovali The Rolling Stones k napsání úvodní písně Lazy Girl?

Nechci to teď aplikovat na všechny, ale prožil jsem hodně platonických lásek. Když je člověk mladší, zamiluje se do krásy, očí, ale pak přijde na to, že předmět jeho zájmu je vážně líný. Tlučete se do hlavy a říkáte si, co jste to provedl. Ptáte se toho člověka, jestli po sobě umí aspoň uklidit. Vadí vám to víc a víc. Tak to ze mě vypadlo. Stouni mi pomohli v tom, že napsali, je to už dávno, „Look at that stupid girl“, tedy „Podívej se na tu hloupou holku“. Tenkrát jsem si říkal, že to je hrozné, teď mě to však inspirovalo.

Všechny písně na albu jste si produkoval a napsal sám, kromě jedné, s níž vám pomohl Honza Ponocný. Která to je?

Jedná se o skladbu How Do You Know. Když jsme natáčeli desku, řekl jsem Honzíkovi, že se známe už tak dlouho, že by mi mohl něco napsat. Poslal dvě písničky, jedna z toho se mi líbila, tak jsem ji trochu přeoral a Cindy jsem požádal o napsání slov. Chtěl jsem udělat Honzíkovi radost. Je to bezvadný hráč, bezvadný chlap a jeho vztah k ženě je také skvělý. Měl jsem z té písně šílenou radost, se Cindy jsme si zpívali refrén, pořád se nám honil hlavou. Honzíkovi jsem říkal, že ji budeme hrát i živě na turné, jež je naplánováno na propagaci alba.

Píšete i pro jiné umělce. Vybavuji si, že jste napsal písničku například pro mladou českou zpěvačku Debbi.

Ano, tu jsme shodou okolností na desku Colors dali taky. Jmenuje se How Can I Resist You. Minulý rok jsme si ji se Cindy často zpívali, protože byla také vlezlá. Tak jsme ji dali i na nové album.

Pro koho jste v poslední době ještě něco napsal?

Nedávno mě oslovila dívka, co si říká Electric Lady. A uvidíme, jak klapne Lucie.

Lucii jste produkoval album z roku 1994 s názvem Černý kočky, mokrý žáby, jež bylo prohlášeno za album dvacetiletí. Jste tedy stále v kontaktu?

David Koller mě nedávno poprosil, abych mu složil nějaké skladby. Volal, že si vybral jednu pecku, že je bezvadná. Slyšel jsem v telefonu i ostatní kluky ze skupiny. Já si ale nemůžu vzpomenout, co jsem mu to vlastně poslal, musím se na to podívat. Každopádně z té práce na jejich návratu bych byl unavený už za měsíc.

Co říkáte na jejich halové turné, které už je v podstatě na spadnutí, a na fakt, že skupina po šestnácti letech vydá novou desku?

Podle mě se všichni budou stejně na koncertech nejvíce těšit na Oheň a Medvídka.

Sledujete současnou tuzemskou scénu?

Musím se přiznat, že ani moc ne. Ani u nás popovou scénu nesleduji. Věci se tak změnily, že mi připadá, že průmysl se překopal do takové míry, že už je to kolikrát spartakiáda. Koncerty jsou o tom, aby na pódiu bylo deset tanečníků a obrovské plátno. Na to nejsem.

Když v osmdesátých letech přišly elektronické klávesy, počítače a metronom, říkal jsem si, že tímto směrem nejspíš hudba půjde. Stalo se tak. Ale to, co se děje teď, že si dáte na stůl laptop a něco pouštíte, tomu se mi ani nechce věřit. Jde o přesný beat a já mám rád chyby. Dnešní hudba je moc předvídatelná. Pamatuji si, že jsem nahrál skladbu, jež zapadala do tak zvané „elevator music“. Tenkrát jsem byl se svým kamarádem bubeníkem a ten mi se smíchem řekl, že teď jsem slavný, že mám natočený typický hit.

Věnujete se kromě skládání ještě nějakým jiným projektům?

Za žádnými projekty už se nehoním. Než půjdu na onen svět, chci načerpat ještě nějaké vědomosti. Čtu hodně českých knih, které tady posbírám. Maminka mi říkala, když za mnou ještě jezdila do Spojených států, že v našem domě je nirvána. Takže čtu, zkouším, hraji blues s lidmi kolem a těším se, až zase uděláme nějaké desky. Co bude dál, se uvidí.

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop