Rock&Pop 09/20

Již podruhé v životě jsem se stala demonstrantem. Poprvé tomu bylo před dvěma lety v argentinském Buenos Aires, kdy jsem si vyrazila na kole na projížďku městem a omylem se připletla k demonstrujícímu průvodu. Dav mě sevřel neprostupně natolik, že jsem své kolo tlačila v zástupu až k hotelu, kde mě dav vyplivnul stejně rychle, jako mě pohltil. Ačkoli netuším, proč se demonstrace v jihoamerické metropoli konala, pobízel mě jeden z kolegů demonstrantů k nějakému pokřiku. Jakmile jsem zařvala: „Zeman z Hradu a já do hotelu,“ mrknul na mě spokojeně, jako by se průvod konal právě kvůli tomu.

Svou druhou demonstraci jsem navštívila záměrně, neboť její myšlenka se mě, mých kamarádů i kolegů velmi úzce dotýká. 27. července proběhla na pražském Staroměstském náměstí demonstrace Za živou hudbu, kde vystoupila řada promotérů, manažerů, provozovatelů klubů a interpretů, kteří svou účastí demonstrující podpořili. Mělo se jednat o setkání pořadatelů, promotérů, techniků, zvukařů i osvětlovačů, zkrátka těch lidí, kteří díky vládním opatřením v kultuře už od března nemůžou pracovat, nebo jen v omezeném a nevýdělečném režimu.

Musím však přiznat, že kdybych sama neprožívala na vlastní kůži opatření proti šíření koronaviru a řekla bych i proti kultuře samotné, význam této demonstrace chápu zhruba stejně jako tu ve španělštině před lety. Původně sympatická a všechny kulturní pracovníky spojující myšlenka se bohužel shrnula do několika dlouhých prohlášení o tom, jak jsme všichni v řiti, zato jsme to díky mnoha řečníkům slyšeli v několika různých verzích.

Konkrétních požadavků nebo možných cest, jak se z toho společně nebo za pomoci státu vymotat, zaznělo pramálo. A to mě moc mrzí, protože právě tomu přišly stovky lidí osobně vyjádřit podporu.

Netvrdím sice, že by nějaké konkrétní řešení podpořil i ministr kultury Lubomír Zaorálek, který na demonstraci promluvil, ale byl mu nabídnut jen pískot a nadávky a s tím se pracuje těžko. Aspoň jsem na náměstí potkala spoustu kolegů, jež jsem dlouho neviděla, a z demonstrace se stalo příjemné setkávací odpoledne. Tak ji pojali nejspíš všichni. Demonstrovat sice neumíme, a  jak řekla promotérka Hana Petřinová, děláme to všichni poprvé. Jedno vím jistě, niikdo z těch lidí to nevzdává a kultura bude žít dál. Koneckonců být u toho a vidět, že v tom nejste sám, byla taková skupinová terapie, která možná pomohla
mnohem víc.


Milující manžel a velká rodina je zase in. Sex, drogy a rock’n’roll získává v hudebním světě úplně jiný význam. Zatímco starší, rozumějte má, generace hudebníků si svého bohémského života užívala a dosud v rámci možností užívá naplno a až na pár výjimek dává heslu „Sex, drogy a rock’n’roll“ ten správný význam, alespoň v takové té české verzi, nová a mladší generace interpretů dává rodinu a své vztahy veřejnosti na obdiv.

Lamači dívčích srdcí a Don Juanové koncertních šaten, kteří buď své manželky a přítelkyně čekající doma zapírali, nebo o nich alespoň veřejně nikdy nemluvili, už nejsou v kurzu. Publikum si žádá něžné, milující a věrné hochy, kteří se nestydí za své závazky. Takovým novodobým průkopníkem rodinného muzikanta je pochopitelně Tomáš Klus, který neváhal se svou instagramovou hvězdnou matkou natočit i duet. Kdo by pak zapomněl na veřejnou žádost o ruku své přítelkyně, již si připravil Marek Ztracený pro fanoušky v O2 areně, a v neposlední řadě máme v tomto vydání časopisu rozhovor s dalším milujícím se manželským párem, Voxelem a jeho ženou Marií, kteří ve společných duetech nezůstávají pozadu.

Duet se svou krásnou ženou Dominikou ještě Kuba Ryba nenatočil, ale veřejná žádost o ruku také nesměla chybět. Kapela Rybičky 48 ji zachytila v přímém přenosu ve videoklipu k písni Lék na duši ženy. A přestože je Ryba známým protagonistou rock’n’rollového a bohémského života, i on ví, co na jeho fanoušky aktuálně nejvíc funguje. Ačkoli se může zdát stoupající trend zveřejňování soukromých životů interpretů, navíc v tak idylických podobách, chytrým marketingovým tahem, stačí nakouknout do festivalových zákulisí.

Obraz povalujících se a potácejících přiopilých muzikantů v závěsu fanynek se mění na panoptikum pobíhajících dětí, klábosících matek a pyšných otců, kteří si jen od rodinky odskočí na pódium. To je jediný okamžik, kdy děti přestanou pobíhat a ženy utichnou. Od září jsme pro vás připravili miniseriál, v němž bychom vám rádi pár takových rodinných příslušníků slavných představili. Není totiž nad to nechat za sebe mluvit druhé, člověk se tak toho mnohdy dozví mnohem, ale mnohem víc.

 

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop