Rock&Pop 09/19

Tento úvodník píši 21. srpna v pět ráno, za východu slunce, někde na území Maďarska. Ačkoli jsem si jeho zněním byla jistá už včera, chtěla jsem si ověřit, že mé dojmy jsou správné a euforie nezmizí po pár hodinách cesty. Jak již víte, s kolegyní Šárkou Blahoňovskou právě absolvujeme cestu nejdelší vlakovou soupravou v české historii ever a míříme si to na festival do rumunského Banátu. Bohužel se termín uzávěrky časopisu sešel s touto výpravou, a tak sedíme ve svém kupé, dopisujeme poslední články a procházíme korektury. Lidé si nás fotí jako zvířátka v ZOO, nabízí destiláty i trochu té společnosti. V tomhle vlaku se přece nepracuje.

A musím přiznat, že je skutečně cítit ve vzduchu, že všechna práce, problémy a smutky zůstaly na peroně. V soupravě panuje skvělá nálada a energie, a to od momentu nástupu do ní, bez ohledu na to, zda si někdo k dobré náladě něčím pomohl. Upřímně jsem takový nával pozitivní energie dlouho nezažila. Jediní suchaři jsme pravděpodobně v celém vlaku jen my dvě a trochu se za to stydím.

Naprosto střízlivá, a přesto v opojení, jsem si užívala neskutečnou atmosféru své první banátové noci, abych mohla ve spícím kupé opět tajně pokračovat v korekturách. Přiznám se, že kdyby se v Banátu žádný festival nekonal, už teď jsem si jistá, že tahle cesta je ten cíl a jeden z největších zenových zážitků mého života. Zní to divně, ale mé děsivé představy o nekonečné cestě s osmnácti vagony opilých festivalových návštěvníků se rozplynuly, a to i přesto, že jedu ve vlaku s osmnácti vagony opilých návštěvníků… Méně osobní reportáž z celé cesty i festivalu vám přineseme v říjnovém vydání časopisu. Doufám, že vás naláká to zkusit příští rok. Pak i lépe pochopíte můj sentiment.


V tomto vydání Rock&Popu jsme zveřejnili první část naší teprve vznikající pohádky.

Nápad vykopnout pohádku na pokračování přišel s nejmenovaným zábavným pořadem, kdy protagonisté skládají po větách příběh. Přiznám se, že mi to nepřijde moc zábavné, a z toho, co vytvoří, nevznikne nikdy nic smysluplného ani nijak zvlášť legračního. Přesto jsme to zkusili, a ačkoli jsme teprve na začátku, vypadá to, že bychom mohli být svědky vzniku veselé hudební pohádky. Do vyprávění se zapojilo a ještě zapojí mnoho známých muzikantů.

V tomto vydání vám předkládáme první kapitolu naší pohádky o trsátku. Úžasné na tom je, že předem netušíme, jak se příběh bude vyvíjet, kam povede a kdy skončí. Trsátko jako hlavní postava bylo vybráno záměrně, neboť jsem se chtěla vyhnout tomu, že nám nějaký vtipný interpret hned hlavního hrdinu zabije, znásilní nebo zmrzačí. Trsátko je tak neutrální věc, že má předpoklady dočkat se delšího života, rozhodně více než například Olda Říha, Richard Krajčo nebo Dara Rolins. Nechme se překvapit a těšte se na další pokračování.

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop