Rock&Pop 07/19

Je středa 19. června, den před tiskem tohoto vydání. Ploužím se se svou dcerou v autě pražskými kolonami a míjejí nás auta plná mončičáků. Tak totiž nazvala má dcera zmalované fanoušky Kiss, kteří se ve stejných kolonách snažili přiblížit ke stadionu v pražském Edenu. Oddanost kapele, kdy se fanoušek stylizuje do hudebníků samotných, mi přijde trochu úsměvná. Sama znám ve svém okolí pár lidí, kteří neusnou bez kissáckého pyžama a nevstanou bez ranní kávy z kissáckého hrnečku. Až na tyto výstřednosti jsou to vcelku normální lidé, za mončičáky se vydávající pouze na setkáních fanoušků, na koncertech Kiss, případně Kiss revival, a občas na silvestra.

Přemýšlím, zda se i nějaká česká skupina dočkala takové podpory, aby se do ní fanoušci stylizovali. Pravdou je, že tuzemská hudební scéna zřejmě nemá vizuálně silnou a odlišnou osobnost, jež by stála za kopírování, nebo dokonce udávala trend. Dokážu si živě představit, jak vtipně by vypadalo setkání fanoušků Jany Uriel Kratochvílové.

Český fanoušek naštěstí dává na vědomí příslušnost k české kapele maximálně tričkem nebo jiným merchandise svého favorita, zřídkakdy ale zůstává věrný pouze jedné skupině a trička obratně převléká, podle toho, kam zrovna jde. To pravý Kissák zůstane Kissákem, bez ohledu na to, na jakém koncertě se zrovna ocitl, poznáte ho podle trička s Kiss.


S horkým létem přicházejí i pořádné bouřky, a že byly v červnu opravdu silné, mohou potvrdit nejen majitelé mnoha zatopených sklepů, polámaných lesů nebo konkrétněji obyvatelé Šumperska, kteří byli řadu dní bez domova kvůli podmáčenému svahu.

Na silné bouřky nezapomenou ani mnozí pořadatelé hudebních open airů, kteří se ještě v této době dopočítávají škod. Jednou takovou nepovedenou akcí za všechny je například Broumovská kytara, festival pořádaný pro radost dvěma muzikanty. Silný vítr a déšť jim letos rozhodně radost neudělal a program museli předčasně ukončit. Přes narůstající škody si mohou pořadatelé gratulovat, že situaci zvládli bravurně. Nikomu se totiž nic nestalo. Podobnou situaci zažil i o něco větší open air festival Votvírák v Milovicích, tam jsem ji prožila osobně. Také Votvírák bojoval se silným větrem a i na něm museli pořadatelé program nejprve přerušit a pak předčasně ukončit. Návštěvníci této akce byli včas evakuováni a i tam profičela bouře bez zranění kohokoli z nich.

Možná proto, že se nikomu nic nestalo, jsou pořád lidé, kteří situaci zlehčují a podceňují. I toho jsem byla svědkem. Je neuvěřitelné, jak lidi dokáže naštvat, že ten strom opravdu nespadl, když už kvůli němu vyklidili areál, že ten stan neodlétl, když už kvůli tomu stáli v dešti, a že to pódium nespadlo, když už na něm stejně nikdo nevystupoval.

Heslo „Bezpečnost nad show“ by snad měl tesat každý pořadatel nad vstupní brány festivalu a na LED obrazovkách místo spotů vysílat videa z jiných akcí, na nichž se pódia ve větru mění v neovladatelná rogala padající na lidi. Ostatně to není nic nereálného a YouTube je jich plný. Podobně drsná kampaň zabrala přece už od BESIP. Proč nešířit osvětu i na festivalech. Spoustě pořadatelů by to pak usnadnilo komunikaci v krizových situacích, ačkoli doufám, že ty už máme minimálně pro letošní rok vyčerpány.

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop