Rock&Pop 05/20

Velikonoční zajíček

Už podruhé ve dvou letech procházím programem Transformers 42, na který mě svou zkušeností nalákala kamarádka. Ano, dobrá šeptanda funguje. A jelikož se každý den musím dívat na Jakuba Bínu, jenž mi předcvičuje, nenapadlo mě nic lepšího, než si s ním popovídat a podělit se o to se čtenáři Rock&Popu. Přiznám se, že primárním důvodem k našemu rozhovoru nejspíš bylo, že jsem měla potřebu mu sdělit, že z jeho lososových muffinů je mi opravdu zle a že ho při trénincích z duše proklínám. Nejlepší je totiž svého nepřítele poznat.

Nutno dodat, že za výsledky receptů a mou nechuť něco z toho pozřít není Jakub tak úplně zodpovědný. V době koronavirové jsem odkázána na donáškovou službu potravin, a to z velmi omezeného spektra, takže vyvařuji doslova jako Babica. Když něco není, tak to nahradím, ideálně něčím, co se tomu, když ne chuťově, tak alespoň vizuálně podobá. Pokud ani to nenajdu, vystačím si s něčím, co začíná aspoň na stejné písmeno.

Když jsem si po našem rozhovoru lehce oddychla, že Jacob nejeví známky trojhlavé saně a je stále ten usměvavý a milý kluk, kterého známe z koncertních pódií, naservíroval nám do následujícího tréninku velikonočního zajíčka. Nic ještě nepobavilo mou dceru tolik, jako debilně poskakující matka po kuchyni, jež se pak na pokraji smrti doráží Babicovou úpravou čehosi. Budiž mu k dobru, že stejně úsměvně poskakoval i on sám po své tělocvičně a k tomu půlka naší redakce ve svých obývácích.


Každý den vstávám až kolem jedenácté, pracuji převážně z postele nebo z houpací sítě a odpoledne trávím se svou dcerou či psem na zahradě nebo v lese. Ještě před měsícem jsem si myslela, že tak hyperaktivní bytost, která chvilku neposedí, nemůže opatření držet se doma přežít déle než měsíc. Nejenže jsem přežila, ale jako správný adaptabilní organismus se i dokonale přizpůsobila. Mé tělo i mozek se díky karanténě přepnuly na úsporný režim, zpomalil se mi tep i dech a občas bohužel i vedení.

Covid-19 napadl i hudební scénu, a tak je velmi těžké se tvářit, že se nás problematika a především závažnost opatření netýká. Koneckonců i my sami jsme museli oslavu našich narozenin přesunout na podzim. Pravdou ale je, že kromě mé vlastní hybernace a restartu, který mě po zapnutí do normálního režimu jistě jednou čeká, má tato světová stopka i spoustu jiných pozitiv.

Neoddiskutovatelná obnova přírody a lásky k ní, vlna solidarity a pomoci ve všech formách nebo znovuobjevení soudržnosti společnosti, kdy Češi dovedou vzít za jeden provaz, až když jim hoří u zadku, společný čas, který teď tráví rodiny spolu, matky, jež se musí učit a hlavně znovu učit komunikovat se svými dětmi, vlna kreativity a nových scénářů, které musí vyprodukovat mozek každého člověka, jehož podnikání se opatření a omezení dotkla, jsou jen zlomky toho nejlepšího, k čemu nás koronavirus donutil.

Ano, patřím k těm, které vládní opatření ochromila a vzala jim možnost pracovat a vydělat si. Ano, i mě a mé přátele čeká velká ekonomická krize, chybí mi rodina, chybí mi přátelé a chybí mi cestování. Ale možná mi tahle pauza zachránila život nebo zdraví, změnila pohled na svět a dala mi možnost přeházet si hodnoty do jiného, snad správného pořadí. Naše životy se jednou vrátí do normálu, přesto už úplně normální nebudou. Nemůžeme se tvářit, že tu covid-19 není, ale můžeme se na něj dívat i z té hezčí stránky.

 

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop