Rock&Pop 03/20

Z ulic zmizela hudba
Navštívíte-li téměř jakoukoli evropskou metropoli nebo jiná velká města, s velkou pravděpodobností se v tamních ulicích potkáte s pouličními hudebníky. Ať už jde o nadanější žebráky nebo hledající se talenty. Vždyť ulice hostila i Eda Sheerana a z našich končin třeba Thoma Artwaye či Radůzu. Nikdy nezapomenu, jakou atmosféru dokázal na poloprázdném drážďanském náměstí Neumarkt vytvořit pianista, který svou hudbou dojal kolemjdoucí až k slzám, jak roztančila Lambada pouličních umělců turisty v Portu nebo jak působivá byla skladba ze Hry o Trůny od dvou houslistů na budapešťské „Pařížské“. Kde má své Sheerany Praha nebo Brno? Zdá se mi to, nebo stále přibývající zákazy a omezení města Prahy všechnu hudbu z ulic vyhnaly?
Upřímně mi dělalo radost, když mě v pražských ulicích doprovázel busker, jehož hudba, odrážející se od průčelí domů, se se mnou nesla při úprku ze schůzky na schůzku. A ještě větší, když jsem se u něj mohla zastavit. Pryč jsou přece doby, kdy jediní pouliční hudebníci jsou žebráci s harmonikou, vyluzující odporné a vtíravé zvuky, nebo parta indiánů s korálky. Současní buskeři jsou šikovní muzikanti, kteří moc dobře vědí, že vox populi je velmi rychle odsoudí, pokud se jejich tvorba nebude líbit. Jaro je tady a s ním i ideální čas vrátit hudbu do ulic. Budu mezi prvními, kdo přihodí do klobouku, pokud bude komu.


Ska-P, Iné Kafe a Gaia Mesiah, to jsou hosté, kteří nám zahrají ke třiceti letům časopisu 6. května v Praze ve Fóru Karlín. Lepší gratulanty jsem si snad nemohla přát.
Když časopis Rock&Pop vznikal, bylo mi devět let a mou jedinou starostí bylo, jak vyhrát před barákem stojkového krále. Tenkrát se totiž ještě chodilo ven a s oblibou to připomínám i své dceři. Ano, samozřejmě používám tu směšnou větu našich rodičů „To za nás nebejvalo“ nebo „Ta dnešní mládež“. Tyto obraty jsem se přitom rozhodla nikdy nepoužít.
Tak za nás, milí čtenáři, bývalo in Bravíčko, v němž jste se kromě bulvárních zpráv o aktuálních celebritách mohli dozvědět, jak se líbat nebo že klitoris není na zádech. Zkrátka důležité informace pro teenagera. Kdo by tenkrát tušil, že tyhle zásadní otázky převezme za časopis Google a YouTube?
K Rock&Popu jsem se dostala až v šestnácti letech, neboť jsem si chtěla přečíst něco o kapele své lásky Vaška B. (snad se v tom pozná). Ten mi tenkrát pouštěl na kazetě svůj nový song Traktor a na krku nosil visací zámek. Jaké překvapení, že jsem ho u článku v sestavě kapely Visací Zámek nenašla. Vaška už jsem nikdy neviděla, ale s Rock&Popem jsme si zůstali věrni. Ačkoli časem internet semlel i mnoho zajímavějších a kvalitnějších hudebních časopisů, než bylo Bravo, Rock&Pop svou pozici na trhu ustál.
Už to je důvod k oslavě. Přidáme-li to, že s naší redakcí a šéfem časopisu Richardem Harušťákem slavíme pětiletku, musíte uznat, že si takový mejdan zasloužíme. Zasloužíte si ho i vy, už jen proto, že čtete tyto řádky, že nás kupujete. Chceme vás všechny vidět. Ve Fóru Karlín 6. května!
P.S.: Harri, děkujeme za důvěru!

 

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop