[Rock&Pop 02/18] Alice Cooper – Vítejte v mé noční můře (i když tu mám trochu nepořádek…)

Alice Cooper, otec shock rocku, jehož osoba i hudba pobuřovaly rodiče po celém světě, oslavil 4. února sedmdesátiny. Dávno předtím než na pódia přišli Brian Hugh Warner, Robert Cummings, předtím než byl ve špinavé kotelně domu v ulici Elm Street upálen pedofilní sadista Fred Krueger, předtím než v hlubokých lesích poblíž Křišťálového jezera začalo první děsivé umírání, předtím než Michael Myers na Halloween uprchl z ústavu pro choromyslné, ovládal svět hrůzy zcela někdo jiný. Milovník Magritta, Braqua a hlavně Dalího, který se svému okolí jednoduše vymykal.

TEXT: MARCEL KOTECK   FOTO: ARCHIV

Rozpleťme pavučiny, jež z Vincenta Damona Furniera vytvořily sarkastickou, krvelačnou bestii a noční můru všech konzervativních Američanů – Alice Coopera. Na straně jedné na nás pomrkává šílenec živící se strachem, zosobněný skřípot v opuštěném domě, klaun v cirkuse zohavených a průvodce našimi nejzvrácenějšími myšlenkami. Na straně druhé je to nesmělý syn pastora snící o hvězdné rockové kariéře, obyčejný kluk vyčítající si vypití piva na diskotéce a později také ženatý muž vzorně vychovávající svou dceru. Jekyll & Hyde jistě prominou.

Celý článek najdete v aktuálním čísle Rock&Popu (02/18).

 

Vybrané fotoreporty