Matemato – Černý dobro

MATEMATO   42:57   BAROQUE POP

Matemato? Vynikající skupina i souhra, nic těžkopádného. Hudba je ve stylu raných Marsyas. Ondřej Zátka a Andrea Jarolímková jsou ve skvělé formě coby hráči na saxofon a trumpetu. Na housle hraje Sylva Řezníková, zní jako fusion s jedním klíčovým faktorem, který se v dnešní době často neslyší – je to originálnost. Studiový zvuk je dobře pohlídán (Lukáš Novotný, Štěpán Smetáček), stejně jako aranže dechů a houslí. Na písních se kromě Martina Štencela podíleli Jan Mackovič, Tereza Palušová, Jana Karla Režná a Michaela Šleichrtová.

Štencel jako zpěvák konstruuje a transformuje obrysy vzpomínek, příběhy a obrazy vyrůstající v lehce reálném čase v dosahu let minulých. Jsou inventarizovány a systematizovány v neustále se měnící krajině. S pečlivou pozorností a hravým opuštěním se on a Mariana Zahradníková zabývají otázkami o tom, co se rozhodneme přijmout a co se snažíme vymazat. Bez dokonale přesného a vřelého hlasu Zahradníkové by album nemělo to Něco a Někde mezi každodenními zkušenostmi a horkým snem. Celkově tedy graduje ve správnou chvíli a text závěrečné Vltavy je mistrovský. Proto Matemato rozhodlo správně, že ji zpívá Zahradníková sólově.

BEN TAIS AMUNDSSEN

Vybrané fotoreporty