Kapela Ajdontker: Jsme nad věcí

Dodo z Ajdontker je mým vrstevníkem a zároveň kamarádem a je znám především z kapely Ajdontker, které mám možnost sledovat takřka od začátku jejich kariéry až dosud, kdy vedlejší stage na festivalech vystřídaly stage hlavní a také samostatné koncerty nebo předskakování před českými hudebními esy. Na to, že je bubeník Ajdonkter ročník devadesát tři, překvapily mě jeho rozumné a promyšleně střídmé odpovědi, které svědčí o faktu, který zazní i v rozhovoru – Ajdontker je kapelou, která na sobě od začátku své existence pracuje. O to více je to pak překvapivé, když muzikanti prozradí věk, ve kterém začínali.

Adk2

Je tomu šest let od aktivního začátku existence kapely, máte před vydáním debutového CD pocit nějakého bilancování?

Bilancování určitě ano v tom smyslu, že si uvědomujeme, že šest let vydržet jako kapela není úplná samozřejmost a určitě bych spočítal na prstech jedné ruky kapely, které začínaly ve stejně době jako my a které stále aktivně hrají. A po šesti letech už tedy uzrála doba na to, že konečně vydáváme plnohodnotné cédéčko, a tak by se dalo říct, že za těmi šesti lety můžeme udělat nějakou pomyslnou čáru. Myslím si, že teď už jdeme opravdu s kůží na trh, vydáváme něco, na co můžeme být hrdí, aneb jak říká Márdi z Vypsané Fixy na konci každého koncertu:  „Nic lepšího neumíme.“

Máš pocit, že ty nic lepšího neumíš?

Nikdy jsem u ničeho takto dlouho ve svém životě nevydržel a vím, že na to můžu být fakt hrdý. Skvělé je i vědomí toho, že to, co vytváříme, baví i další lidi. A hlavně to pořád baví nás.

Takže bys řekl, že je to zároveň začátek něčeho nového…

Řekl bych, že ano. Říkám si, že teď už by nás lidi měli začít brát opravdu vážně. Minimálně my to teď už vážně definitivně bereme.

Jak bude znít CD? Můžeme se těšit na všechny hity, které hrajete živě nebo se dočkáme i nějakého překvapení?

Původně jsme měli vydávat jen EP, kde mělo být 5 úplně nových písniček. Dokonce v nás je stále názor, že vydávat CD v dnešní době se opravdu moc nevyplácí, lidé více reagují na singly s klipy a na poslech celého CD si většinou nenajdou čas. Jenže nakonec asi 6 dní před nástupem do studia a nahráváním bubnů došlo při cestě na koncert do Polska k dost spontánnímu rozhodnutí, že nakonec uděláme CD, kde bude dvakrát tolik písniček. Jsou tam tedy 3 písničky, které ještě lidé vůbec slyšet nemohli, další 4 už pár týdnů hrajeme na koncertech a zbývající tři hrajeme už několik let. „Ona s ní“ zhruba 2 roky, ale ještě nebyla nikdy zveřejněna s pořádnou nahrávkou, no a písničky „Vůně vzpomínky“ a „Vírem na dno“ už byly na našem prvním, resp. druhém EP, ale rozhodli jsme se je přehrát, protože je stále máme rádi a stále je hrajeme, ale na těch prvních dvou EP rozhodně nedosáhly kvalitní nahrávky, kterou by si zasloužily.

Koho jste si vybrali jako producenta, kdo dělal mastering a komu jste svěřili vizuální stránku jako booklet apod.?

Šli jsme do již poměrně osvědčené spolupráce s lidmi, kterým věříme a kteří nás už dobře znají. Míchání a mastering již dělá Vašek Dreiseitl ze studia Bombjack, kde jsme již nahráli písničky jako Dva světy, Cena útěchy či Ledy ví. Bubny jsme nahrávali v Plesné, kde vzniklo třetí EP Dotřetice, no a kytary a zpěv jsme nahrávali s naším nejmilejším dlouholetým kamarádem Łukaszem Feberem, mj. basákem kapely Nebe, v jeho studiu, s nímž to bylo jedno z nejpohodovějších nahrávání, co jsme kdy zažili.

O vizuální stránku se postarala Gabriela Plačková, se kterou jsme navázali spolupráci vlastně jen online, protože se nám velmi líbilo její portfolio. Nechtěli jsme na bookletu naše fotografie, ale právě spíš nějaký hezký obrázek, který se k té desce bude vztahovat. Poté, co si lidé poslechnou písničku Smutné tváře, na kterou již máme natočený klip a kouknou se na hlavní stranu bookletu, vše by jim mělo dojít J Ten obrázek již je téměř hotovo, takže už teď máme minimálně jistotu alespoň toho, že CD „Nad věcí“ bude krásné zvenku, snad bude stejně krásné i „vevnitř“.

kotelna

Jak kapela za šest let spolu vyspěla, co jste si uvědomili hudebně i po životní stránce?

Když jsme začínali, mně bylo 17, Kejt 18 a Hrncovi 20. Teď jsme o 6 let starší, takže by bylo asi hodně smutné, kdybychom nedospěli po hudební i té osobní stránce, kdy jsme si zcela jistě uvědomili to, že kapela není vše a jsou v životě důležitější věci. Zároveň ale také určitě došlo k uvědomění si, že na sebe musíme být hodní, přátelští a udržovat upřímnou komunikaci a všechny problémy nebo aspoň jejich zárodky řešit pokud možno co nejdřív, ať z toho nevznikne něco většího. Zároveň také už moc dobře víme, že musíme makat a že nic nedostaneme zadarmo a že pokud něco chceme, musíme si to zařídit sami, protože zatím si stále vše zařizujeme sami, kdy nám samozřejmě občas pomůžou naší kamarádi nebo rodiče, kteří nám stále trpělivě půjčují auto, abychom se mohli dopravovat na koncerty.

A čeho se naopak po šesti letech vyvarujete?

Netlačit nijak extrémně na pilu. Také že kapela opravdu není všechno a důležité je být hlavně v pohodě, co se týče práce, školy a tak dále. To je pořád tak nějak bohužel/bohudík u nás na prvním místě. A taky je třeba vyvarovat se chybám, které jsme doposud udělali. Třeba to bylo to, že jsme měli naplánováno spoustu koncertů a do toho jsme si pak naplánovali ještě studio. Z toho tedy vyplynulo ponaučení, že když chceme tvořit na zkušebně a poté ve studiu nahrávat, musíme na to mít čas a klid, a tudíž omezit koncertování. Proto tedy na podzim těch koncertů bylo opravdu málo.

Máte mezi sebou krásnou ženu – jaké je udržovat čistě kolegiální vztahy? Jste v tomto směru profesionálové?

Myslím, že bychom měli být velmi opatrní s používáním slova profesionál v souvislosti s kapelou Ajdontker. Každopádně se k tomu aspoň snad snažíme přiblížit v tom smyslu, že se ke Kejt ani moc nechováme jako k holce, jednak proto, že to sama ani asi nechce a za druhé pro to, že to je zkrátka rovnocenný člen kapely a je úplně jedno, jestli to je krásná blondýna nebo kluk. Samozřejmě ale jsme pořád gentlemani a podržíme ji dveře, pomáháme ji s jejím aparátem a neprdíme před ní.

Processed with VSCO with f2 preset

Je známé, že mezi sebou máte striktně rozdělené role – všichni zaujímají dokonale svůj hudební post, ale ty navíc splňuješ roli manažera a Hrnec roli skladatele. Stalo se vám, že se jeden někdy míchal do práce druhého? A pokud ano, jak to dopadlo?

Určitě se to stalo. Když třeba Hrnec přijde s nějakou písničkou, tak je samozřejmě už z devadesáti pěti procent hotová, ale pak na zkušebně ještě dojde k nějaké fázi, že já řeknu, kde by to chtělo ubrat nebo přidat třeba dynamiku atd. Takže určitě my mluvíme Hrncovi do práce, když se nám něco nezdá, když máme pocit, že by to mohlo být lepší. Hrnec je vůči tomu vždy otevřený. No a mně do toho samozřejmě pak kecají nejvíce, do organizačních a manažerských věcí, to když se jim něco nelíbí, když se jim toho zdá moc nebo naopak málo. V tomto ohledu je neskutečná výhoda, že jsme jen tři. Nikdy nedojde k remíze. Dochází vždy k přehlasování. Párkrát se ale třeba stalo i to, že když jsem se i tak ten svůj názor snažil uchovat a podložil jej dobrými argumenty, dokázal jsem je přesvědčit. To stejné pak Hrnec. Všechno opravdu záleží jen a jen na rozumné komunikaci.

Loni jste touto dobou měli spoustu koncertů. Přišla nějaká krize v důsledku častých společných cest a určitě také z toho plynoucí únavy?

Přišla. V roce 2015 jsme měli 79 koncertů a ke konci roku jsme hráli opravdu každý víkend, zhruba pět z těch asi 20 koncertů, které jsme v listopadu a prosince 215 odehráli, jsme taky sami pořádali, jelikož byly výroční (pět let kapely a také dvoustý koncert), do toho jsme měli práce, školu a do toho všeho jsme ještě v prosinci nahrávali singl „Ledy ví“, měli další zkoušky kvůli akustickým koncertům ještě i výjimečně s druhým kytaristou, kamarádem Čoprem, a bylo toho zkrátka strašně moc.

Od toho byly poté dvě menší pauzy v první polovině roku 2016, kdy jsme si od sebe odpočinuli, já s Kejt jsme zvládli státnice, stihli jsme odehrát sérii 4 skvělých koncertů jako předkapela Horkýže Slíže a od léta už je opět vše v pořádku a máme se opět rádi. Ty pauzy ale byly opravdu potřeba.

V únoru v Havířově pokřtíte album – na co se v rámci křtu můžeme těšit a co posluchačům určitě můžete slíbit?

Můžou se těšit samozřejmě na nové písničky, budeme mít dva hosty, se kterým zahrajeme písničky, které běžně nehrajeme a myslím, že už snad můžeme prozradit i našeho kmotra CD. Nebude jim nikdo jiný než Kuko, zpěvák a basák z kapely Horkýže Slíže, se kterým bychom také měli zahrát pár písniček. A jako hostující kapely se můžou lidé těšit na Ňuňu z Brna a Munroe z Opavy.

A jaké jsou plány na dalších šest let vaší existence?

Bude to znít jako klasické klišé, ale hlavně spolu vydržet. To asi bude základní kámen toho všeho.

Je to to nejtěžší, jo?

Bude to nejdůležitější. Myslím, že my tři společně máme něco výjimečného, co zas tolik kapel na naši úrovni asi nemá a když vydržíme, věřím, že budeme stále růst a zlepšovat se a vydávat stále lepší a lepší písničky. Hned několik se jich na tohle CD nevešlo, a proto se o naši budoucnost stran hudební stránky vůbec nebojím. Takže opravdu hlavně vydržet, makat a nebýt debil.

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop