Nanosféra – Pohledno

VLASTNÍ NÁKLAD   30:12   ROCK ELECTRONICA

Kvintet Nanosféra se na svém novém koncepčním albu rozhodl vyprávět příběh naivního děvčete z jakéhosi Zapadákova, které se rozhodlo užít si jeden den svého života v místě radovánek, velkoměstě zvaném Pohledno. Že to dobře nedopadne, je nabíledni, ale za nezapomenutelnou zkušenost jí to asi stálo. Také je to návod na způsob, jak dospět. Story se posouvá nejen s písničkami, ale i díky „spojivkám“ namluveným Alexejem Pyškem.

Skladeb je na desce šest. Zvukově je to povedená nahrávka. Je tam všechno, občas i samohrajka bziká do beglajtu stylově elektronicky. Jen u poslední skladby mi ale tyhle pasáže připadají studené. Mix prostě dopadl tak, že ať se živí muzikanti snaží sebevíc, electro je přemázne. U ostatních písniček tenhle pocit nemám, obzvlášť, když si jedno kolo poslechu dám bez mluvení. To už pak je slušná jízda!

Ještě poznámku ke zpěvu Žanet: po prvních slovech jsem slyšel dospělejší Vanessu Paradis. Ten dojem mě záhy pustil, přesto jsem měl pocit, že zpívá tak sedmnáctileté děvče. K vyprávěnému příběhu takový hlas ale pasuje.

VLADIMÍR MOTÝLEK SAVEC

Adam Lanči – Přijde den

VLASTNÍ NÁKLAD   39:39   REGGAE / DANCEHALL

První sólovou desku pod svým občanským jménem vydává tak trochu v ústraní a nenápadně reggae zpěvák a producent Cocoman. Album jde poněkud za hranici jeho nejznámější produkce. Samozřejmě, základy v reggae a dancehallu jsou nepřeslechnutelné, narazíte na ně však v poněkud modernějších mutacích. Stejně tak jsou ale zřetelné další žánrové přesahy. Mimochodem, hostující rapper James Cole může být pro leckoho překvapivým spolupracovníkem (své úlohy v písni Silnej drink se zhostil zcela s přehledem). Nečekaným faktem je i poměrně temná nálada celého alba. Stojí na textech, muzika se nezřídka posouvá do jakési podkresové či doplňkové polohy. A texty opravdu nejsou zrovna odpočinkové a relaxační. Z reggae kořenů asi nejpříměji vyrůstají skladby Ponoř se do toho víc a titulní Přijde den, ale pokud se někdo domnívá, že reggae je synonymem pro prosluněnou houpavou pohodu, z omylu jej hravě vyvedou (byť zrovna zde je onen pověstný paprsek naděje citelný). Adam Lanči dal dohromady vcelku osobně laděnou desku, na které dokázal, že se nebojí posunout mimo žánrové hranice a zvládne to se ctí. Takovou vlastní výpověď k tématům, k nimž se chtěl vyjádřit. A nakonec, závěrečná Ahoj slunce vás v případné depresi nenechá.

MILAN SLEZÁK

Bratislavské dievčatá – Bratislavské dievčatá

PAPAGÁJŮV HLASATEL RECORDS   42:40   PUNK

Nová kapela ze zkušených muzikantů bývá většinou přijímána s očekáváním. V řadách kapely Bratislavské dievčatá se sešli hudebníci, které mohou punkumilovní posluchači znát ze sestav souborů Zóna A a Lord Alex. To, koneckonců, svým způsobem i napovídá, jakým hudebním směrem se nová formace bude ubírat. Punk až melodický punk rock jsou přesně tím územím, na němž jsou Bratislavské dievčatá jako doma. Pohybují se tu s jistotou a určitou dávkou nedbalé elegance. Deska přináší nejen pohodově odsýpající melodické popěvky (a že jsou některé z nich, jako kupříkladu Krásny deň nebo Tancujem s ňou, opravdu chytlavé, nakonec i skladba, která dala kapele jméno a hrávala ji už Zóna A, tedy Bratislavské dievčatá, je tu podaná v hutnější podobě), ale i ostřejší (snad nejvýraznější song celého alba, písnička Des) či trochu temněji pojaté kousky (Nočná krajina). Pominout však nelze úplně ani fakt, že deska neudrží posluchačovu pozornost po celou dobu. Při opakovaném poslechu přece jenom pár songů raději přeskočíte. Přesto obsahuje dost silných míst na to, aby se o ní dalo říci, že je to solidně odvedená práce. Nakonec, jde o první album kapely a slušný žánrový potenciál se tu zcela jistě ukrývá. 

MILAN SLEZÁK

MoveBreakers – Are You Here?

VLASTNÍ NÁKLAD   42:29   ELECTRO SWING

To, co MoveBreakers naznačovali nedávno vydaným EP, potvrzují na albovém debutu. Kapela dokáže zpracovat nejrůznější vlivy tak, aby si našly v jejích skladbách místo a vytvořily celek v zajímavé sounáležitosti. Není to jenom muzika na party, taneční elektronika míchaná s dechy odkazujícími na swingovou éru. Díky charakteristickému zvuku akordeonu se do popředí dostává místy také určitá ethno přímořská nálada nebo zase třeba až varietně či šansonově barová atmosféra. Ostatně, nálady a rytmy je třeba skládat za sebe tak, aby jednotlivé položky playlistu nesplývaly a dokázaly něčím zaujmout nebo případně překvapit. I to se MoveBreakers víceméně daří. Zmínku si zaslouží i práce s výrazem a vokálem zpěvačky Aleny Krejčové. Nejde totiž o zpěv vedený pouze v jasně vymezené jedné linii, ale o vokál, jenž přispívá k jisté rozmanitosti desky. Nejvýraznější momenty? Těžko vybírat. Jistoty z výše zmíněného EP jako Give Me, Sounds From Underground či Prossima Fermata nebo třeba Candies Crusher, případně Music Train? Vlastně žádná z dvanácti skladeb výrazně nad ostatními neční. Čas od času sice posluchačova pozornost může trochu opadnout, ale běh minut příštích ji zpravidla dokáže zase znovu probrat.     

MILAN SLEZÁK

Už jsme doma – Hollywood

PAPAGÁJŮV HlASATEL RECORDS    41:42   PUNK / ALTERNATIVE

Remasterovaná vinylová reedice klasiky kapely Už jsme doma. Deska Hollywood vyšla poprvé v roce 1993 jako v pořadí třetí řadové album souboru a mezi fanoušky patří dodnes k těm nejnadšeněji přijímaným. Vždyť bez titulní skladby této desky si skoro ani nelze představit koncert Už jsme doma. Nejnovější verze vychází na bílém vinylu (krásně koresponduje s těmi sněhuláky a sáňkaři na obalu), s vloženým dvojlistem s texty ve čtyřech jazycích a obalem, jenž představuje zatím nezveřejněnou variantu obálky původní. To vše činí i aktuální vydání zajímavým.

Typický sound Už jsme doma s mixem punkové dravosti a energie, určitých, téměř až jazzrockových vsuvek a alternativní nespoutanosti jakýmikoli šuplíky a hranicemi se zde projevuje v plné parádě. Samozřejmě, vlajkovou lodí (či vlastně, s ohledem na obal, vlajkovými sáněmi) je titulní song Hollywood, jehož „I love you my baby, my sweet cherry“ prostě z hlavy jen tak nevypudíte. Ovšem máme tu i další skladby, které jsou třeba zajímavě vygradované nebo oplývají pořádně tažným motivem. Za všechny lze jmenovat Poslepu, Belveder nebo Zvonek. Nahraný materiál rozhodně za těch téměř pětadvacet let neztratil nic ze své naléhavosti, tlaku a osobitosti.

MILAN SLEZÁK