Narajama – Concurrere

INDIES SCOPE   44:45    WORLD MUSIC

Cimbál je nástroj rovnocenný klasickým rockovým instrumentům. Tak o tomhle přesvědčuje kapela Narajama i na své páté studiovce Concurrere. Od začátku na mě dýchne něco zvláštního. Překonávám svůj lehce ambivalentní přístup k folkloru a posazen na židli před kompem čekám, co z toho bude dál. Hned první skladba Nebudeš ty můj, což jsou lidová slova na umělou hudbu, mě má. Při Hlavách mluvících si vzpomenu na jiné světové těleso – King Crimson. Hlavně začátek je, jako kdyby při komponování byl Robert Fripp osobně účasten. Talking Heads prominou. Oni si muzikanti vůbec pěkně hrají s instrumentálními pasážemi svých písní. Místy zběhnou z world music a usadí se v jazzových končinách. Když se ke kapele přidají zvukomalebná slova, jako v Banana Beatu, přemýšlíte, jestli ten úvodní zpěv byl také česky. Co se ale nástrojových propletenců týče, srovnání s Králem Crimsonem mě během poslechu napadlo častěji. Pokud bych se směl dopustit bilance, tak tohle je pro mě asi nejzajímavější deska roku 2017.

VLADIMÍR MOTÝLEC SAVEC

Between the Planets – Of Inner Sight

KONTRA PRODUCTION   38:49    INSTRUMENTAL METAL, GROOVE, AMBIENT

Between The Planets je instrumentální projekt Martina „Spacoshe“ Peřiny, který má už za sebou debutovou desku Immersion Into The Unknown z roku 2013. Ta vznikla ještě jako projekt jednoho muže. Druhé album Of Inner Sight se už zrealizovalo za podpory dalších členů – baskytaristy Adama Palmy a bubeníka Filipa Kittnara.

Of Inner Sight není lehce uchopitelná deska už jen proto, že míchá různé žánry a nenachází se na ní žádný zpěv, jenž by posluchače jednotlivými písněmi provedl. Čeká je tak náročný poslech plný ambientních, ale i progresivně metalových prvků či prvků groove, mathcoru a elektroniky. To vše zahalené do potemnělé, melancholické atmosféry.

Místy se album prostřednictvím těchto rozličných elementů i řízných kytar zhutňuje, aby pak šla z dálky slyšet jen uklidňující hudba, která by ale na druhou stranu mohla mnoha lidem zamotat hlavu (Inner Voice, Engrams). Na pár vteřin se však kolikrát skoro všechny zvuky dokážou rozplynout do úplného ticha (The Avalanches, Inside, Along The Horizon). Jsou to vesměs opakující se postupy, jejichž nuance poznáte až s přibývajícími přehráními. Tak je tomu například u progresivnějších partů v Through The Canyon, ve které jde jakoby z dálky, stejně jako v Inner Voice, slyšet hlas Barbory Mochowé, jenž v nejdelší skladbě na albu připomíná vábení sirény do temných koutů mysli, ale možná i celého vesmíru, což odkazuje k názvu kapely.

Nahrané živé nástroje jsou na desce znatelné, především bicí ji posouvají nahoru. Of Inner Sight si zasluhuje pozornost i díky mixu a masteringu Ecsona Waldese, to však podsouvá otázku, zda bude album fungovat naživo. Zájemci to mohou zjistit v únoru nebo březnu, kdy Between The Planets vyjedou na turné s Dying Passion a Elbe.

ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ

Hentai Corporation – Intracellular Pets

BIGG BOSS   38:00   PSYCHEDELIC ROCK METAL

Tak tahle šílenost je důstojným pokračováním předcházející albové prvotiny se snad nejdelším názvem, jaký se tu v posledních letech objevil. Jako kdyby Pražský výběr zešílel vlivem syntetických hypnotik mimozemského původu a podle rad ptáka Loskutáka se snažil zkřížit metal, psychedelii, jazz rock i alternativní rock s nezkrotnou energií a neodolatelnou dávkou ekvilibristiky, exhibicionismu a totální ulítlosti. Hentai Corporation na devítce vyrovnaných skladeb dokazují, že svůj (na poměry domácí scény) neobyčejně originální projev, svět, nadhled i zvuk zručně vybrušují do nevšedních momentů.

Na první poslech se bude zdát nejvýraznějším vkladem vokální dovádění Radka Škarohlída. Jeho práce s výrazem, různými vokálními rejstříky i silou hlasu je v prvním plánu jednoznačně tím nejslyšitelnějším. Jenže… ostatní muzikanti za ním nezaostávají, a že by někdo z nich měl zrovna extra lehký part, to už vůbec ne. Deska působí kompaktním celistvým dojmem. Přesto se z ní po několikerém poslechu pár songů vydělí. Třeba famózní psycho kabaretně ujetá The Fall Of Johann M nebo hned následující Dancing With The Devil s hypnotizujícím refrénem. Mimochodem, nepřipadá vám, že v určitých pasážích závěrečné Paralyzed znějí  Hentai Corporation jako příbuzní Led Zeppelin?

MILAN SLEZÁK

Benefit – Jsme v pohodě

VLASTNÍ NÁKLAD   37:03   ROCK

V podstatě za dva roky oslaví dnes už legendární kapela Benefit padesátiny, přesto pořád natáčí desky, a co víc – její nahrávky mají současný moderní zvuk a aranžmá, nejsou to žádné letité vykopávky. To potvrzuje především první písnička alba a zároveň s lehce obměněným názvem i titulní Jsem v pohodě, tvrdá, energická, za kterou by se nemusela stydět personálně propojená a v současnosti u ledu uložená kapela Pěchota. V podobném stylu je i Nekrytej šek, pod oběma melodiemi je podepsaný mladý kytarista Matěj Koudelka. V Pojď se mnou se blýskne klávesami až uriášovskými Vladimír Budík z nahrávacího studia AB Records, v němž deska vznikala. Nový zpěvák říkající si podle hrdiny seriálu Návštěvníci Adam Bernau, který nahradil do svého Merlinu a obnoveného Vitacitu definitivně odešlého Dana „Zeppelina“ Horynu, si napsal přímo do pusy text k hitové baladě Nejlíp znám tě já. Za šesti texty z jedenácti stojí v současnosti nejstarší člen Benefitu, kapelník a bubeník Milan Vipler, jenž i přes deset let trvající manželství je schopný zveršovat zamilovanou písničku. Slabší chvilku měl jen ve skladbě Neříkej jí stará. Se sloganem se dá bezvýhradně souhlasit, ale rádoby vtipné zpracování trošku drhne.

Ke zpěvákům Adamovi a další ochranné značce Benefitu, Vláďovi „Gumáčkovi“ Koudelkovi, je právě Viplerův zpěv příjemným osvěžením, na desce to dokazuje pomalu se rozjíždějící Nech si mě. Starý dobrý rozjuchaný Benefit zde zastupují písně Hodná nebo zlá a především generační vyznání Život nám utíká. Vedle devíti vlastních skladeb jsou na albu dvě předělávky – hezky houpavý rokenrol Straší mi ve věži od kapely Buckcherry a Rokenrol napořád, který má styl už v názvu, Jiří Modranský jej otextoval na muziku skupiny Powerman 5000 i s použitím obratu „Ježíš už neletí, teď tu vládne Thor“. V Benefitu už několik let hrají mladí kluci společně s letitými muzikanty, bonusem je, že oba kytaristé Matěj a Jakub jsou syny zpěváka Gumáčka, a všechno dohromady funguje. Tak vypadá generační spojení rokenrolem v praxi!

ZDENĚK HEJDUK

 

Radůza – Studna v poušti

RADŮZA RECORDS   50:10   FOLK

Studna v poušti je vánoční deska písničkářky Radůzy, která se tematicky dotýká mezilidských vztahů, rodiny, lásky a porozumění. A to v rámci biblických příběhů a jejich postav, například v naoko tklivé úvodní písni Josef a Marie nebo Josefovi, či obyčejných okamžiků spojených s vánočním časem, jež jsou oproštěné od pozlátek dnešní doby a konzumu.

Skladba Ježíš byl taky chudej se týká narození Ježíška a může svou aranží připomenout tradici amerických gospelových písní, s přivřením jednoho oka bychom ji mohli častovat přívlastkem a capella. Nechybějí ale skladby rychlé, zpěvné, ve kterých kromě Radůzina hlasu vyniknou i sbory jako Ej dej nám bože nebo Hoši, hola. V textu první sloky druhé jmenované dětský hlas zpívá: „Hoši, hola, kde jste který, holky půjdou s náma / tam v té zemi Izraeli veliká je sláva,“ aby se pak na konci písně bezelstně zeptal: „Mohl by Ježíšek s námi ven?“ V další položce Radůza vypráví úsměvný příběh o tom, jak jdou strejček se svým synem pro jedličku do lesa, aby následně zvážněla v nejsilnější a nejvážnější skladbě na nahrávce s názvem Až budeš pyšný stát člověče.

Studna v poušti není z těch vánočních alb, jež se snaží profitovat na těchto zimních svátcích miliontou verzí Rolniček. Jedná se totiž o desku, která navazuje především na tradici českých koled či adventních písní, ať už melodicky nebo textově. A tak má velkou ambici stát se ideálním společníkem v čase vánočním i předvánočním v mnoha domácnostech u dětí i dospělých.

ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ