Víkendový Spring Festival se povedl, k vidění je ze záznamu

Youtuber Kovy a zpěvačka Ewa Farna, Pokáč, kapely Monkey Busines, Mirai a Mig21, Vojta Kotek s kapelou Th!s i moderátorka Katie Machová – ti všichni se o tomto víkendu potkali na Spring Festivalu. Ten v sobotu večer prostřednictvím živého streamu ze Žižkovské věže v Praze nabídl všem zájemcům přes pět hodin skvělé muziky. Festival uspořádaný symbolicky první jarní den, s nímž vždy přichází nová naděje, byl věnován zdravotníkům, zejména sestřičkám, jimž pořadatelé ze společnosti Ticketstream posílali kódy na sledování zdarma. Hudební zážitek nabitý emocemi, doplněný o krásné výhledy na Prahu, je nyní k vidění i ze záznamu: až do 4. dubna se na něj lze podívat na live.ticketstream.cz/spring

„Atmosféra všech šesti koncertů byla skvělá a byla cítit silná pozitivní energie oběma směry – od kapel i od diváků zpět. Oba moderátoři dali do svých vystoupení maximum a zájem diváků, kteří se k našemu živému přenosu online připojili, nás nesmírně potěšil, takže nezbývá, než všem, co se na tom podíleli, od srdce poděkovat za maximální nasazení,“ uvedl za pořadatele Viktor Mastník ze společnosti Ticketstream. „Je moc dobře, že jsme koncert mohli uspořádat,“ potvrzuje Kovy, který festival pohotově a vtipně moderoval. „Kultura je teď důležitá ještě víc než kdy dřív a jsem moc rád, že jsme festival věnovali právě zdravotníkům a sestřičkám: snad si někteří z nich v době, kdy zrovna neměli službu, při sledování koncertů aspoň trochu odpočinuli a přišli na jiné myšlenky,“ říká Karel Kovář neboli Kovy.

Vojta Kotek s kapelou Thi!s hned v úvodu všem rozproudili energii od podlahy zahraným rockem, do strun své kytary i rezervoáru svých nejlepších songů poté sáhl písničkář Pokáč, následovala Ewa Farna, která zařadila i společnou písničku se svým manželem a v jednu chvíli se neubránila slzám. Známé pecky i zbrusu novou pijáckou píseň Hej kámo! představila kapela Mig 21 a po roce a půl od svého posledního koncertu rozvibrovala Žižkovskou věž svými živě zahranými hity také skupina Mirai. Večer završila kapela Monkey Business se zpěvačkou Terezou Černochovou a energií sršícím frontmanem Matějem Ruppertem, který v rozhovoru s moderátorem Kovym plynule přešel do maďarštiny.

Všichni účinkující hráli se stejným nasazením jako pro běžné koncertní publikum, které je ovšem tentokrát sledovalo na svých tabletech a obrazovkách. Své vzkazy a fotky posílali lidé účinkujícím celý večer přes sociální sítě.  „Už od pondělí se nás tým maximálně soustředí na dokončení našeho největšího projektu, velké interaktivní výstavy Svět pohádek Boženy Němcové v Kotvě. Připravenou ji chceme mít v polovině dubna i s tím, že budeme čekat na uvolnění restrikcí,“ uzavírá Viktor Mastník.

 

Elektrïck Mann se vynořili z lockdownu a vydávají EP Všechno co mám rád je zakázané

Valašskomeziříčtí excentrici Elektrïck Mann se hlásí o slovo. “Pionýři” lokálního hip-hopu, a matadoři českého punku se zformovali k direktivnímu zvuku a jasnému sdělení z jejich looserovského mikrosvěta. Autoři kultovních songů Protože musím, Pátek, To mi dělá dobře na ču*áka, Fidel Castro nebo Všechno co je od Bé je dobré, zaznamenali svoje aktuální rozpoložení na třítrackové EP s názvem příznačným pro dnešní dobu Všechno co mám rád je zakázané.

Track list:

Všechno co mám rád je zakázané

Neumím držet mikrofon

Vrátím ti to v matru

EP vychází na streamovacích platformách 14. 4. 2021, ale už koncem března se objeví na Bandcampu a Supraphononline s prosbou kapely o podporu formou zakoupení digitální kopie tracků. Je to pochopitelná změna oproti minulosti, kdy kapela nahrávky fanouškům věnovala za to, že chodí na jejich koncerty. Byly to právě příjmy ze vstupného, které umožňovaly nahrávat a točit videa.

Nově Elektrický pán vystoupil z DIY procesu vzniku alb, který striktně aplikoval u všech předchozích nahrávek. EP vzniklo v Pražském studiu Golden Hive, díky kterému kapela okořenila sound hutným zvukem kytar a bicích.

Inspirace jednotlivých tracků přiblížil pro účely tiskovou zprávu MC MUKAS, hlavní autor textů kapely.

Všechno co mám rád je zakázané

“Všechny pevné body, pravidla společnosti, základní otázky a vůbec pozbývají smysl, když Všechno co máš rád, je prostě zakázané. Děje se to každému z nás na různých levelech prožitků. A kolik toho tlaku kdo snese nejde zobecnit, konečné rozhodnutí musí udělat každý sám.  Je to známá věc, ale musíš s tou variantou počítat a platí v kterékoliv době.”

Neumím držet mikrofon

“Když po pětadvaceti letech živého hraní zjistíš, že podle nějakých pravidel Neumíš držet mikrofon, že ho nemáš dávat do lidí, protože už ho pak nikdo nikdy neuvidí… A když ti to zvukař pro jistotu potvrdí tím, že po třetím songu vypne všem kompletně odposlechy, přemýšlíš, jestli těch tisíc lidí pod podiem přišlo na kapelu nebo na zvukaře… No, není to s náma prostě lehké…”

Vrátím ti to v matru

“Tisíckrát jsme viděli, jak se předává matro. Tak o tom je tento refrén. Na… na… na… na…, vezmi si ještě trochu, na a potom…? Potom budeš viset na kříži vedle mě…

Track napsaný z pohledu víkendového feťáka, který se mění v dealera a zase zpátky… má různě rozpůjčované prachy a modlí se, aby mu to kumpáni nezačali vracet v matru, protože si chce udržet práci… Ale hlavně sypat…. Takže pořád dokola… Kibicové se mě ptají, proč pořád tohle téma opakuju, ale nejde dělat, že to tady není. Asi to příště napíšu jako horor a narapuju s Řezníkem, aby se toho lidi báli. Nebo s Rytmusem, aby je to motivovalo a začali boxovat. My ve Valmezu to děláme prostě takhle…”

Diskografie kapely (neobsahuje singly)

  • Hrubý styl 2001
  • Zhorovy Streety 2002
  • Hrubý styl / Zhorovy Streety 2005 (reedice EMI)
  • Kokar Pičkan 2006
  • DVD Kokar Pičkan 2007
  • Live záznam Ladí Neladí 2008
  • Kundodrom 2011
  • 20 rumů zpět (kompilační CD ke dvacetiletému výročí)
  • Tlustopéráci jedou 2019
  • Všechno co mám rád je zakázané EP 2021

BIO kapely

Elektrïck Mann působí na české scéně od roku 1996, debutovou nahrávku Hrubý styl vydala kapela v roce 2001. Nahrávka vznikla na popud manažera Mejly Basela, který chtěl lokálně profláklé hity a ve té době neopakovatelnou koncertní show zaznamenat nahrávkou posledního koncertu před plánovaným rozpadem kapely. Po vydání nahrávky zájem o kapelu prudce vzrost a do roka vydala nové album Zhorovy Streety (2002). Obě desky díky distribuci metalového labelu Crystal Production zlidověly po celém Česku a kapela proslula mj. svým nekompromisním ostrovtipem, sebeironií, vztahem k dorgám, alkoholu, ženám a svědectvím o životě v drsném kraji jménem Valmez.

V roce 2005 prodal Crystal Production licenci na první dvě alba společnosti EMI, která je vydala v reedici jako dvojalbum a tím začala chystat trh pro třetí řadovou desku. Kapela podepsala smlouvu a v roce 2006 odevzdala EMI master alba s názvem Kokar Pičkan. Zástupci EMI se proti obsahu i názvu prudce ohradili a spolupráce byla ze strany kapely ukončena. Desku kapela vydala nakonec vlastním nákladem.

V následujících letech pokračovalo nekonečné koncertní turné, vydání dokumentárního filmu ze zákulisí kapely DVD Kokar Pičkan (2007), live záznam z koncertu (2008) z pořadu Ladí Neladí a návštěvnost koncertů navýšil i bláznivý seriál ICE-B je Bůh na nově vznikající videoplatformě Stream.cz. Během trvání seriálu ale mnohým fanouškům neuniklo vyhasínání životního elánu frontmana ICE-B, který nakonec začal prohrávat boj s alkoholem a kapelu na čas opustil.

V roce 2011 připravila kapela jen s dvěma frontmany (Mukas a L.S.I.) album Kundodrom, na kterém se ICE-B vyskytuje jen v několika archivních záznamech. ICE-B se na koncertní podia dokázal částečně vrátit, ale po otevřené zlomenině, kterou si přivodil pádem na podiu se od kapely odpojil a v listopadu 2015 zveřejnila kapela na sítích smutnou zprávu o jeho smrti.

Přestože ICE-B v posledních letech koncertoval už jen sporadicky a do tvorby zasahoval minimálně, hlasy nejstarších fanoušků i dlouholetého manažera pohřbívaly kapelu spolu s ním. Jasný signál všem pochybovačům poslala kapela v roce 2017 singlem Protože musím, díky kterému oslovila zcela novou generaci fans . Následovaly další úspěšné singly Tralala Tralala feat. Řezník, Pátek (2018) a vroce 2019 CD Tlustopéráci jedou.

I přes úspěšnou distribuci desek a návštěvnost koncertů se kapela na české hudební scéně stala izolovaným endemitem, kterému se vyhnuli publicisti a kromě fans je neadorovala punková, metalová ani hip hopová komunita (ani v dobách, kdy odlscool hip hop byl čerstvou novinkou). EP Všechno co mám rád je zakázané si kapela v roce 2021 svým způsobem nadělila k 25 letům na české hudební scéně.

Legendární kapela Už jsme doma zahraje ve speciálním online koncertu písně z repertoáru FPB, punk-rockové hvězdy osmdesátých let

Ačkoliv se kvůli celosvětové pandemii již rok, s výjimkou loňského léta, nemohou konat koncerty a festivaly, kapely i interpreti se snaží pobavit fanoušky alespoň prostřednictvím sociálních sítí formou online koncertů. Pozadu nezůstává ani legendární kapela Už jsme doma, která již má pár podobných koncertů za sebou a nyní připravuje další. Ten nejbližší se uskuteční 26. března od 18:00 hodin a bude složen z repertoáru punk-rockové hvězdy osmdesátých let, kapely FPB.

Kapela FPB (Fourth Price Band) byla založena v roce 1980 v Teplicích zpěvákem a básníkem Miroslavem Wankem a jeho přítelem Petrem Růžičkou. K nim se brzy přidal bubeník Milan Nový a později kytarista Romek Hanzlík. Původní FPB, která byla jedna z prvních punk-rockových kapel v tehdejším Československu, se rozpadla v roce 1985, nástupnická FPB v jiném složení ukončila činnost v roce 1987. FPB jsou považováni za předchůdce Už jsme doma.

Speciální online koncert nazvaný „Už jsme doma hrají písně FPB“, který se uskuteční 26. března od 18 hodin se bude vysílat z pražského klubu Kaštan na facebookové stránce kapely, klubu, ale také na stránkách partnerů a zazní na něm lehce přearanžovaná verze 23 písní skupiny FPB. „Před krátkým časem zemřel ve věku 101 let Lawrence Ferlinghetti, americký beatnický básník. Jelikož v repertoáru FPB byla i píseň s jeho textem Pes, UJD věnují tento online koncert jeho památce a navrch i Janu Vodňanskému, jehož texty sice FPB nehráli, ale měli ho moc rádi. Jako textař byl pro FPB i pro UJD velkým a nedostižným vzorem,“ říká kapelník kapely Už jsme doma Miroslav Wanek.

Kapela Už jsme doma však nezahálí a během dubna a května odvysílá ještě dva další speciální online koncerty, oba s rozdílným programem. Na jednom z nich, který proběhne v půlce dubna, vystoupí i nehrající člen kapely výtvarník Martin Velíšek, který s kapelou vystupuje velmi sporadicky a kapela zahraje playlist složený ze své bohaté historie.

V květnu se uskuteční třetí a v tuto chvíli poslední naplánovaný online koncert, který bude koncipován pro děti (i dospělé) a jmenuje se „Pět ran do čepice“. Tento program hrají, kromě Už jsme doma, i divadelní soubor Buchty a loutky, a akordeonista Michal Mihok. Kapelník Miroslav Wanek je autorem hudby a částečně i scénářů k úspěšnému loutkovému večerníčku Krysáci.

Z několikavteřinových motivů, užitých v tomto seriálu, vzniklo třináct zcela nových písniček, které skupina Už jsme doma a přizvaný host Michal Mihok nacvičila v poloakustické podobě a sevřela v jeden komponovaný celek příběhem o hledání pátého kamaráda. Ke spolupráci byli přizváni i členové divadla Buchty a loutky, kteří celý příběh ilustrují, vyprávějí nebo matou, zcela v souladu s prostředím, kde se vše odehrává.

Julia Adal vzpomíná v novém klipu na Prahu

Se singlem a videoklipem Praha z debutového alba Prologue přichází finská písničkářka Julia Adal.

Julia Adal začala psát písně během svého pobytu v Praze. Její tvorba v sobě nese prvky indie popu, folku i soulu, staví na prolínání kultur a jazyků (Julia zpívá v angličtině, španělštině i finštině). Debut Prologue byl nahrán ve třech různých zemích – v České republice, Kolumbii a ve Finsku. Píseň Praha je úvodní skladbou celého alba, je kořeněná vlivy tanga a bossanovy, zachycuje atmosféru života v pražských Vršovicích, ale v klipu hrají svou roli i jiné pražské lokality.

„Milovala jsem kavárny a bary ve Vršovicích. Kolem byli vždy zajímaví i podivní lidé, slýchávali jsme neuvěřitelné příběhy. Jedno z mých oblíbených míst byla kavárna Sladkovský, zaměstnanci mě znali jménem a věděli, co ráda piji. Trávili jsme tam čas až do pozdních nočních hodin a další den, když jsem se probudila, mi vlasy vždy páchly cigaretami. Píseň je ódou na tu dobu, “ vzpomíná s úsměvem Julia.

Julii Adal (vlastním jménem Julia Palmu) bylo 21 let, když se v únoru 2014 přestěhovala z Helsinek do České republiky. Zpočátku se mělo jednat jen o šestiměsíční výměnný program, Adal se však do města zamilovala a zůstala tři roky, spolupracovala s písničkářkou Bárou Zmekovou a také slovenskou zpěvačkou, skladatelkou a houslistkou Ninou Marinovou (Nina Rosa). Obě hudebnice hostují také na albu Prologue.

Roku 2017 odcestovala z Čech do Kolumbie, usadila se v Medellínu a zahájila spolupráci s místními producenty a hudebníky, singl Praha produkoval kolumbijský producent nominovaný na Latin Grammy Hilder Brando aka Killabeatmaker. Videoklip vznikl z materiálu americké fotografky a umělkyně Anny Venezii i záběrů, které si Julia sama v průběhu let v Praze natáčela.

Giudi s novou digitální identitou i skladbou Icarus

Zpěvačka Giudi předkládá publiku novou skladbu s názvem Icarus. Její hudební příběh utváří pohádková harfa v podání italské umělkyně Nunzia del Popolo a éterická elektronika od britského hyper-popového umělce Space Candy. Jde o určité souznění minulosti klasické harfy a moderní ostrosti digitálního světa.

Vznik skladby byl pro Giudi motivací pro vyrovnání se s velkou osobní ztrátou, kterou před časem prožila. 3D digitální avatar (Giudi se pro tuto příležitost nechala celá nascanovat, aby pro něj poskytla vizuální základ), který byl zrozen se skladbou Icarus, je graficky vytvořená virtuální bytost s lidskou podobu, a co se týče uměleckého vyjádření, nabízí neomezené možnosti. Jak říká sama Giudi: „Avatar mi obohacuje život a reprezentuje mou duši. Cítím se zcela volná při cestování různými dimenzionálními vrstvami své mysli v kontextu vyobrazení mého avatara, a tak svobodně vyjadřuji i svou kreativitu. Zejména v tomto těžkém období, kdy je obtížnější se fyzicky setkávat, třeba s celým mým týmem na natáčení či focení. Můj digitální avatar hraje významnou roli v mé virtuální přítomnosti a prezentaci na sociálních sítích. Nejvíc si užívám to napětí mezi hranicí skutečného a virtuálního světa.”

Avatar nevznikl pouze pro tuto skladbu, ale bude přirozeným zrcadlem budoucí komunikace Giudi. Už v minulosti se přitom vydala progresivní a nadčasovou cestou nejen v rámci své nové hudby, ale i neotřelých vizuálů.

Před lety vznikl videoklip k písni Into the Woods, kde Giudi společně s režisérem Adamem Vopičkou pracovali s AR tzv. rozšířenou realitou. Dále Giudi navázala spolupráci s digitálními fashion designery ve videoklipu Visions, kde začala pracovat s digitálním oblečením a myšlenkou udržitelnosti a budoucnosti módy a módního průmyslu.

Co se týče dalších hudebních aktivit, Giudi byla vybrána mezinárodní sítí Ines Festivals mezi skupinu současných mladých umělců, kteří mají šanci na sebe upoutat pozornost v rámci Evropy. Dále získala angažmá v rámci prestižního festivalu Europavox. Zpěvačka momentálně pracuje na svém debutovém albu, s nímž plánuje na podzim odjet vlastní koncertní turné.

iRock&Pop