Nový videoklip kapely Botox v hlavní roli s Ivou Pazderkovou

Lenka Nová má nový videoklip – Pro Boha

Lenka Nová přichází s již třetím videoklipem ke svému posledního úspěšnému albu Dopisy. Natočila ho sama během svého pobytu ve Slovinsku, kde částečně trávila podzimní lockdown. Koncepční album Dopisy vyšlo na jaře 2020 a bylo inspirováno skutečnými dopisy, které Lenka sbírala tři roky. Poté pro účel alba sestavila špičkovou kapelu, přizvala kytaristu Josefa Štěpánka, pianistu Petra Maláska, se kterým poslední tři roky vystupovala v hojně navštěvovaném komorním koncertním programu Ve dvou. Basu nahrál Rasťo Uhrík a bicí Miloš Dvořáček. Vzniklo album, které se vymyká svou uvěřitelností, úsporným a přesvědčivým pěveckým projevem Lenky Nové, špičkovými instrumentálními výkony jejích kolegů, skvělými aranžemi a výborným zvukem, o který se postaral zkušený mistr zvuku Michal Pekárek.

Odkaz na Videoklip Pro Boha:

Ke vzniku nejnovějšího videoklipu Pro Boha nám Lenka Nová poskytla krátký rozhovor:

Jak jste se ocitla uprostřed lockdownu ve Slovinsku a proč právě tady vznikl videoklip?

Můj přítel má v Piranu byt a má zde také nějaké obchodní aktivity, takže jsme této možnosti využili, a víc než měsíc tu pobývali. Díky tomu, že děti měly školu on-line, tak jsme to mohli uskutečnit. Spouštěcím momentem byl telefonát s ředitelkou Supraphonu Ivou Milerovou, která zcela spontánně reagovala na můj pobyt ve Slovinsku slovy: „Tak tam něco natoč, když je to tam tak hezký…“, no a pak už to bylo poměrně rychlé…to prostředí je velmi fotogenické, síla moře, které se mění každý den, změny počasí, velké vlny, silný vítr a druhý den až dusivé ticho a hladina jako olej, to vše evokuje sílu něčeho nad námi, nad čím nemáme moc a co tu přetrvává dlouhé věky a naše životy mezitím přicházejí a odcházejí. Právě na těchto místech jsem často viděla lidi, jak dlouze hledí do dáli, dobíjejí baterky a možná přemýšleli nad tím, co se právě děje, co bude dál, a čekali na odpovědi. A to byly ideální kulisy pro text Lukáše Pavláska, který napsal na album Dopisy. Píseň se jmenuje Pro Boha a je právě o tom, že když nemůžeme najít odpovědi na své otázky zde na Zemi, obracíme své pohledy k něčemu nad námi, ať už to nazýváme jakkoliv.

Jak jste klip natočila, když to bylo spontánní rozhodnutí?

Točila jsem na iPhone, umí i zpomalené záběry v dobré kvalitě. Byla jsem spíše v roli pozorovatele, než že bych záběry nějak moc připravovala. To místo znám, takže k některým částem v textu jsem přesně věděla, kde a co chci natočit, něco vzniklo samo od sebe, zkrátka se to stalo a my jsme byli právě při tom. V klipu si tak zahrála moje dcera Káťa, její spolužačka Julie, místní děti, psi i rackové.

Poměrně vážný text napsal Lukáš Pavlásek, to je pro něj nezvyklá poloha.

S Lukášem jsem začala spolupracovat v roce 2012 na albu Psí hodina, takže už vím, že dokáže být nejen komikem, ale umí dobře pracovat s češtinou a jeho texty mají vždy nějaký nápad. Na Dopisy napsal ještě text Do písku, který mám taky moc ráda. Ten je nečekaně aktuální, i když mi ho poslal už v roce 2018. Výhledově bych byla ráda, kdyby klip vznikl i na tuto písničku.

V nečekané roli se zde objevil i vynikající bubeník Miloš Dvořáček, jak k tomu došlo?

Ano to je pravda. Miloš nahrál do písničky skvělé perkuse, taky za námi kdysi v Piranu byl, a tak vím, že to místo má moc rád, ale je taky výborný kameraman, což už se tolik neví. A tak když si v prosinci na našem koncertě posteskl, že by chtěl něco točit, nebo stříhat, nabídla jsem mu, jestli to nechce se mnou dokončit. Byla jsem ráda, že se toho chopil profesionál a dal tomu nějakou štábní kulturu.

Čemu se v současné době věnujete, jak trávíte čas během covidových opatření?

Pokud mám u sebe dceru, tak máme poměrně jasný režim během on-line výuky, snažím se jí pomoci s učivem, vařím obědy, večeře, odpoledne jdeme na vycházku. Do toho odbavuji svůj e-shop, který krásně jede a mám radost, že je o mé drobné radosti zájem. Zvlášť dobře se chytl Diář pro nové začátky, který se dá začít používat jakýkoliv den v roce. Sama ho používám a skvěle mi doplňuje telefon, kam si zkrátka nějaké věci nezapíšete. Jinak jsme si volali tento týden s Ondřejem Trojanem, který je organizátorem letního filmového a hudebního festivalu Slavonice Fest a domluvili jsme se, že budeme připravovat program v plném rozsahu, na který byli návštěvníci festivalu zvyklí před pandemií. Mám zde na starost hudební dramaturgii, takže tomu se taky budu teď věnovat. Jak to celé bude samozřejmě ukáže čas, ale my budeme připraveni. Ráda bych natočila ještě jeden klip a zároveň začínáme chystat komorní turné VILA TOUR, které chceme odjet v letních měsících 2022 po historických architektonických skvostech naší vlasti. Chtěla bych, aby to byl milý společenský zážitek, spojení hudby a zdařilé architektury, kde by se lidé něco dozvěděli o konkrétních místech, poslechli si koncert, dali si skleničku a prožili výjimečný večer v příjemné společnosti na nezvyklém místě.

BARBORA POLÁKOVÁ a DAN BÁRTA nazpívali ukolébavku Domů pro děti z kojeneckých ústavů

Životy dětí v rodinách a životy dětí v kojeneckých ústavech jsou v lecčems velmi rozdílné. Barbora Poláková s Danem Bártou, kteří se mimochodem autorsky setkávají vůbec poprvé, spolu natočili píseň, v níž se k dětskému světu citlivě vztahují. Ukolébavkou s videoklipem nazvanou Domů vyjadřují i svá přesvědčení, že stojí za to podporovat pěstounské rodiny, hledat nové pěstouny a dopřát tak dětem z kojeneckých ústavů pevnější citové vazby a prvotní jistoty. Ukolébavka vznikla v rámci kampaně Díky pěstounství, v níž i další osobnosti ukazují, že máminu náruč nic nenahradí. Za kampaní stojí organizace Dobrý start.

Na videoklip se můžete podívat zde:

 

Videoklip v režii Jana Látala vypráví příběh dvou miminek, jejichž první dny, týdny a měsíce na světě se zásadně liší. Zatímco jedno objevuje svět z náruče své rodiny, druhé vidí z postýlky kojeneckého ústavu jen hrací kolotoč a tváře mnoha střídajících se pečovatelek. Příběhy obou dětí se ale v závěru protnou.

„Když si představím, že jediný svět, který znám, je pokoj s dalšíma postýlkama, společná místnost na jídlo a hřiště před domem, přijde mi logické, že vstup do toho druhého světa, musí být šíleně těžký. Napojení na jednoho člověka, na jednu vůni, na jedno místo, může, myslím, dítěti výrazně pomoci v celoživotním pocitu bezpečí, v chápání sebe sama i okolí. Vnímám, že teď není doba, kdy bychom byli obecně schopni se soustředit i na jiná témata než je covid, na druhou stranu, děti se rodí pořád…” říká pětinásobná držitelka Ceny Anděl, která má dosud na svém kontě posluchači i kritikou vřele přijatá dvě řadová alba – eponymní debut (2015) a ZE.MĚ (2018).

„Při vší upřímné úctě ke všem hodným tetám zůstává po startu ‚z kojeňáku‘ v dětské duši nutně zmatek. Takže ten náš kus je vlastně i poklonou těm, kteří mají sílu a odvahu, hm, a nervy, vzít na sebe tu odpovědnost takový zmatek mírnit a rovnat,“ dodává Dan Bárta.

Ukolébavka vznikla v rámci kampaně Díky pěstounství, do které se zapojili také Martha Issová, Marek Taclík, Anna Polívková, Hana Vágnerová, Tomáš a Tamara Klusovi nebo Petra Nesvačilová. Upozorňují, že je potřeba najít nové pěstouny, rozšířit podpůrnou síť pro rodiny a konečně zavřít kojenecké ústavy, v nichž každý rok skončí 1200 dětí. Kampaň Doma je doma doprovází také fotografie osobností s bodýčky s hashtagem #domajedoma a ilustracemi Elišky Podzimkové a Michala Škapy. Trička a bodýčka si může koupit široká veřejnost a podpořit tak úsilí o proměnu péče o ohrožené děti.

“Všichni víme, jak moc nás rodiče děti potřebují. Miminka v kojeneckých ústavech nejsou jiná. Jejich smutné příběhy jdou změnit, dostat děti z kojeneckých ústavů už se povedlo ve všech sousedních zemích. Pojďme konečně pomoci také dětem u nás,” popisuje Julie Kochová z organizace Dobrý start, která kampaň připravila.

Pro přesměrování podpory z ústavní do rodinné péče mluví jasné argumenty. Například na Slovensku zakázali umisťování malých dětí do ústavů už v roce 2006, stejná pravidla platí také v Rakousku, Polsku, Rumunsku a dalších evropských zemích. Model ústavní péče je vysoce neefektivní a také nesmírně nákladný. Každoročně vydá stát na provoz kojeneckých ústavů a dětských domovů 2,7 miliardy korun. Za stejnou částku by se přitom mohlo podpořit 100 tisíc dětí v rodinách.

Eirik vydává nový singl Nechci tančit

Zpěvák a skladatel Eirik přichází s novým videoklipem k písni Nechci tančit. Singl Nechci tančit je vztahová záležitost, občas vztahům dáváme vše, co můžeme, ale nepřichází žádná odezva. Slovní spojení “nechci tančit” je paralelou ke stavu, kdy někdo ve vztahu nechce pokračovat.

Videoklip natočil Dominik Jirovský a o produkci se postaral Jan Miškela. Po hudební stránce se na skladbě podílel Daniel Hrdlička. Videoklip se natáčel na malém zámečku na Vysočině nedaleko Třebíče.

Videoklip Nechci tančit:

Projekt ZEMĚTŘESENÍ 2, hold Jiřímu Schelingerovi, se definitivně uzavírá minialbem Epilog

„Slovo Epilog bývá chápáno jako závěr díla nebo doslov, který se také může stát vysvětlením děje a jeho zapojením do širšího kontextu.” Když se na konci roku 2019 objevilo album Zemětřesení 2, vysvětloval producent, skladatel a kytarista Miloš Dodo Doležal jeho vznik potřebou dotočit písně, které měly být už na albu Zemětřesení z roku 1993 ve složení Brichta, Doležal, Henych, Smetáček.

Na Zemětřesení 2 došlo ke změně sestavy. Doležal a Smetáček byli doplněni Doležalem juniorem na baskytaru a zpěvákem Mladenem Djelmo. Snad právě díky jeho hrubě vemlouvavému hlasu jen těžko rozeznatelnému od Schelingerova, ale i tvrdšímu soundu a celkově temnější atmosféře byla „dvojka” blíže tomu, jak mohlo vypadat původní Zemětřesení Jiřího Schelingera v letech 1980-81. Objevily se pochyby o změně sestavy, ale brzy zanikly v převažujícím názoru, že tady vzniklo něco opravdu pozoruhodného.

Šéf vydavatelství Warner Music Vladimír Kočandrle k tomu říká: „Když jsem viděl odhodlání Miloše Doležala věci dotočit, opustily mě pochybnosti. Jsem rád, že jsme mohli být účastni na oné zvláštní směsici velmi tvrdého rocku a hráčské virtuozity ve službách sondy někam hodně hluboko. V té hudbě se něco nepojmenovatelného hýbe. Není mnoho alb, které jsem si pustil víckrát než Zemětřesení 2.”

Zdálo se, že už bylo řečeno vše. Ale znovu se rozběhly diskuse fanoušků. I na „dvojce” prý stále ještě něco chybí. Miloš Dodo Doležal a spol. se tedy rozhodli udělat definitivní krok do samého nitra Jirkova Zemětřesení. Tak vzniklo speciální minialbum s názvem „Epilog”.

Zemětřesení 2 – Epilog obsahuje čtyři poměrně velmi dlouhé a náročné kompozice. Dvě z nich – „Cizinec” a „Můžeš vejít – 21. století” dokončil Schelinger ještě těsně před smrtí a zachovaly se na kazetách z koncertů nebo ze zkušebny. Epilog přináší jejich verze co možná nejbližší aranžmá těch původních z let 1980-81, tedy z doby zrodu onoho záhadného původního Zemětřesení přerušeného Schelingerovou smrtí. S jistou nadsázkou je můžeme považovat za jejich přímé pokračování po 40 letech.

Ještě větším dobrodružstvím ale jsou dvě zbývající. „Anděl smrti” je jeden z posledních textů, které František Ringo Čech před 40 lety pro Jirku napsal. Kvartet Djelmo-Doležal-Doležal-Smetáček se pokusil rekonstruovat, jak by byla mohla tato desetiminutová hudební spekulace o smrti vypadat, nebýt onoho osudného 13. dubna 1981.

Myslíte, že jste se octli na vrcholu Epilogu? Nikoli. Zemětřesení 2 – Epilog končí mystériem hodným svého jména. Jiří Schelinger pronesl na setkání členů řádu Regula Pragensis v Soběslavi několik dní před svou smrtí zvláštní proroctví. Jeho deklamace v podání Mladena Djelmo konfrontující tušení „onoho” světa se sabbatovskými riffy vás dovede jako melodram ve skladbě „Epilog” do finále. Když posloucháte do prázdna nekonečně se opakující slovo „pochopí…”, můžete mít dojem, že tady Jirka s vámi je. A že jste se stali svědky čisté reinkarnace.

Na jaře roku 2021 vzpomeneme nedožitých 70. narozenin Jiřího Schelingera a 40 let od jeho smrti – stejně záhadné jako bylo a je jeho Zemětřesení. Náročnost skladeb na minialbu Epilog dokresluje Jiřího jako osobnost v takovém uměleckém světle, v jakém by byl určitě rád vnímán.

Minialbum Epilog najdete zde: https://WMCZ.lnk.to/Epilog

iRock&Pop