Rock&Pop 03/20

Z ulic zmizela hudba
Navštívíte-li téměř jakoukoli evropskou metropoli nebo jiná velká města, s velkou pravděpodobností se v tamních ulicích potkáte s pouličními hudebníky. Ať už jde o nadanější žebráky nebo hledající se talenty. Vždyť ulice hostila i Eda Sheerana a z našich končin třeba Thoma Artwaye či Radůzu. Nikdy nezapomenu, jakou atmosféru dokázal na poloprázdném drážďanském náměstí Neumarkt vytvořit pianista, který svou hudbou dojal kolemjdoucí až k slzám, jak roztančila Lambada pouličních umělců turisty v Portu nebo jak působivá byla skladba ze Hry o Trůny od dvou houslistů na budapešťské „Pařížské“. Kde má své Sheerany Praha nebo Brno? Zdá se mi to, nebo stále přibývající zákazy a omezení města Prahy všechnu hudbu z ulic vyhnaly?
Upřímně mi dělalo radost, když mě v pražských ulicích doprovázel busker, jehož hudba, odrážející se od průčelí domů, se se mnou nesla při úprku ze schůzky na schůzku. A ještě větší, když jsem se u něj mohla zastavit. Pryč jsou přece doby, kdy jediní pouliční hudebníci jsou žebráci s harmonikou, vyluzující odporné a vtíravé zvuky, nebo parta indiánů s korálky. Současní buskeři jsou šikovní muzikanti, kteří moc dobře vědí, že vox populi je velmi rychle odsoudí, pokud se jejich tvorba nebude líbit. Jaro je tady a s ním i ideální čas vrátit hudbu do ulic. Budu mezi prvními, kdo přihodí do klobouku, pokud bude komu.


Ska-P, Iné Kafe a Gaia Mesiah, to jsou hosté, kteří nám zahrají ke třiceti letům časopisu 6. května v Praze ve Fóru Karlín. Lepší gratulanty jsem si snad nemohla přát.
Když časopis Rock&Pop vznikal, bylo mi devět let a mou jedinou starostí bylo, jak vyhrát před barákem stojkového krále. Tenkrát se totiž ještě chodilo ven a s oblibou to připomínám i své dceři. Ano, samozřejmě používám tu směšnou větu našich rodičů „To za nás nebejvalo“ nebo „Ta dnešní mládež“. Tyto obraty jsem se přitom rozhodla nikdy nepoužít.
Tak za nás, milí čtenáři, bývalo in Bravíčko, v němž jste se kromě bulvárních zpráv o aktuálních celebritách mohli dozvědět, jak se líbat nebo že klitoris není na zádech. Zkrátka důležité informace pro teenagera. Kdo by tenkrát tušil, že tyhle zásadní otázky převezme za časopis Google a YouTube?
K Rock&Popu jsem se dostala až v šestnácti letech, neboť jsem si chtěla přečíst něco o kapele své lásky Vaška B. (snad se v tom pozná). Ten mi tenkrát pouštěl na kazetě svůj nový song Traktor a na krku nosil visací zámek. Jaké překvapení, že jsem ho u článku v sestavě kapely Visací Zámek nenašla. Vaška už jsem nikdy neviděla, ale s Rock&Popem jsme si zůstali věrni. Ačkoli časem internet semlel i mnoho zajímavějších a kvalitnějších hudebních časopisů, než bylo Bravo, Rock&Pop svou pozici na trhu ustál.
Už to je důvod k oslavě. Přidáme-li to, že s naší redakcí a šéfem časopisu Richardem Harušťákem slavíme pětiletku, musíte uznat, že si takový mejdan zasloužíme. Zasloužíte si ho i vy, už jen proto, že čtete tyto řádky, že nás kupujete. Chceme vás všechny vidět. Ve Fóru Karlín 6. května!
P.S.: Harri, děkujeme za důvěru!

 

Rock&Pop 02/20

A je to tady, máme tu podle amerických odborníků Pantone color institutu tmavě modrý rok 2020, a od 25. ledna dokonce podle čínského kalendáře rok Krysy. Na internetu se o nadcházejících dvanácti měsících dočtete opravdu ledacos, ale většina astrologů se shoduje v tom, že rok 2020 by měl být tím šťastnějším. A to přesto, že nás čeká další vlna EET, která už smete každého, včetně promotérů a pořadatelů kulturních akcí, první závan neodvratně blížící se krize i nesestřelitelný Babiš ve vládě. Podle mého osobního horoskopu, jejž jsem našla na internetu, přijdu v lednu o práci, ale jen proto, abych v únoru našla svou pravou lásku. Konečně! Těším se na to jako malá, snad o mě má pravá láska bude stát, i když budu nezaměstnaná.
Můj kritický měsíc je údajně květen, což mě mrzí, neboť lásky čas mám ráda. Navíc náš časopis oslaví 8. května třicet let. Moc bych si přála být u toho, ale zrovna mám podle horoskopu bojovat s těžkou nemocí. Pravděpodobně svůj boj vyhraji, protože na podzim mě má ještě skolit chřipka. Podle astrologa bych měla být šťastná až v závěru roku, ale já to zkusím už dnes. Vyberte si ze svých horoskopů jen to nejlepší a pojďme si rok 2020 společně pořádně užít!


Zřejmě každý má alespoň jednu kamarádku, ano, kamarádku, kterou pohltí vánoční šílenství. Neustále peče, zdobí, nakupuje, a co je vůbec nejhorší, pořád poslouchá a pouští i vám osvědčené vánoční fláky, jako jsou Last Christmas od Wham! nebo All I Want for Christmas Is You od Mariah Carey.
Takovou kamarádkou je mi kolegyně Jitka, s níž jsem vyrazila na uzávěrku tohoto vydání do maďarské Budapešti, údajně nejkrásnějšího vánočního města Evropy. Vánoční náladu se do mě snažila nasoukat už na přeplněných trzích v Drážďanech, kde neustále narážíte na skupinky nákupních slev chtivých Čechů, kteří ale stejně hledají hlavně vyhlášený Primark, tak na těch pražských, kde naopak našince nepotkáte, a to ani jako obsluhu „čistě českých tradičních vánočních“ stánků. Sváteční náladu Budapešti s námi přijela nasávat i kolegyně Šárka, jež mě svým cynismem v mnohém předčí, a tak je roztomilé s odstupem pozorovat naprosto odlišné přístupy obou mých kolegyň.
Zatímco dokončujeme lednový časopis, nasáváme ducha maďarských Vánoc za rytmu rolniček, Jitka sestavuje denní program na těch nejvánočnějších atrakcích a je velkou otázkou, jak tenhle výlet dopadne. Komu už teď chybí vánoční běsnění, může si zpětně naše sváteční putování zkouknout na Instagramu Rock&Popu. My ostatní se budeme věnovat lednové realitě nově vzniklých alb, přípravě jarních turné a ledovkám na silnici. A budeme se těšit na teplé zítřky. PF 2020!

 

Rock&Pop 01/20

A je to tady, máme tu podle amerických odborníků Pantone color institutu tmavě modrý rok 2020, a od 25. ledna dokonce podle čínského kalendáře rok Krysy. Na internetu se o nadcházejících dvanácti měsících dočtete opravdu ledacos, ale většina astrologů se shoduje v tom, že rok 2020 by měl být tím šťastnějším. A to přesto, že nás čeká další vlna EET, která už smete každého, včetně promotérů a pořadatelů kulturních akcí, první závan neodvratně blížící se krize i nesestřelitelný Babiš ve vládě. Podle mého osobního horoskopu, jejž jsem našla na internetu, přijdu v lednu o práci, ale jen proto, abych v únoru našla svou pravou lásku. Konečně! Těším se na to jako malá, snad o mě má pravá láska bude stát, i když budu nezaměstnaná.
Můj kritický měsíc je údajně květen, což mě mrzí, neboť lásky čas mám ráda. Navíc náš časopis oslaví 8. května třicet let. Moc bych si přála být u toho, ale zrovna mám podle horoskopu bojovat s těžkou nemocí. Pravděpodobně svůj boj vyhraji, protože na podzim mě má ještě skolit chřipka. Podle astrologa bych měla být šťastná až v závěru roku, ale já to zkusím už dnes. Vyberte si ze svých horoskopů jen to nejlepší a pojďme si rok 2020 společně pořádně užít!


Zřejmě každý má alespoň jednu kamarádku, ano, kamarádku, kterou pohltí vánoční šílenství. Neustále peče, zdobí, nakupuje, a co je vůbec nejhorší, pořád poslouchá a pouští i vám osvědčené vánoční fláky, jako jsou Last Christmas od Wham! nebo All I Want for Christmas Is You od Mariah Carey.
Takovou kamarádkou je mi kolegyně Jitka, s níž jsem vyrazila na uzávěrku tohoto vydání do maďarské Budapešti, údajně nejkrásnějšího vánočního města Evropy. Vánoční náladu se do mě snažila nasoukat už na přeplněných trzích v Drážďanech, kde neustále narážíte na skupinky nákupních slev chtivých Čechů, kteří ale stejně hledají hlavně vyhlášený Primark, tak na těch pražských, kde naopak našince nepotkáte, a to ani jako obsluhu „čistě českých tradičních vánočních“ stánků. Sváteční náladu Budapešti s námi přijela nasávat i kolegyně Šárka, jež mě svým cynismem v mnohém předčí, a tak je roztomilé s odstupem pozorovat naprosto odlišné přístupy obou mých kolegyň.
Zatímco dokončujeme lednový časopis, nasáváme ducha maďarských Vánoc za rytmu rolniček, Jitka sestavuje denní program na těch nejvánočnějších atrakcích a je velkou otázkou, jak tenhle výlet dopadne. Komu už teď chybí vánoční běsnění, může si zpětně naše sváteční putování zkouknout na Instagramu Rock&Popu. My ostatní se budeme věnovat lednové realitě nově vzniklých alb, přípravě jarních turné a ledovkám na silnici. A budeme se těšit na teplé zítřky. PF 2020!

 

Rock&Pop 12/19

Zatímco má dcera prochází ve svých třinácti letech „kurtovským“ obdobím a v ošoupané flanelové košili vybrnkává na kytaru Smells Like Teen Spirit, já si zestárla do období Pearl Jam a Eddieho Veddera. Dva sousedy z jednoho města u nás doma dělí jedna generace. A protože Vedder slaví pětapadesátiny, je oproti „věčně“ mladému Cobainovi pro současnou mládež důchodce. Těžko jí vysvětlovat, že modrooký blonďatý sexy mladík ve vytahaném svetru by byl jen o něco málo mladší než Vedder.

I Vedderův druhý souputník a současně nejlepší kamarád ze Seattlu Chris Cornell to vzdal před necelými dvěma lety, dříve, než si někdo stihl všimnout, že i jeho hustá hříva má pár šedin. O to vzácnější je pozorovat proměnu vlasatého chuligána Eddieho Veddera v charismatického prošedivělého muzikanta. Deštivá a věčně zatažená kolébka grunge, město Seattle, chrlila v devadesátkách jednu rockovou hvězdu za druhou. Ty však dohnala stejně pochmurná psychika a předčasně ukončily své životy. Jsem ráda, že Eddie Vedder je výjimkou, a počkám si, až k tomu dojde i má dcera. Zatím jí schovám tohle vydání Rock&Popu.


Sotva jsme docinkali klíči, velkolepě oslavili třicáté výročí sametové revoluce a přezula jsem na zimní gumy, je čas vám popřát veselé Vánoce a šťastný nový rok. Zatímco se oddáváme tradičnímu vánočnímu šílenství, honbě za nejhezčím stromkem, trendy ozdobami a těmi nejúžasnějšími a ideálně nejlevnějšími dárky, které pak obdarovaný stejně půjde po Novém roce v záruce vrátit, jak v našem rozhovoru poznamenal Lou Fanánek, kapely a muzikanti mají napilno. Minimálně Praha a Brno si ještě do konce roku užijí nespočet výročních koncertů, J.A.R., IMT Smile, Visacím Zámkem, Rybičkami 48 a Checkpointem počínaje a Vypsanou fiXou, Třemi sestrami a Alkeholem konče. Jiní se snaží do Štědrého dne vydat album, nebo alespoň singl, jenž by podpořil umělci vánoční prodeje. Tomáš Klus uvede další píseň se svojí Tamarou, protože co zapůsobí o svátcích víc než rodinný duet, René Rypar z Portless a Tomáš Fröde z kapely Imodium zase představí zcela nový projekt a videoklip k pilotnímu singlu Až přijde láska, který ale rozhodně mezi romantické balady patřit nebude. O tom všem se dočtete v posledním letošním vydání časopisu Rock&Pop. Budeme se na vás opět těšit v roce 2020. PF 2020!

 

Rock&Pop 10/19

Ačkoli celá redakce hýří optimismem, neboť se vrátila ze svých dovolených, mně se lepí smůla na paty. Už před dlouhou cestou zpátky z tolik opěvovaného festivalu v rumunském Banátu, o němž si ještě můžete přečíst reportáž od kolegyně Šárky Blahoňovské, jsem se stihla lehce přiotrávit jídlem. Procedury tamní bylinkářky sice pomohly k tomu, abych zvládla bez újmy dvouhodinovou cestu autobusem a více než hodinové čekání na nekonečný vlak, ale svou pozici na záchodcích ve vlaku jsem měla jistou. Hájila jsem ji čestně, dokud mi toaletu z technických důvodů nezavřeli a já si musela těžce budovat pozici novou v jiném vagonu.

Cestu do Banátu jsem využila k tomu, aby mé auto prošlo lázněmi v servisu, a tak jsem se po příjezdu domů chopila svého skútru, na němž jsem nikdy neseděla, a začala se učit jezdit. Po první jízdě jsem se vrátila pouze s naraženou rukou, získala jsem tedy odvahu k jízdě další a tu už nepřežil skútr. Na rozhovor s Plexis jsem se proto vydala vlakem, který měl pochopitelně hodinové zpoždění, což mě nepřekvapilo. Bylo to ale správné načasování k tomu, abych dorazila před pivovarskou hospodu Zlý časy právě v době, kdy lešenáři nad vstupem do restaurace upadla trubka a trefila mě do hlavy. Nenechala jsem se odradit a rozhovor s Petrem Hoškem a Martinem Švecem uskutečnila. Nešťastnou karmou jsem si navíc přitáhla neshody s mou pubertální dcerou a menší zdravotní komplikace v rodině. Rozhodla jsem se pročistit si hlavu i střeva návštěvou moravského sklípku spojenou s ochutnávkou čerstvého burčáku. Načež jsem si přivodila další otravu, která mě provázela následujících několik dní.

Zbytek burčáku skončil v rukách kapely Visací Zámek, již jsem obdarovala při cestě z Moravy. Jan „Honny“ Haubert, zpěvák a textař skupiny, se mi pak druhý den chlubil, že po jeho požití se nápady jen množily. Je tedy možné, že jsem přispěla velkou měrou k tvorbě nového alba punkové legendy. Vše zlé je k něčemu dobré. Auto se mi konečně vrátilo a život se pomalu začal vracet do normálu, alespoň to jsem si myslela při cestě domů ze servisu. To pouze do momentu, než mi ho jiné auto nabouralo zezadu. To, že jsem z neznámého důvodu našla dokumenty k hlášení o nehodě pouze v italštině, a tudíž neplatné, nebo že tento úvodník píši ve slušivém krčním krunýřku, už asi netřeba popisovat. Chtěla bych vás jen varovat, v říjnu se totiž konečně chystám i já na dovolenou, neseďte se mnou v letadle!


Dlouho jsem se rozhodovala, zda zveřejnit druhou kapitolu pohádky o ztraceném trsátku. V kapitole první se totiž náš příběh ubíral směrem lehce romantické komedie. Pozorný čtenář přesně věděl, co se v pohádce odehrává, a neztratil se v jednoduché zápletce. V kapitole druhé Pepa Bolan z Mandrage pohádku řádně zamotal a z hodného Jindry se stala hromada vesmírného slizu. „Přišla mi trochu nuda, jak to trsátko pořád někde leží a kňučí, tak jsem to chtěl trochu rozhýbat,“ řekl mi Pepa. Absurdní drama, jež se z příběhu rázem stalo, se snažil uvést na pravou míru Petr Rubáš (Vasilův Rubáš), ale Vojta Kalina z Pipes and Pints nám pak trsátko jednoduše zabil.

Pohádka se pochopitelně vymkla mým romantickým představám, na stranu druhou nepozbývá na autentičnosti a unikátnosti muzikantů, kteří ji pomáhají spoluvytvářet, což je to, oč jsem usilovala. Proto i vám předkládáme příběh přesně tak, jak se vyvíjel. Už v tuto chvíli se Pavel Měšťánek z kapely Medvěd 009 trápí nad tím, jak Jindru zase v další kapitole oživit. Ztracenému trsátku totiž není zdaleka konec, neboť zájem o přispění mezi muzikanty roste. Těšit se můžete na autorský text od Vratka Rohoně (Iné Kafe), Mira Šmajdy nebo Jugiho (UDG).


Omluva:
Vážení čtenáři,
v letošním zářijovém čísle se mi do článku o Evě Pilarové vloudily nepříjemné chyby. Písnička Dotýkat se hvězd se nejmenuje Je nebezpečné dotýkat se hvězd, jak jsem uvedl. Paní Pilarová získala Českého slavíka třikrát, v letech 1964, 1967 a 1971. Nikoli čtyřikrát, jak jsem mylně napsal.
Paní Pilarové i vám se omlouvám.
Jaroslav Špulák

iRock&Pop