14.5. 1990. Dnes se píše kulaté výročí časopisu Rock & Pop. Bude se slavit?

Časopis Rock & Pop vychází už plných třicet let. Jde o událost, která si zaslouží důstojnou připomínku. Jde přece o bezmála Kristova léta jednoho z nejvlivnějších hudebních časopisů naší novodobé historie. O plánech spojených s připomínkou tohoto výročí i časopisu jako takovém jsme hovořili s jeho vydavatelem Richardem „Harri“ Harušťákem.

Letos se píše kulaté výročí časopisu Rock & Pop, budete slavit?

Určitě. je to 30 let trvání časopisu. Takže ho rozhodně oslavíme. Konkrétně v pražském Foru Karlín dvacátéhotřetího října. Původně to mělo být 6. května, protože první číslo vyšlo v květnu 1990 ale kvůli nařízení vlády ohledně corona jsme oslavu přesunuli. Rozhodli jsme se, že nepůjdeme cestou galavečera, estrády nebo něčeho podobného, ale že to uděláme pro lidi. Pro hudební fans. Pojmeme to koncertně, naživo, složené ze tří vystoupení kapel. Vybírali jsme je tak, aby odrážely současnou podobu časopisu. Kdo měl někdy náš časák v ruce, tak ví, že máme na rozdíl od jiných časopisů dvě titulky, dvě části věnované rovnoměrně domácí respektive československé a zahraniční scéně. Ze světa jsme si pozvali skupinu Ska-P. Je to parta ze Španělska, velice známá a ve svém stylu považovaná za jednu z nejlepších ska punkových kapel. Co se týče československé scény, tak jsme si pozvali skupinu Gaia Mesiah, která po určité pauze začala opět koncertovat. Je energická a podle našeho názoru se perfektně do programu večera hodí. A za slovenskou scénu zkušené pardály, kteří jsou letos už pětadvacet let na scéně, Iné Kafe.

Nemáte pocit, že v časopise je toho popu aktuálně míň než rocku?

Já bych řek, že na můj vkus je ho tam v poslední době skoro víc, než je žádoucí. (smích) Ale to je rozhodnutí šéfredaktorky Martiny Jablanovské a já jí do rozhodování o obsahu časopisu nemluvím, ví dobře, co dělá. A nejen proto, že jde o historicky první ženu ve vedení časopisu. Měli jsme na obálce za českou scénu třeba Karla Gotta, relativně nedávno tam byl Elvis Presley…

Elvis Presley není pop.

Tak neměl jen rock and rollové období… Jak bys ho označil?

Elvis Presley je král.

Taky se to tak dá říct. A Rock & Pop je jeho hudební trůn v Česku i na Slovensku. (smích)

Co od večera ve Foru Karlín očekáváš?

Že tam bude fajn atmosféra a že i tahle akce pomůže dalšímu rozvoji našeho časopisu. V tuto chvíli skenujeme obálky historických čísel, vybíráme zajímavé materiály z těch třiceti let a připravujeme je ve střižně jako kulisu akce. Budeme je promítat v přestávkách, aby si návštěvníci i vizuálně připomněli, že už časopisu provází celou jednu generací posluchačů hudby.

Když se ohlédneš, co se ti především vybaví za tu dobu, co časopis vychází?

Hlavně obrovské množství zajímavých textů. Možnost podílet se na podobě toho, jak se hudba dostává k lidem. Jen kolika změnami časopis prošel. Na začátku vycházel v novinovém formátu jako čtrnáctideník, později s měsíční periodicitou na barevném takřka křídovém papíře. Odstartovaly ho velké postavy naší hudební žurnalistiky Jiří Černý a Vojtěch Lindaur. Psali a píší do něj i lidé z jiných oblastí, jako například autor filmů Kajínek a Choking Hazard režisér Marek Dobeš. V jeho novém filmu se dokonce náš časopis objevuje jako oblíbené čtivo hlavního hrdiny. Většinu spolupracovníků propojuje nadšení pro muziku. V současné chvíli jich máme kolem dvaceti. Pokud se na to někdo ze čtenářů cítí, ať nám pošle své texty a třeba se mezi ně zařadí též. Rock & Pop si nikdy nezakládal na elitářství, ale na vhledu, nasazení či odbornosti. A vydávali ho vždy lidé, kteří byli s hudbou nějak propojeni, buď že byli z branže jako já nebo alespoň s hudbou spříznění jako Pavel Schuster a Karel Balčirák, kteří o něj pečovali přede mnou. Především se mi ale vybaví kolem dvaceti tisíc článků, které se v časopise za dobu jeho existence objevily, recenze v to nepočítaje. Že měl časopis za dobu své existence zásadní vliv na československou hudební to je nepochybné. Občas i zcela hmatatelně – česká kapela snů Střihavka, Pavlíček, Kulhánek, Dragoun neboli Projekt Supergroup, vznikla na základě ankety Rock & Popu. Stručně a jasně shrnul vliv na hudební scénu Kuba Ryba z Rybiček 48, když vypíchnul, že jako začínají kytarista snil s naším časopisem v ruce, že se v něm jednou o jeho kapele bude psát. A pak se jednoho dne propracovali k tomu, že se s kapelou ocitli na titulce. Pro mnoho muzikantů se tímto způsobem stal Rock & Pop milníkem jejich kariéry.

Vy jste se k vydávání časopisu dostal přes vaše manažerské propojení s českou rockovou scénou?

Nejen rockovou, začínal jsem jako asistent Karla Kryla po jeho návratu do tehdejšího popřevratového Československa. Ale máte pravdu, že jsem se manažersky věnoval především rockovým kapelám. Roky jsem měl na starosti rozvoj metalových progresivistů Seven, které se podařilo dostat až na světovou úroveň, vyšla jim deska u nadnárodního labelu Nuclear Blast, hráli v Moskvě atd. Do republiky jsem jako jeden z prvních přivezl současnou vládkyni metalu Doro Pesch, staral jsem se o comeback Blaze Bayleyho… Ale pojďme zpátky k časopisu. Pak je to takřka každodenní zajímavá spolupráce s redaktory specializujících se na nejrůznější hudební žánry, kteří jsou často chodícími encyklopediemi svých oblíbených kapel nebo interpretů. Rozhovory s nimi, o tom, jak na ně zapůsobil při interview který muzikant a podobně.

Jsou to zajímavé zážitky?

Nejde o nic dramatického, ale v tom daném momentu je to mnohdy velmi intenzivní. Třeba při rozhovoru s kytarovým mágem Paulem Gilbertem ze skupiny Mr. Big dostal redaktor lekci z nejrůznějších hudebních stylů, které mu Gilbert okamžitě na kytaře předváděl, což prý bylo pomalu zajímavější, než následný koncert. Nebo si vzpomínám výpadek jedné redaktorky, která je fanatickou obdivovatelkou powermetalistů Helloween a byla tak nadšená, že může dělat rozhovor se dvěma zakládajícími členy skupiny, že když spustila rekordér, tak se psychicky totálně zasekla a už ze sebe nedokázala vymáčknout ani jedinou otázku, jen nábožně hleděla na své idoly. Naštěstí tam byli za nás redaktoři dva, takže ten druhý, který je spíš fanda Iron Maiden, neměl s trémou problém a rozhovor uskutečnil. Prostě i být filmovým novinářem, může být někdy poměrně dobrodružné. (smích)

Plánujete nějaké změny do dalších let?

Nejde o nic dramatického, po vzoru amerických hudebních časáků půjdeme do lehce menšího formátu. A na obálce přibude parciální lak, takže to bude i hmatová záležitost. A musíme se taky přizpůsobit době digitální. Připravujeme internetovou platformu Rock & Pop, jsme samozřejmě na Facebooku, Twitteru i Instagramu. Ovšem stěžejní pro nás je, že si díky našemu časopisu můžete o muzice přečíst v hmatatelné podobě na tom voňavém papíře s velkými fotkami a pokud jste předplatitel, tak máte navíc v každém čísle ještě velkoformátový plakát. Některé z nich už se staly zajímavou sběratelskou raritou. Předplatitelé mají vlastní uzavřenou sekci na webu, kde si mohou koupit lístky s výraznou slevou a podobně. Nabízíme jim tam akce i soutěže, kde jsou často lístky pro vítěze zdarma. A pokud předplatitel nejste, tištěný časopis má svoje kouzlo sám o sobě. Můžete si sbírku časopisů vystavit v knihovničce, mnozí to tak dělají. Připomínají si tím, co všechno o muzice vědí. Na rozdíl od tabletu je časopis něco trvalého, co zůstane, můžete si listovat hudbou kdykoli se vám zamane. Náš časopis je vlastně malou knížkou, která má hřbet, vidíte na něm číslo vydání, pojí se vám s konkrétním zážitkem, byli jste třeba na koncertě, který si tím zpřítomníte kdykoli kolem své sbírky časopisů projdete.

Tak se tedy budeme těšit na koncertě v pražském Foru Karlín na tu vaši Rock & Poparádu k třiceti úspěšným letům.

Jasně, doražte. Ska-P, Gaia Mesiah, Iné Kafe a posádka Rock & Popu tam budou pro vás.

Časopis v pár číslech:

Vydání 433, přes 21000 článků, 6500 recenzí, 2500 rozhovorů, 3000 reportáží z koncertů a festivalů.

Podpořte nás do dalších let zakoupením předplatného nebo vstupenky na náš výroční koncert.

PŘDPLATNÉ A VSTUPENKY ZDE.

 

+ dárek!

číslo

iRock&Pop