Rock&Pop 01/21

Gabriela Stašová dostala nelehký úkol upozornit na nejdůležitější momenty v roce 2020. Budete překvapeni, ale dokázala najít i veselé okamžiky, jako jsou vydání alb nebo vznik nových zajímavých hudebních filmů. Celý rok 2020 samozřejmě nejen v kulturním světě zastínila koronavirová pandemie, a tak se rozhodně nedá hovořit ani o bujarých večírcích, skvělých koncertních show, zajímavých koncertech zahraničních hvězd nebo báječně prožité festivalové sezoně. Dokonce i veškerá hudební ocenění upadla v zapomnění, a to i přesto, že se jejich předávání odehrávalo v nejrůznějších online podobách. To ale veřejnost tolik nevzrušuje, aneb sejde z očí, sejde z mysli.

Pro mě osobně byl rok 2020 obrovskou a nelehkou výzvou. Byla jsem nucena ze dne na den měnit, přesouvat nebo rušit projekty, jež vznikají i několik měsíců dopředu. Prožila jsem několik tragických osudů svých kolegů, kteří přišli o živobytí, sama jsem bojovala o možnost „nějak“ se uživit a prošla si několika náročnými brigádami ve zdravotnictví a na úřadě (bohužel práce v časopise není práce na plný úvazek). Zkrátka by mě nenapadlo, že se v takových profesích ocitnu po dvaceti letech práce v kultuře.

Na straně druhé v sobě řada lidí, včetně mě, musela kvůli covidu-19 oživit kreativní a inovační myšlení, díky nimž vznikla řada nových, leckdy skvělých projektů. Koronavirová pandemie dostala pracovníky z mnoha oborů na samé dno. Upřímně si myslím, že rok 2021 nebude o moc lepší, jenže my do něj vcházíme lépe připraveni a mnohem silnější. Ode dna se dá odrazit už jen směrem nahoru, a to bych přála všem!


V prosinci jsme si uspořádali malý redakční večírek. Upřímně netuším, zda jsme nějakým způsobem porušili pravidla zmatečného PSA či nikoli. Nicméně všichni jsme sezení až na lehkou ranní kocovinu přežili ve zdraví a bez koronaviru. Fyzické následky si odnesl akorát Vladimír Motýlek Savec, který upadl na schodech, nikoli vlivem alkoholu, ale proto, že se mi v temné chodbě hudební školy VIP4YOU, kde se setkání konalo, nechtělo rozsvítit. Tímto se mu ještě jednou omlouvám a doufám, že při čtení tohoto úvodníku bude jeho koleno opět plně funkční.

Z pětadvacetičlenné redakce se nás bohužel mohla sejít pouze necelá polovina, neboť naší moravské sekci komplikovala příjezd řada protikoronavirových opatření. Některé z nich jsme ostatně neviděli už dlouhé měsíce. S myšlenkou na naše kolegy jsme si večírek užili, dokonce jsme si zahráli i hudební kvíz, který pochopitelně vyhrál ženský tým. Musím přiznat, že jsem některé otázky pomáhala sestavovat, a tak jsme měly nad pány patřičnou výhodu.

Jan Šída některé okamžiky vyfotil, a tak se můžete seznámit se mnou, Šárkou Blahoňovskou a její Rejminou, Jitkou Šnajdrovou, Jardou Špulákem, Romanem Jirešem, Zdeňkem Hejdukem, Vladimírem Motýlkem Savcem i majitelem časopisu Richardem Harušťákem.

Pozn. redakce: V minulém vydání byl u rozhovoru Lenky Lo Hrůzové uveden chybný fotograf, autorem fotek je Nikola Górská. Autorům se za chybu omlouváme.

 

Rock&Pop 12/20

Kulturní prostředí prochází nevídanou reformou a každý den mě nepřestávají překvapovat příběhy mých kolegů a kamarádů. Denně sleduji jejich přerody v úplně jiné a nové cesty, profese, k nimž je donutil buď pád na samé psychické dno, nebo potřeba obživy. Tohle všechno způsobila kulturní covidová stopka.

Umělci ani zaměstnanci v kultuře rozhodně nejsou slabí jedinci. Život v showbyznysu není snadný a umění přizpůsobovat se je první vlastností, jak v takovém prostředí přežít. Nebudeme si ale nic nalhávat, ztrátě zaměstnání ze dne na den se přizpůsobuje těžko, a tak to někdo zvládá hůře. Díky projektu #zachranbackstage, který náš časopis podporuje, se pravidelně setkávám nejen s muzikanty, ale i s jinými lidmi z oborů, jež mají s kulturou co do činění. Jedni pracují na stavbách, druzí dolévají desinfekci, rozvážejí jídlo nebo se přeškolují na zdravotnický personál. Ti, kteří to snášejí hůře, zkouší psát otevřené dopisy prezidentovi, vládě nebo alespoň na své sociální sítě.

Jelikož umělec zůstává umělcem, můžete se potkat s velkou řadou nových a nadějných spisovatelů, malířů nebo dokonce řezbářů, jež jste doposud vídali jen jako své oblíbené zpěváky ve světle reflektorů na pódiích. Rozhodně by vás tedy neměl překvapit pod vánočním stromečkem váš portrét od Jendy Kaliny ze Sta zvířat nebo dřevěná socha od Matěje Homoly z Wohnoutu.


Když Miloš Zeman, stále ještě prezident naší republiky, prohlásil, že se umělcům stejně nejlépe tvoří, když jsou hladoví, tak po něm Dan Hůlka hodil státní vyznamenání. Michal David, další jeho příznivec, naopak poslechl a vydal novou desku. Pravdou je, že nových alb se vyrojilo jako hub po dešti a koronavirová pauza dala čas a prostor tvořit všem, kteří na to díky koncertům neměli tolik času.

Konečně tak máme i pro náš časopis materiál, jenž zanechá koronu koronou a nechá si naše čtenáře myslet, že už je vše v pořádku. Rubriku Recenze tak máme plnou kvalitních nových desek, které stojí za to si nejen poslechnout, ale i koupit, třeba jako vánoční dárek. Věřte tomu, že každý interpret to v tuto chvíli ocení dvojnásob. Skvělým vánočním dárkem by pochopitelně bylo i předplatné Rock&Popu, ale to vy jistě víte. Sluší se vám tedy popřát krásné vánoční svátky a těším se s vámi na shledání v roce 2021. Doufejme, že ve všech ohledech lepším.

Pozn. redakce:
Rádi bychom uvedli na pravou míru, že v článku s názvem „Dáša Ubrová: Život je jen náhoda?“ v rubrice Jazz & Blues byly zveřejněny i fotografie Ivany Nyitrayové a Miloše Hlaváčka. Autorům se omlouváme.

 

Rock&Pop 11/20

Pro hudební časopisy nastoupila s covidem krizová vlna, která řádně otestuje jejich výdrž. Jako by nestačilo, že tištěná média vedou svou válku už od nástupu digitalizace. A přestože svádíme svoji bitvu o přežití i my (neboť už dávno nefinancují chod médií čtenáři, jichž je sice stále více, ale inzerce, v případě hudebního média především ta kulturní), snažíme se pomáhat.

V rámci projektu #zachranbackstage budou od listopadu probíhat diskuse o současném dění v kultuře se zajímavými lidmi nejen z hudebního světa, ale i z oblasti hygieny či dokonce politiky. První díl bude vysílán z pražského klubu Rock Café, který je bez výjimky také na neurčito zavřený. Sledujte tedy naše webové stránky a Facebook, kde se dozvíte, jak i vy můžete české hudbě pomoci.

Dále jsme připravili projekt pro mladé a méně známé kapely, jimž jsme se rozhodli dát v našem časopisu prostor na prezentaci a oslovení nových fanoušků. Mohou se hlásit na e-mail martina@rockandpop.cz.

Skvělou novinkou, která oživí současnou hudební scénu a jíž jsme se stali mediálními partnery, jsou hudební workshopy od profesionálních a známých muzikantů sdružené pod názvem VIP4YOU, tak trochu jiná liduška. Chcete-li se učit na hudební nástroj od někoho z kapely Wohnout, Visací Zámek nebo Plexis, je na to ta pravá příležitost. Díky absenci koncertů na vás mají muzikanti nejen chuť, ale i dostatek času. Přihlášky pro žáky jsou k dispozici na www.vip4you.cz.

Udržet tuzemskou kulturu při životě ale může i každý z vás. Kupte si tričko nebo album některé své oblíbené skupiny, pořiďte si voucher nebo otevřenou vstupenku do klubu, všichni teď vaši pomoc potřebují.

Pomoci můžete také nám. Jak? Zůstaňte nám věrni, čtěte a kupujte Rock&Pop, vše ostatní už si vybojujeme. Děkujeme vám, že jste s námi!


„Máš skvělé téma na úvodník,“ napsal mi Zdeněk Hejduk, když si všiml, že jsem si na svém facebookovém profilu postěžovala na nový pořad televize Óčko. A proč ne!

Zkrátka mě zamrzelo, že v době, kdy bychom se měli vzájemně podpořit a jako prestižní hudební média naši branži podržet, televize Óčko vyráží na trh s několika reality show, a to včetně nějaké nahaté seznamky.

Téměř jediná funkční hudební televize tak přichází s naprosto nehudebním formátem v době, kdy jen nasazení klipu české kapely do vysílání je kapkou živé vody pro umírající showbyznys. Nahaté zadky prostě frčí víc. Ačkoli se v mé sociální bublině strhla diskuse o upadající kvalitě zmíněné televize, já si stojím za tím, že chyba je především v nás, divácích. Koukněme na ostatní televizní kanály plné Prostřena, Výměny manželek, netalentovaných Hvězdných pěchot nebo absurdních Zlatých masek. Náš národ si tyhle paskvily, jež mají jen za úkol pobavit a šokovat, žádá. Televize Óčko to zkrátka jen neustála a snaží si udržet sledovanost, co to dá. Doufám, že se tenhle trend vyhne našemu časopisu.

Svou obhajobu pod mým příspěvkem zkusil Alexandr Guha, programový ředitel televize Óčko, a tak jsem se rozhodla dát mu prostor v dalším z vydání našeho časopisu.

Zajímá-li vás tedy, proč česká rádia a televize nepodporují českou kulturu v takové míře, jakou by si zasloužila, počkejte si na prosincový Rock&Pop. ▪

 

Nemůžeš hrát? Tak o sobě dej vědět v Rock&Pop!

V dnešních dnech zažívá kultura svoji nejtěžší zkoušku. Muzikanti nemohou koncertovat a přitom řadě z nich zrovna vyšlo nové album, nový singl, nebo videoklip. Rozhodli jsme se tedy rozšířit obsah v rámci našeho hesla “objevujeme” a pomoci tak řadě mladých a méně známých kapel udržet se v povědomí. Tedy:…Dej o sobě fanouškům vědět prostřednictvím časopisu Rock&Pop. Jedinou podmínkou je, že svůj článek, nebo rozhovor v daném čísle, bude kapela dále propagovat nejen mezi svými blízkými, kamarády a fanoušky, ale i městě, nebo regionu.

Kapely a interpreti se mohou přihlásit na emailové adrese martina@rockandpop.cz.  

Rock&Pop 10/20

Atentát na kulturu, i to je jeden z trefných názvů pro současná vládní opatření proti šíření koronavirové nákazy. Ačkoli jsme do našeho vydání zařadili pár pozvánek na hudební akce, prověřte si před jejich konáním, zda nebyly zrušeny.

Není to totiž v téhle době vůbec nic neobvyklého a nejistota z budoucnosti živých vystoupení obchází nejen muzikanty a pořadatele, ale i fanoušky. Ti z těchto důvodů pochopitelně nekupují vstupenky v předprodeji a kvůli tomu se zase pořadatelé bojí, že na místo nedorazí vůbec nikdo a akci předem zruší. Je to celkem jednoduchý koloběh, kdy se kvůli velkému strašáku nejistoty odrovnají milovníci hudby vzájemně sami. K tomu jim pochopitelně občas přilije do kotle nějaké to fajnové vládní nařízení ve smyslu, že covid-19 v sedě neútočí, a tak se tančit prostě nebude. Do dnešní uzávěrky jsem stihla dva koncerty pro omezený počet diváků v kulturním domě pro sedící hosty. Nebudu jmenovat místa ani účinkující, ale oba pořadatelé na tom projeli slušný peníz, ačkoli se jednalo o oblíbené a navštěvované kapely. Prostě to zkusili a za to jim velká poklona.

Zato jsem vyslechla od návštěvníků několik příběhů o tom, jak se nemůžou bez testu vrátit po koncertě do práce či nastupují okamžitou nucenou karanténu. Je třeba podotknout, že jsem u nikoho z nich neviděla roušku, a to ani vestoje, vsedě, ba ani vleže. Židle v sále vydržely prvních pět minut a rozjařená stovka fanoušků se doslova promořovala. Takže na rozhodnutí zaměstnavatelů svým lidem zakazovat účast na takových akcích asi něco bude. Ačkoli na první dobrou vypadají jako totalitní diktátoři, nesmí ohrozit (ať už nákazou, nebo jen uzavřením, záleží, čeho se bojíte víc) zase svůj podnik a další zaměstnance, jejich rodiny a tak dále a tak dále.

Kultuře a především živým koncertům momentálně nehraje do karet zkrátka vůbec nic. Nezbývá než doufat, že zázraky a splněná přání přijdou letos dříve než o Vánocích.


Dala jsem našemu vydavateli nereálný slib, že se pokusíme ve svých textech vyhnout koroně. Covid-19 je už tak dost součástí našich životů a čtení našeho časopisu by mělo fungovat jako relax a odskok od všedních problémů. Bohužel téma koronaviru se na nás valí odevšad, z rádií, televizí i novin. Děti ho řeší ve školách, kamarádi v zatím otevřených hospodách a moji kolegové z kultury, kterých se opatření dotkla nejvíce, už v podstatě nemluví o ničem jiném.

Téma koronaviru by mohly předčít jen přistání UFO nebo blížící se konec světa, což mi po tom všem nepřijde tak nereálné. Nemůžu se tedy zlobit, když kolega Hejduk napsal svůj koronavirový sloupek, muzikanti se o pandemii zmiňují v každém rozhovoru, aniž by se je na to někdo ptal, a reportéři z koncertů mají termín covid-19 v prvních dvou větách. Tenhle vir zamořil úplně všechno, ačkoli reálně nemocných aby pohledal. Vypadá to, že se s tímto tématem budeme muset na chvilku sžít a vnímat ho jako nedílnou součást dění.

Jsem dokonce přesvědčena o tom, že čím dříve si zvykneme, že tu něco takového s námi žije, tím dříve se uklidní chaos, strach a především mediální masáž. Důležité je se z toho neposrat, to si šetřím až na to UFO. Takže se všichni posaďte, vezměte do ruky něco dobrého k pití a relaxujte s Rock&Popem. Jak všichni víme, na sedící konzumenty virus neútočí.

 

iRock&Pop