ROCK&POP 30 LET NA SCÉNĚ – slavit se letos nebude

Vážení přátelé dobré hudby.

Časopis Rock&Pop vyšel poprvé v květnu 1990. Hrozně jsme si přáli udělat pěknou oslavu formou koncertu. Pozvali jsme si za československou scénu kapely GAIA MESIAH a INEKAFE. Ze zahraničí skapunkovou kapelu Ska-P. Vše bylo naplánované na 6. května do komplexu Forum Karlín.

Když bylo jasné, že nám čínský virus nedovolí koncert realizovat v plánovaném termínu, přesunuli jsme jej na 23. října 2020. Bohužel situace je taková že kapela Ska-P oznámila zrušení všech vystoupení až do konce letošního roku. Vzhledem k nejistotě, která ohledně pořádání větších koncertů panuje, jsme se rozhodli oslavu 30 let existence časopisu pro letošní rok zrušit úplně.

Pokud situace dovolí, tak společně přečkáme. V této době se snažíme i my jako časopis přežít. Jsou to krušné chvíle a děláme vše aby Rock&Pop vycházel dál. Jste-li našimi příznivci nebo jen hudební fanoušci, můžete nám pomoci. Nechceme pořádat žádné sbírky a prosit vás o něco za nic jako jiní. Stačí, když si zakoupíte předplatné (na https://www.rockandpop.cz/predplatne/) a my vynaložíme všechen svůj um a úsilí, abyste byli spokojeni při čtení časopisu Rock&Pop.

Držme si palce a mějte se fajn. Váš tým ROCK&POP

Vrácení vstupného:

Tickestream – refundace 

Rock&Pop – PRO VRÁCENÍ VSTUPNÉHO PIŠETE NA vstupenky@rockandpop.cz  (napište své jméno a číslo objednávky nebo vstupenky)

Rock&Pop 06/20

Zatímco moji skeptičtější kolegové s obavami očekávají druhou vlnu koronavirové pandemie a s tím i další omezení, showbyznys se pomalu probouzí z hlubokého spánku. Ačkoli ekonomická krize, která jako přívalová vlna spolu s vládními opatřeními zasáhla spousty profesí, ještě zdaleka neřekla své poslední slovo, vrací se společenský i kulturní život pomalu k normálu. Letních festivalů se zřejmě letos nedočkáme, ale neznamená to, že bychom přišli o hudbu úplně.

Od nekontaktního streamování přes absurdní autokoncerty se umělci konečně vracejí k živému vystupování, byť jen pro omezené počty návštěvníků. Současná absence hudebních festivalů tak alespoň donutila interprety i promotéry ke kapce kreativity. Dočkat se lze koncertů na hospodských zahrádkách, koupalištích, lodích nebo dokonce střechách. Ke slovu se také konečně dostávají menší venkovní scény klubů a parků, které bývají v letní sezoně, zejména těmi populárnějšími kapelami, v honbě za festivaly upozaděny. Prožíváme restart kultury v přímém přenosu a musím říci, že jsem ráda, že můžu být u toho.


Nedávno mě kolega z hudební televize požádal o sestavení hitparády festivalových hitů. V domnění, že to přece musím mít za chvilku hotové, jsem se na to vrhla. Jaká kritéria by ale takový festivalový hit měl splňovat? V čem se liší písně, které slyším z rádia, ze sluchátek nebo z klubového koncertu od openairových? Je jasné, že má oblíbená píseň od oblíbené kapely musí být zákonitě i tou oblíbenou festivalovou? V hlavě se mi točilo několik podobných otázek stále dokola, až jsem to v daný okamžik prostě vzdala.

Žebříček se mi podařilo sestavit až na zahradě, za slunečného večera se skleničkou vína, kdy jsem se zasnila a řádně nadechla letního vánku, jenž už v Čechách touhle dobou občas zavane. Se zavřenýma očima jsem se v duchu protloukala festivaly a pozorovala vystoupení tuzemských skupin. V mém případě jsem nemusela použít ani tolik fantazie, neboť každou letní sezonu jsem na hudebních festivalech více než doma. Kupodivu má většina kapel opravdu svůj festivalový hit a světe, div se, ne vždy je to oblíbená rádiovka nebo nejpopulárnější skladba v její audiotéce. Dokonce mě napadly písně skupin, jež nepatří mezi mé oblíbence, a přesto jsou součástí mé festivalové hitparády.

Nedokážu přesně pojmenovat vlastnosti kandidáta na žhavý festivalový hit, ale bezpečně ho sami poznáte. Ve chvíli, kdy zazní, vás naprosto pohltí festivalová atmosféra a prostoupí čistá radost z okamžiku, a to bez ohledu na to, jestli tu kapelu máte rádi. Zkusíte nám i vy zaslat svou festivalovou Top 10? Své žebříčky posílejte na martina.jablanovska@rockandpop.cz.

 

14.5. 1990. Dnes se píše kulaté výročí časopisu Rock & Pop. Bude se slavit?

Časopis Rock & Pop vychází už plných třicet let. Jde o událost, která si zaslouží důstojnou připomínku. Jde přece o bezmála Kristova léta jednoho z nejvlivnějších hudebních časopisů naší novodobé historie. O plánech spojených s připomínkou tohoto výročí i časopisu jako takovém jsme hovořili s jeho vydavatelem Richardem „Harri“ Harušťákem.

Letos se píše kulaté výročí časopisu Rock & Pop, budete slavit?

Určitě. je to 30 let trvání časopisu. Takže ho rozhodně oslavíme. Konkrétně v pražském Foru Karlín dvacátéhotřetího října. Původně to mělo být 6. května, protože první číslo vyšlo v květnu 1990 ale kvůli nařízení vlády ohledně corona jsme oslavu přesunuli. Rozhodli jsme se, že nepůjdeme cestou galavečera, estrády nebo něčeho podobného, ale že to uděláme pro lidi. Pro hudební fans. Pojmeme to koncertně, naživo, složené ze tří vystoupení kapel. Vybírali jsme je tak, aby odrážely současnou podobu časopisu. Kdo měl někdy náš časák v ruce, tak ví, že máme na rozdíl od jiných časopisů dvě titulky, dvě části věnované rovnoměrně domácí respektive československé a zahraniční scéně. Ze světa jsme si pozvali skupinu Ska-P. Je to parta ze Španělska, velice známá a ve svém stylu považovaná za jednu z nejlepších ska punkových kapel. Co se týče československé scény, tak jsme si pozvali skupinu Gaia Mesiah, která po určité pauze začala opět koncertovat. Je energická a podle našeho názoru se perfektně do programu večera hodí. A za slovenskou scénu zkušené pardály, kteří jsou letos už pětadvacet let na scéně, Iné Kafe.

Nemáte pocit, že v časopise je toho popu aktuálně míň než rocku?

Já bych řek, že na můj vkus je ho tam v poslední době skoro víc, než je žádoucí. (smích) Ale to je rozhodnutí šéfredaktorky Martiny Jablanovské a já jí do rozhodování o obsahu časopisu nemluvím, ví dobře, co dělá. A nejen proto, že jde o historicky první ženu ve vedení časopisu. Měli jsme na obálce za českou scénu třeba Karla Gotta, relativně nedávno tam byl Elvis Presley…

Elvis Presley není pop.

Tak neměl jen rock and rollové období… Jak bys ho označil?

Elvis Presley je král.

Taky se to tak dá říct. A Rock & Pop je jeho hudební trůn v Česku i na Slovensku. (smích)

Co od večera ve Foru Karlín očekáváš?

Že tam bude fajn atmosféra a že i tahle akce pomůže dalšímu rozvoji našeho časopisu. V tuto chvíli skenujeme obálky historických čísel, vybíráme zajímavé materiály z těch třiceti let a připravujeme je ve střižně jako kulisu akce. Budeme je promítat v přestávkách, aby si návštěvníci i vizuálně připomněli, že už časopisu provází celou jednu generací posluchačů hudby.

Když se ohlédneš, co se ti především vybaví za tu dobu, co časopis vychází?

Hlavně obrovské množství zajímavých textů. Možnost podílet se na podobě toho, jak se hudba dostává k lidem. Jen kolika změnami časopis prošel. Na začátku vycházel v novinovém formátu jako čtrnáctideník, později s měsíční periodicitou na barevném takřka křídovém papíře. Odstartovaly ho velké postavy naší hudební žurnalistiky Jiří Černý a Vojtěch Lindaur. Psali a píší do něj i lidé z jiných oblastí, jako například autor filmů Kajínek a Choking Hazard režisér Marek Dobeš. V jeho novém filmu se dokonce náš časopis objevuje jako oblíbené čtivo hlavního hrdiny. Většinu spolupracovníků propojuje nadšení pro muziku. V současné chvíli jich máme kolem dvaceti. Pokud se na to někdo ze čtenářů cítí, ať nám pošle své texty a třeba se mezi ně zařadí též. Rock & Pop si nikdy nezakládal na elitářství, ale na vhledu, nasazení či odbornosti. A vydávali ho vždy lidé, kteří byli s hudbou nějak propojeni, buď že byli z branže jako já nebo alespoň s hudbou spříznění jako Pavel Schuster a Karel Balčirák, kteří o něj pečovali přede mnou. Především se mi ale vybaví kolem dvaceti tisíc článků, které se v časopise za dobu jeho existence objevily, recenze v to nepočítaje. Že měl časopis za dobu své existence zásadní vliv na československou hudební to je nepochybné. Občas i zcela hmatatelně – česká kapela snů Střihavka, Pavlíček, Kulhánek, Dragoun neboli Projekt Supergroup, vznikla na základě ankety Rock & Popu. Stručně a jasně shrnul vliv na hudební scénu Kuba Ryba z Rybiček 48, když vypíchnul, že jako začínají kytarista snil s naším časopisem v ruce, že se v něm jednou o jeho kapele bude psát. A pak se jednoho dne propracovali k tomu, že se s kapelou ocitli na titulce. Pro mnoho muzikantů se tímto způsobem stal Rock & Pop milníkem jejich kariéry.

Vy jste se k vydávání časopisu dostal přes vaše manažerské propojení s českou rockovou scénou?

Nejen rockovou, začínal jsem jako asistent Karla Kryla po jeho návratu do tehdejšího popřevratového Československa. Ale máte pravdu, že jsem se manažersky věnoval především rockovým kapelám. Roky jsem měl na starosti rozvoj metalových progresivistů Seven, které se podařilo dostat až na světovou úroveň, vyšla jim deska u nadnárodního labelu Nuclear Blast, hráli v Moskvě atd. Do republiky jsem jako jeden z prvních přivezl současnou vládkyni metalu Doro Pesch, staral jsem se o comeback Blaze Bayleyho… Ale pojďme zpátky k časopisu. Pak je to takřka každodenní zajímavá spolupráce s redaktory specializujících se na nejrůznější hudební žánry, kteří jsou často chodícími encyklopediemi svých oblíbených kapel nebo interpretů. Rozhovory s nimi, o tom, jak na ně zapůsobil při interview který muzikant a podobně.

Jsou to zajímavé zážitky?

Nejde o nic dramatického, ale v tom daném momentu je to mnohdy velmi intenzivní. Třeba při rozhovoru s kytarovým mágem Paulem Gilbertem ze skupiny Mr. Big dostal redaktor lekci z nejrůznějších hudebních stylů, které mu Gilbert okamžitě na kytaře předváděl, což prý bylo pomalu zajímavější, než následný koncert. Nebo si vzpomínám výpadek jedné redaktorky, která je fanatickou obdivovatelkou powermetalistů Helloween a byla tak nadšená, že může dělat rozhovor se dvěma zakládajícími členy skupiny, že když spustila rekordér, tak se psychicky totálně zasekla a už ze sebe nedokázala vymáčknout ani jedinou otázku, jen nábožně hleděla na své idoly. Naštěstí tam byli za nás redaktoři dva, takže ten druhý, který je spíš fanda Iron Maiden, neměl s trémou problém a rozhovor uskutečnil. Prostě i být filmovým novinářem, může být někdy poměrně dobrodružné. (smích)

Plánujete nějaké změny do dalších let?

Nejde o nic dramatického, po vzoru amerických hudebních časáků půjdeme do lehce menšího formátu. A na obálce přibude parciální lak, takže to bude i hmatová záležitost. A musíme se taky přizpůsobit době digitální. Připravujeme internetovou platformu Rock & Pop, jsme samozřejmě na Facebooku, Twitteru i Instagramu. Ovšem stěžejní pro nás je, že si díky našemu časopisu můžete o muzice přečíst v hmatatelné podobě na tom voňavém papíře s velkými fotkami a pokud jste předplatitel, tak máte navíc v každém čísle ještě velkoformátový plakát. Některé z nich už se staly zajímavou sběratelskou raritou. Předplatitelé mají vlastní uzavřenou sekci na webu, kde si mohou koupit lístky s výraznou slevou a podobně. Nabízíme jim tam akce i soutěže, kde jsou často lístky pro vítěze zdarma. A pokud předplatitel nejste, tištěný časopis má svoje kouzlo sám o sobě. Můžete si sbírku časopisů vystavit v knihovničce, mnozí to tak dělají. Připomínají si tím, co všechno o muzice vědí. Na rozdíl od tabletu je časopis něco trvalého, co zůstane, můžete si listovat hudbou kdykoli se vám zamane. Náš časopis je vlastně malou knížkou, která má hřbet, vidíte na něm číslo vydání, pojí se vám s konkrétním zážitkem, byli jste třeba na koncertě, který si tím zpřítomníte kdykoli kolem své sbírky časopisů projdete.

Tak se tedy budeme těšit na koncertě v pražském Foru Karlín na tu vaši Rock & Poparádu k třiceti úspěšným letům.

Jasně, doražte. Ska-P, Gaia Mesiah, Iné Kafe a posádka Rock & Popu tam budou pro vás.

Časopis v pár číslech:

Vydání 433, přes 21000 článků, 6500 recenzí, 2500 rozhovorů, 3000 reportáží z koncertů a festivalů.

Podpořte nás do dalších let zakoupením předplatného nebo vstupenky na náš výroční koncert.

PŘDPLATNÉ A VSTUPENKY ZDE.

 

Rock&Pop 05/20

Velikonoční zajíček

Už podruhé ve dvou letech procházím programem Transformers 42, na který mě svou zkušeností nalákala kamarádka. Ano, dobrá šeptanda funguje. A jelikož se každý den musím dívat na Jakuba Bínu, jenž mi předcvičuje, nenapadlo mě nic lepšího, než si s ním popovídat a podělit se o to se čtenáři Rock&Popu. Přiznám se, že primárním důvodem k našemu rozhovoru nejspíš bylo, že jsem měla potřebu mu sdělit, že z jeho lososových muffinů je mi opravdu zle a že ho při trénincích z duše proklínám. Nejlepší je totiž svého nepřítele poznat.

Nutno dodat, že za výsledky receptů a mou nechuť něco z toho pozřít není Jakub tak úplně zodpovědný. V době koronavirové jsem odkázána na donáškovou službu potravin, a to z velmi omezeného spektra, takže vyvařuji doslova jako Babica. Když něco není, tak to nahradím, ideálně něčím, co se tomu, když ne chuťově, tak alespoň vizuálně podobá. Pokud ani to nenajdu, vystačím si s něčím, co začíná aspoň na stejné písmeno.

Když jsem si po našem rozhovoru lehce oddychla, že Jacob nejeví známky trojhlavé saně a je stále ten usměvavý a milý kluk, kterého známe z koncertních pódií, naservíroval nám do následujícího tréninku velikonočního zajíčka. Nic ještě nepobavilo mou dceru tolik, jako debilně poskakující matka po kuchyni, jež se pak na pokraji smrti doráží Babicovou úpravou čehosi. Budiž mu k dobru, že stejně úsměvně poskakoval i on sám po své tělocvičně a k tomu půlka naší redakce ve svých obývácích.


Každý den vstávám až kolem jedenácté, pracuji převážně z postele nebo z houpací sítě a odpoledne trávím se svou dcerou či psem na zahradě nebo v lese. Ještě před měsícem jsem si myslela, že tak hyperaktivní bytost, která chvilku neposedí, nemůže opatření držet se doma přežít déle než měsíc. Nejenže jsem přežila, ale jako správný adaptabilní organismus se i dokonale přizpůsobila. Mé tělo i mozek se díky karanténě přepnuly na úsporný režim, zpomalil se mi tep i dech a občas bohužel i vedení.

Covid-19 napadl i hudební scénu, a tak je velmi těžké se tvářit, že se nás problematika a především závažnost opatření netýká. Koneckonců i my sami jsme museli oslavu našich narozenin přesunout na podzim. Pravdou ale je, že kromě mé vlastní hybernace a restartu, který mě po zapnutí do normálního režimu jistě jednou čeká, má tato světová stopka i spoustu jiných pozitiv.

Neoddiskutovatelná obnova přírody a lásky k ní, vlna solidarity a pomoci ve všech formách nebo znovuobjevení soudržnosti společnosti, kdy Češi dovedou vzít za jeden provaz, až když jim hoří u zadku, společný čas, který teď tráví rodiny spolu, matky, jež se musí učit a hlavně znovu učit komunikovat se svými dětmi, vlna kreativity a nových scénářů, které musí vyprodukovat mozek každého člověka, jehož podnikání se opatření a omezení dotkla, jsou jen zlomky toho nejlepšího, k čemu nás koronavirus donutil.

Ano, patřím k těm, které vládní opatření ochromila a vzala jim možnost pracovat a vydělat si. Ano, i mě a mé přátele čeká velká ekonomická krize, chybí mi rodina, chybí mi přátelé a chybí mi cestování. Ale možná mi tahle pauza zachránila život nebo zdraví, změnila pohled na svět a dala mi možnost přeházet si hodnoty do jiného, snad správného pořadí. Naše životy se jednou vrátí do normálu, přesto už úplně normální nebudou. Nemůžeme se tvářit, že tu covid-19 není, ale můžeme se na něj dívat i z té hezčí stránky.

 

Rock&Pop 04/20

Zatímco já právě sedím už pátý den doma v nucené karanténě na druhou, neboť mi byla s chřipkou nařízena a zároveň pak ještě uvalena na celou zemi, a začínám lézt nudou po zdi, vy ve chvíli, kdy držíte v ruce nové vydání časopisu Rock&Pop, už víte, jak jsme si jako národ v těchto těžkých chvílích vedli a na jaké jsme cestě. Musím říci, že mě tato nepatrná sonda do budoucnosti velmi zajímá, neboť události každého následujícího týdne budou odrazem zodpovědnosti a soudržnosti naší společnosti. Ačkoli mě lhostejnost některých lidí vůči blízkým i okolí začíná znervózňovat a strašit, špetku naděje na zlepšení situace v sobě stále mám. Stejně jako mnoho lidí, ani já jsem ještě před měsícem nevěnovala epidemii takovou pozornost a události ve vzdálené Číně mě míjely obloukem. Lidé s rouškou u mě budili úsměv a děvčata, která měla dokonce roušky jako módní doplněk, snad i opovržení. Dnes roušky šiji a pomáhám distribuovat, a to jsem dosud nebyla schopna zašít ani díru na teplákách. Doufám, že otevřou oči i ostatní a tento svět se vrátí brzy do normálu. Švadlena ze mě totiž nikdy nebude a pro postapokalyptický svět jsem zcela nepraktický a téměř nepoužitelný člověk. Přeji vám všem pevné nervy, trpělivost a co nejméně neohleduplných lidí ve vašem okolí. Držte se!


Velká většina mých kamarádů se ze dne na den stala nezaměstnaná a bez příjmu. Jistě i vy znáte někoho, kdo tuhle prekérní situaci odnese ekonomicky, ať už je to cestovatel, hospodský nebo fitness trenér. Má sociální bublina je hudební branže a v ní to vládní zákaz pokosil pořádně.

Někteří slavnější muzikanti mají naštěstí nějaký ten finanční polštářek, který jim pomůže přečkat zákaz vystupování. Ti méně slavní mají zase tolik rozumu, že k tomu mají ještě normální civilní zaměstnání. Hůře jsou na tom ale ti za oponou, jež hudební svět vytěžuje natolik, že se jedná o jejich jediné zaměstnání, a ještě ne tak dobře placené, aby tím stihli plnit své matrace.

Zvukaři, osvětlovači, produkční, prodejci merchandise, řidiči a technici jsou ti, kteří v tuhle chvíli přepočítávají každou korunu. Nelehké období nastalo i promotérům klubů a hudebních akcí.

Vydali jsme se za některými z nich, abychom zjistili, co je a jejich návštěvníky vlastně čeká. Kolik zavřených hudebních klubů má šanci na přežití a kolik festivalů se už připravuje na zrušení. Například za časopis Rock&Pop musím předat smutnou zprávu, že oslava třicátých narozenin se odkládá až na podzim. Program akce se prozatím nemění. Mějte trpělivost, o řádnou dávku muziky nikdo nepřijde.

 

iRock&Pop