Rock&Pop 06/18

Zemanův kanál
Ačkoli nemám řadu let televizi, dnes se mi shodou okolností podařilo celý den před ní sedět a vychutnat si tak skvostný kanál TV Barrandov. Kromě Soudkyně Barbary, ochránkyně našich práv, a neustále se opakujících Afér jsem měla to štěstí koukat na čtyři pořady, které si moderoval sám pan Jaromír Soukup, ředitel televize. Další pořad už mu asi bylo trapné uvádět, a tak se do něj nechal pozvat jako čestný host. Slovo moderovat je nejspíš silné označení pro většinu zaměstnanců TV Barrandov, zřejmě všichni následují svého šéfa. Moderátorské pokusy Dany Morávkové, Alice Bendové a především pana Soukupa jsou úsměvným doplňkem i tak bezduchých debat, jež ve svých pořadech vedou.
Přes své zjevné „kvality“ se TV Barrandov drží v žebříčcích sledovanosti a denně na ni kouká více než deset procent obyvatel. Navíc je tato televize výhradním hradním televizním kanálem. Hlavní hosté Soukupových pořadů, jako jsou Zeman, Ovčáček, Okamura, Ondráček, Troška nebo dokonce Kajínek, ukazují jednostranné politické smýšlení. Důkazem je i veřejná podpora pana Soukupa Miloši Zemanovi a Tomiu Okamurovi v honbě na novináře a konkurenční televize. Stížností veřejnosti na nekorektnost a neobjektivnost TV Barrandov u RRTV stále přibývá, a ačkoli TV Barrandov už nějakou tu pokutu v řádech statisíců obdržela, nejedná se o velký zásah do jejího více než dvacetimilionového ročního výdělku (čísla z roku 2016).
Minusem tak pro TV Barrandov je i absence hudebního pořadu. Ale s Jaromírem Soukupem jako moderátorem by se i hitparáda se sebelepším playlistem obrátila v nudnou politickou agitaci. Sdílím tedy jasný názor s našimi čtenáři – tento obrázek mi přistál v e-mailu.


Když jsem slavila své osmadvacáté narozeniny já, běhalo mi po bytě tříleté děcko, shazovalo všechno, nač dosáhlo, malovalo po zdech a učilo se, jak se mnou žít. Ani ve snu mě nenapadlo uspořádat oslavu, alkoholový večírek nebo se jít dokonce někam sama bavit. Časopis Rock&Pop si to uměl zařídit daleko lépe. Nejenže měl na své oslavě vydatnou zásobu alkoholu i jídla všeho druhu a volnou zábavu až do ranních hodin, ale na jeho večírku mu zahráli Sto zvířat, Plexis, Krucipüsk, Pokáč, Záviš, minus123minut a mnoho dalších. Navíc mu tenhle velkolepý mejdan připravila jeho vlastní rodina a přizvala tisíce kamarádů. Řekněte sami, komu z vás kdo připravil takové narozeniny? Jeho mladší nevlastní brácha HelpMusic slavil s ním, a ačkoli by se v sedmi letech měl teprve učit násobilku a po večerníčku jít spát, držel zdatně krok se slavícím Rock&Popem. Tihle kluci tak tvořili celkem zábavnou dvojku. Kdo jste nebyl na jejich společné oslavě, nesmutněte, rozhodně nebyla poslední. Koneckonců za podpory takových kamarádů a gratulantů (str. 88–89) se tihle dva týpci udrží fit ještě dlouho. Děkujeme, že jste jim těmi nejlepšími kamarády!

Rock&Pop 05/18

Původně jsem měla připravený úvodník o TV Barrandov a narcistické samovládě Jaromíra Soukupa. Ten ale ze scény jen tak nezmizí a smát se jeho moderátorskému umu bude ještě příležitost. Dnes totiž nehodlám vést slova k sarkasmu až rýpání, jak je mým zvykem. Možná je to pěkným počasím nebo adrenalinem, který se mi nahnal do hlavy s o týden kratší uzávěrkou než obvykle, ale musím nás pochválit. Každé vydání časopisu ROCK&POP je našlapané autorským a exkluzivním materiálem, to květnové je především výsledkem dlouhodobé, pečlivé a poctivé práce našich redaktorů.
Ač čtenář jeden rozhovor zhltne sotva za pár minut, jeho příběh trval i několik dní, spoustu telefonátů, e-mailů, přemlouvání a zejména stovky najetých kilometrů. Získat exkluzivní rozhovor s Jonem Hisemanem nebo Nickelback se podařilo našim redaktorům jako jediným u nás. Oba se uskutečnily v sousedních státech. I Zakk Wylde se nechal vyzpovídat až v dalekém Mnichově, a to i přesto, že chvilku předtím vystupoval v České republice. Ani s Oldou Říhou nebylo vyjednávání o jeho narozeninovém materiálu tak jednoduché, notabene poté, co jsem v loňském roce psala já sama o jeho známých incidentech u promotérů. Nakonec vše dobře dopadlo a můžeme mu prostřednictvím Zdeňka Hejduka velkolepě popřát ke krásné sedmdesátce. Nejpyšnější jsem však na Jirku Štrauba, který se z příležitostného redaktora vyšplhal až na spisovatele a autora rockových pohádek, jež vám i ratolestem vřele doporučuji. Nepotřebuji větší důkazy o tom, že naši redaktoři svou práci dělají s láskou a nadšením, mnozí z nich paralelně se svým civilním zaměstnáním nebo školou, na úkor svých rodin a volného času. Vzhledem k tomu, že spolu právě začínáme čtvrtý rok, je toto bilancování i pochvala na místě.


Český versus Moravský stát

Zpovykaná Praha, jak se teď uzavřené oblasti v samém středu Čech říká, se možná dočká přístupových cest. Pražská primátorka Adriana Krnáčová totiž končí v politice, jako důvod uvedla, že by se raději věnovala rodině. Já se ale domnívám, že ta pravá příčina je v tom, že se prostě nemůže dostat do práce. Kdo jste v poslední době Prahu navštívil, nebo v ní přímo žijete, jistě víte, že nemáte šanci dostat se téměř nikam. Zpovykaní Pražáci tak nejen permanentně stojí v nehybných kolonách, ale když už se náhodou dostanou poblíž svého dojezdu, bývá silnice zpravidla uzavřená a „odkrndovat“ objížďku znamená si kolonu znovu vystát.

Téměř nenápadná izolace Prahy začala už novou výstavbou dálnice D1, kdy se po Slovensku snaží od Čech izolovat i Moraváci. Stavební firmy na D1 dělají všechno pro to, aby si řidiči obou krajin svou cestu dobře rozmysleli. Po čtyřhodinové cestě do Brna jsem napočítala deset uzavírek a u nich vytvořených kolon. Není pak divu, že si jsou Brňáci a Pražáci tak lidsky vzdálení.

V případě, že k rozdělení Čech a Moravy skutečně časem dojde, neboť D1 pravděpodobně zmizí pod hromadou suti celá, budou Moraváci ve značné výhodě. Ačkoli mají obyvatelé moravské metropole místo hodin na náměstí pyj, který těžko může konkurovat pražskému orloji, budou na rozdíl od zpovykaných Pražáků svobodní. Ať už úrodný kraj jižní Moravy, nebo rázní Moraváci sami se o své obyvatele bez problémů postarají. Kdežto česká část území bude odříznuta nejen od nepřetržité zásoby vína a slivovice, ale i od svého hlavního města, kde zbývá jen málo, aby se začalo obyvatelstvo zásobovat vzdušnou humanitární pomocí. Hnutí ANO se tím pravděpodobně mstí Pražanům za neúspěch ve volbách. Ti tak řeší dilema, zda být k vedení Prahy shovívavější, zvolit jej znovu a doufat, že vstřícný krok oplatí alespoň malou skulinkou, neboť se chtějí dostat v létě na Slapy, nebo bojovat proti němu a o to urputněji.

Rock&Pop 04/18

Holky, neberme se tak vážně.

Po vzoru pražské ženské taxislužby, čistě ženských kaváren nebo růžových dámských festivalových toi toiek bojujeme i my za naše ženství. Nejenže našim redaktorkám nově poskytneme útulné prostory s pohodlným sezením a relaxační zónou, kterou lze použít nejen v době menstruační krize, ale jednou týdně jim dopřejeme služeb osobního maséra.

To vše by mělo přispět k přátelské a klidné atmosféře v redakci. Na dámskou a mužskou část pochopitelně rozdělíme i náš časopis. V dámské části čtenáři naleznou především aktuální poznatky o módě, kosmetice nebo osobních vztazích oblíbených sexidolů, chlapskou část, zbude-li na ni prostor, zaplní tradiční profily metalových, chlupatých mániček. Pro naši dámskou část předplatitelek přinášíme jako dárek pískacího chlupatého králíčka.

Čtenářky, bojujte s námi za naše ženství a pište petice. Oddělme mužské braky od hodnotných časopisů v trafikách, rvěme se za svá místa v dopravních prostředcích nebo za vyvýšené stupínky v kotlích koncertů pro naše drobné postavy, za menší fronty na záchodech a víno v ceně piva.

Takto hrozivý scénář časopisu ROCK&POP zatím nehrozí, ačkoli se vlna emancipace skutečně světem šíří. Kauza #meetoo odstartovala feministické šílenství, jež se pochopitelně nevyhnulo ani České republice. ROCK&POP ale netvoří bláznivé éterické víly, kolem kterých je třeba chodit po špičkách. Jsou to energické milovnice dobré muziky, jež se neberou tak vážně a dokážou si ze sebe udělat legraci. A kdy jindy, když ne na APRÍLA!


Kromě obsazení prvních příček v pití piva a absurdní politické scéně mají Češi ve světě i rekordní počet hudebních festivalů. Další aspiraci na prvenství si ale můžeme připsat v počtu hudebních cen.

Máme za sebou totiž měsíc oceňování. Svou sošku měl možnost získat opravdu každý, kdo nezazářil po boku Ortelu na Slavících. Své vítěze mají anketa Žebřík, ceny Apollo, Vinyla, Tais Awards, ceny rádia Evropa 2 i Andělé. Otázkou však zůstává, jakou mají jednotlivá vítězství vypovídající hodnotu o kvalitě oceněných umělců nebo české hudební scéně. Zpěvákem roku, kapelou roku i držitelem alba tohoto roku se může pyšnit hned několik interpretů. Jak tedy najít toho pravého? Co z toho jsou naše Grammy, nesoucí podobnou prestiž jako Český lev mezi filmaři nebo Thálie mezi divadelníky?

Český slavík Mattoni svou důvěru u diváků i partnerů ztratil veřejným odhalením machinací s hlasy v kauze Ortel. Nicméně podobné osudy by se mohly týkat jakékoli ankety, jejíž hlasování probíhá na stejném principu. Majitelé jiných cen, o kterých rozhoduje „odborná porota“, kterou určují další „odborníci“, jsou jistě vybíráni pečlivě, přesto opět na základě vlastního vkusu. Neexistuje ale žádný vzorec, jak najít nejlepší skladbu, album či kapelu. Komerčně úspěšná deska ještě nezaručuje kvalitu, silná rotace v rádiích zase plné sály a naopak. A čím se klasifikuje dostatečná odbornost akademiků nebo porotců, notabene když se do jejich řad rekrutují muzikanti samotní? Teoreticky pak skutečně dává větší smysl nechat hlasovat fanoušky. Tím se ale zase dostáváme k neobjektivnosti anket a neprůhledným výsledkům.

Je to bezvýchodná situace, jíž přibývající množství cen i oceněných rozhodně neprospívá.

Loco Loco & Satisfvcktion – Společné turné a videoklip

Českobudějovické legendy SATIFVCKTION se spojili s LOCO LOCO a vyráží na společné turné SAMI SEBOU TOUR 2018. Fanoušci se mohou od března do května těšit na koncerty po celé České republice. Turné navíc neopomene ani sousední Slovensko.

YouTube Preview Image

Poslechněte a podívejte se na nový videoklip skladby Sám sebou, který kapely vytvořili na podporu turné.

Turné startuje 9. března 2018  v severočeském Mostě, na svých zastávkách nevynechá hlavní město ani jižní, střední a východní Čechy nebo Moravu a sousední Slovensko. Spolu se Satisfvcktion se na všech koncertech představí pražští Loco Loco se svým mixem screamo, reggae, hip-hopu a punku. Spojení těchto dvou kapel nepochybně znamená jedinečnou pódiovou smršť a neskutečnou dávku energie.

loco-satis-plakat-02-3Zastávky SAMI SEBOU TOUR 2018:

09/03 Most
23/03 České Budějovice
24/03 Prachatice
04/04 Praha
20/04 Stochov
27/04 Šumperk
28/04 Brno
04/05 Hradec Králové
11/05 Bratislava
12/05 tba
19/05 Kadaň

 

 

 

Rock&Pop 03/18

Jsme online!
Jeden ze svých úvodníků bych ráda věnovala další z novinek, již jsme si pro vás připravili. Ačkoli osobně nedám na papírovou podobu našeho časopisu dopustit a každý měsíc si vychutnávám vůni nově potištěného papíru, zavedli jsme i elektronickou verzi časopisu ROCK&POP. Přestože jsou stále tisíce čtenářů, kteří stejně jako já rádi listují stránkami skutečnými, vyhověli jsme i těm čtenářům, již si píšou o prohlížeče virtuální. Digitální svět je neúprosný, a protože jdeme s dobou obsahem, je třeba držet krok i formou. Stáhnout ROCK&POP a zajistit si předplatné na jeho elektronickou verzi lze přímo na www.rockandpop.cz a listovat si časopisem na svém mobilu můžete prakticky hned. Sice na svou sbírku časáků nebudete moci balit holky, ale zase ušetříte nějaký ten strom, a to se rozhodně také počítá.


Je známa nepřeberná studnice vtipů a jasných pouček, jak vypadá a jak se chová typický Čech. Vtipy o Češích zdárně konkurují vtipům o blondýnách. Všichni bezpečně poznáme Čecha na pláži u moře, protože má pantofle, ponožky, je spálený od hlavy až k patě a obědvá řízky z domova. Čecha poznáme v restauraci, protože je to ten, který pije vodu z kohoutku, aby ušetřil, v letadle, protože je to přesně ten, kdo kope do sedaček a při přistání tleská. Čechům je vlastní závistivá povaha. Nenávidí svého souseda, protože klepe řízky častěji než on sám, má hezčí auto a kytky na zahradě mu kvetou dřív. „No jo, to jsou typický Češi,“ říkal mi kamarád, když české mužstvo vyhrálo v hokeji a ulice zaplavily vlajky a hesla o tom, jak MY jsme dobří. V momentě, kdy se hokejistům nedaří, jsou pochopitelně špatní jen a jen oni. To Češi jdou demonstrovat za výsledky demokratických voleb bezprostředně po volbách, to Češi jsou nespokojený a neustále remcající národ.
Opravdu existuje něco, jako je česká povaha? Dle definice Čecha jsme indoevropský, západoslovanský národ, který svými přesuny kromě Země české zaplavil postupně téměř celý svět. Svou českou komunitu máme ve většině evropských zemí, USA, Rusku, ale i Asii. Takoví světoběžníci přece nemohli dostat do vínku záprďáctví. Ani události z obou světových válek nebo historické období před nimi rozhodně nenasvědčuje tomu, že by Čecha měla čekat budoucnost v podobě takové pověsti.  Přesto tak Češi sebe sami vidí.
Pravdou je, že český národ je jako parta školáků, hrající si na hřišti, šikanující své slabší spolužáky a vzájemně si závidící barevnější penál. V pubertálním opojení rozvíjející se dětské osobnosti zkouší, co si mohou dovolit. Každý se snaží prosadit a každý po svém. Jakmile se však objeví nebezpečí v podobě přísného učitele, zapomenou na rozdíly a působí jako jeden funkční a sebevědomý celek. Problémem i výhodou České republiky je, že se dlouho žádný skutečně zákeřný učitel neobjevil, a žáci tak zapomínají, jaké to je být si oporou. S touto situací se náš národ dlouho nesetkal, a tak si každý hledá nepřítele, kde se dá.
Česká republika je sice malá, ale sebevědomá a nádherná země uprostřed Evropy s nejnižší možnou nezaměstnaností a vysokou životní úrovní. A to i bez ohledu na to, kdo zrovna vyhrál volby. Být Čechem v této době je obrovské štěstí, ale sám Čech to nevidí. Asi proto, že pod svícnem je největší tma, je třeba se podívat zvenku. Hned to uvidíte. Od té doby, co cestuji po světě, se stávám teprve vlastencem.

iRock&Pop