Letošní podzim překvapil hlavně návratem grungeových kapel na scénu, nad nimiž mnozí z nás zlomili dávno hůl. Nejprve se předvedli Pearl Jam s živočišným albem Backspacer, posléze neméně slavní Alice In Chains, kteří po smrti svého frontmana Layne Stayleho našli dostatečnou náhradu v osobě Williama DuValla. Že to Alice In Chains myslí se svým comebackem stoprocentně vážně, jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči 24. 11. 2009 v Lucerně.
Narvaný sál Lucerny svědčil o tom, že o fanoušky Alice In Chains není nouze. Přestože převládala generace třicátníků, která zažila grunge v jeho největší slávě, sem tam šlo spatřit i ty mladší, kteří dohánějí to, co nezažili na vlastní kůži. Alice In Chains jsou stále nejtvrdší grungeovou kapelou z pomyslné silné čtyřky Soundgarden-Nirvana-Pearl Jam-Alice In Chains, o čemž přesvědčí každého poslední řadová deska Black Gives Way To Blue, která nestojí ve stínu svých předchůdců, ale naopak nastavila laťku nebezpečně vysoko.
DuVall-Cantrell-Inez-Kinney jsou stále sebedestruktivní, dokážou do každé písně vložit tolik intenzity a energie, že nepoznáte rozdíl mezi „starými“ a „novými“ hity. Psychedelicky úděsná A Looking In View, melodická Your Decision s perfektním Cantrellovým sólem nebo líbivě zapamatovatelná Check My Brain konkurovaly se známými Grind, Them Bones, Would? nebo Angry Chair. Přestože bylo více než hmatatelné, že na posledně jmenované skladby reagovalo publikum emotivněji, je jasné, že ani Alice In Chains nemůžou stát na místě a museli svou slavnou minulost okořenit novými prvky. Ke konci vystoupení ale vše nasvědčovalo tomu, že všichni v sále přijali nové skladby za své. Zpěvák William DuVall nemá možná takové charisma jako jeho předchůdce Stayley, nicméně s Cantrellovou pomocí (gradující jednoslabičné refrény a táhlé jednohlasé linky fungují stejně jako před lety) byste těžko na něm našli nějakou chybu, kterou byste mu mohli vytknout; navíc se projevil jako zručný kytarista, který se nemá za co stydět. Když zakončili večer s emotivní písní Rooster, nejeden z návštěvníků si přál, aby grungeová legenda pokračovala ve své rock´n´rollové jízdě. Čtveřice svým ležérním vystupováním (zvlášť Kinney s nezbytnou cigaretou v puse působil jako dokonalý hardrockový veterán) ohromila vyprodaný sál a ukázala světu, že bez ní tady něco chybělo. Je jen dobře, že Alice In Chains jsou zpátky v sedle, protože jen oni umějí smísit vlastní filosofii s klasickým heavy metalem a přitom se nestát přežitkem devadesátek.
