Wanastowi Vjecy – Alchymie

Na novou desku Wanastowích Vjecý jsme museli čekat pět let. Je pravda, že členové kapely mají i další povinnosti, doba to ale byla přece jen dlouhá. Když tak Alchymii posloucháte, občas začnete mít pocit, že vám cosi od  kapely již představeného připomíná. Třeba třetí pomalá věc Ty jsi tak hezká je něco mezi Kouzlem a Buď na mě hodná, v Lowím hada pilou je pro změnu cítit písnička Vlkodlak. Než bych skupinu obvinil z vykrádání sebe sama, spíš bych řekl, že jde o klasické Wanastowky, tak jak je máme rádi. A dobrá polovina písní z dvanácti by mohla být hitová. Třeba závěrečná Julie, v níž kromě Lenky Dusilové slyšíme celý Čechomor.

Petr Zavadilík

Po pěti letech se kapela Wanastowi Vjecy ukázala v plné parádě. Předchozí Letíme na Wenuši nebylo špatné album, ovšem zapadlo. Alchymie snad bude mít lepší osud. Takzvaná sázka na jistotu je pro aktuální řadovku vystihující termín. Skupina záměrně odkazuje na svou minulost: hardrockové nasazení (Karlovy Vary), punkový a rock’n’rollový drive a experimenty s banjem nebo foukací harmonikou jako z dob slavného alba Lži, sex a prachy (Alchymie, Všechny holky), revoltující nálada jako z desky Torpédo (Nade hradem pode hradem) – to vše na novince je. V baladách Mám rád (navíc s úvodem na bicí, který snad vypadl z hitu Andělé) nebo Moje lásko Wanastowky dokazují, že vlastnost napsat sympatickou poprockovou baladu, hodící se do formátu tuzemských rádií bez toho, aby se zbytečně podbízela, už asi nikdy neztratí. Nejlépe v tomto ohledu dopadla Ty jsi tak hezká s nádechem country. Znalce potěší i předělávka písně Všechny holky, jež se vyskytuje na prvním albu skupiny Tomáše Varteckého (současného kytaristy Wanastowek) Kurtizány z 25. Avenue (Ubiquity, 1993). Fungují také chytlavé refrény, které si budete broukat už při jejich druhém zopakování, v kombinaci se všudypřítomným vlivem klasického rocku a Kodymovou nezaměnitelnou poetikou. Povedla se i jednoduchá společná písnička s Lenkou Dusilovou a Čechomorem Julie, jíž album důstojně vrcholí. Alchymie je skutečně alchymie toho, jak nově pracovat s už řečeným, s už osvědčeným a nenechat si tím nepříjemně svázat ruce. Alchymie toho, jak ukojit konzervativní český éter a být věrný své tradici. Wanastowy Vjecy jako by se učily ze své vlastní úspěšné kariéry a snažily se tím vstoupit do nové etapy.

Jiří Štraub

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop