Vypsaná fiXa – Tady to někde je

Facebook
Twitter
Google+
http://www.rockandpop.cz/vypsana-fixa-tady-to-nekde-je/
Follow by Email
RSS

Bílý digipack s černým tiskem. Po obou stranách s osmisměrkou. Po rozevření všech tří chlopní booklet vypadává na podlahu. Bílá placka v přístrojové desce. Tohle že je nová deska Vypsané fiXy? Vždyť to hraje úplně jinak, než bych čekal.
První písnička Klid a mír a ticho je taková psychedelie. Zadumaná instrumentace, lehce nezúčastněný zpěv (Márdi je těžko k poznání). Slyším i „nefixovské“ nástroje. Ospalé tempo nevadí, stojím v koloně. Inkoustový ruce jsou svižnější, ale pořád znějí jinak, hodně jinak. Teprve Náklaďák přiváží tu starou dobrou Vypsanou fiXu, která zůstane i přes Limity a Sikyho Romera. Něco je ale stejně jinak: Márdi snad našel rovnováhu mezi muzikou a textem – tolik nedrmolí a já rozumím všemu napoprvé. Místo zní skoro jako takový polounplugged. Stejně dopadl Robí Valentýn a také Zachytávač, v němž jsem zachytil v soundu banjo. Výři a zývové zase mají povětšinou takovou garážovskou náladu, a to nejen kvůli saxofonu ve zvuku. Mariánské léto mi zase dává vzpomenout na koncerty Oldřicha Janoty z půlky osmdesátek. A také pomalu vrací do nálady ze začátku alba. Člověk s přehledem ji udrží, ale Ničím nerušená chvíle to pokazí. Je to totiž svižný punk’n’roll, jakoby vysátý z odkazu prvních punkových part. Ale pořád je to hodný.
V Robím Valentýnovi se zpívá: „Tak si mě vem… – jsem zajímavej… – děti mě sežerou.“ Asi nejen děti. Tady to někde je je zajímavé album, o němž se bude mluvit. Na jednu stranu se mi líbí, na druhou doufám, že to byl jen takový úlet a pokus zkusit to jinak. Jsem zvědavý na živé provedení tohoto díla.
Vladimír Motýlek Savec
Márdi je od přírody hračička, stejně jako kluci z Vypsané fiXy. Osmisměrka na obalu osmé řadovky skrývající název alba je toho neklamným důkazem. Netypické je i zatajení vydání nové desky před fanoušky nebo její nahrávání na několika různých místech. Přesto drží díky producentu Ondřeji Ježkovi pěkně pohromadě. Potud je tedy vše v nejlepším pořádku. Kam se ale poděla dřívější živelnost Vypsané fiXy? Jako by se bála vystrčit rohy. Když jsem si před časem povídal s Márdim u kafe o předchozím experimentu s dětmi z Montessoriho školy, bylo mi jasné, že pozvolna dospívá a spolu s ním i celá parta. Proto, když začala hrát úvodní Klid a mír a ticho, lekl jsem se, že kluci dospěli úplně. Něco takového bych od nich opravdu nečekal. Stejně jako teskně smutnou baladu Mariánské léto, jež lehce koketuje s šansonem. Jinak je to ale Vypsaná fiXa se vším všudy, jen více přioděná do popíkového kabátu, kterého však nebude na koncertech zapotřebí, protože budou písničky naživo spolehlivě fungovat. Robí Valentýn je ze všech nejchytlavější. Jsou tu i další, jež mají podobné ambice (Inkoustový ruce, Limity, Místo, Zachytávač nebo Člověk s přehledem). Dostane se však i na ortodoxní fanoušky, kteří si přijdou na své v punkové vypalovačce Náklaďák či v garážově temné pecce Výři a zývové, již ozvláštňuje saxofon hostujícího Lea Hanuše. Oproti dřívějšku vsadila tedy Vypsaná fiXa na jistotu. To ale k dospělosti patří a my si na to pomalu budeme muset zvykat. A to i u neotesaného spolku, jakým tento bezpochyby je.
Roman News Zahrádka

Zanechat komentář

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

XHTML: Můžete použít pro formátování tyto tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop