Iva Bittová, Tara Fuki a další doprovodí v Kině Lucerna Murnauovy němé filmy

Letos uplyne 130 let od narození filmového režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců němé éry. Jeho dílo připomene přehlídka čtyř snímků, které patří mezi nejzásadnější v dějinách kinematografie a nejsou běžně na filmovém plátně k vidění. Filmy Upír Nosferatu, Fantom, Faust a Poslední štace bude Kino Lucerna promítat od 3. května 2018 a živě je doprovodí špičkoví čeští i zahraniční hudebníci.

Umělecký zážitek z legendárních němých filmů znásobí v Kině Lucerna živé koncerty, které budou promítání doprovázet. Hudební skladatelka a klavíristka Eunice Martins z Berlína zahraje k filmu Upír Nosferatu, zpívající violoncellistky Tara Fuki doprovodí snímek Fantom, originální hudební kompozici k filmu Faust společně předvedou výjimečná houslistka Iva Bittová s multikulturním kytaristou Marcem Sinanem a k Poslední štaci hudbu namíchá originální klarinetové kvarteto Clarinet Factory.

Program přehlídky němých filmů F. W. Murnaua s živým hudebním doprovodem

  1. 5. 19:30 Kino Lucerna, Praha
    Upír Nosferatu (1922)| E. Martins (klavír)
  1. 5. 19:30 Kino Lucerna, Praha
    Fantom (1922) | Tara Fuki
  1. 5. 19:30 Kino Lucerna, Praha
    Faust (1926) | Iva Bittová & Marc Sinan
  1. 5. 19:30 Kino Lucerna, Praha
    Poslední štace (1924) | Clarinet Factory

 

Nadějní Ghost of You zatínají své drápy a trhají pohodlnost opakování na kusy.

Na novince Black Yoga prezentují Ghost of You místy až psychydelicky artrockový sound protkaný elektronickými zvuky, tanečními rytmy a expresivním zpěvem. Ghost of You se na desce Black Yoga sice nevzdávají rockového přístupu, který si vybrali na debutu Glacier and the City, ale tentokrát daleko více pracují s elektronikou. Produkce se ujal opět Ondřej Ježek a výjimečný hudební materiál přetavil v album, které reflektuje současnou světovou produkci.

Ghost of You jsou kvartet talentovaných mladých muzikantů z Brna. Po úspěšném debutovém albu Glacier and the City z roku 2015 se rozhodli druhou nahrávku výrazně posunout dál. Bubeník Michal Janík a leader kapely říká: „Toto album je v mnohém jiné, ale energie zůstává stejná. Použili jsme jiné nástroje, více experimentovali. Teď jsme dokončili nový koncertní set, kde jsme vedle sebe postavili nové album a část alba prvního. Zjistili jsme, že dohromady to funguje skvěle.“

Co znamená Black Yoga vysvětluje opět Michal Janík: „Black Yoga pro nás představuje jakousi konfrontaci se svým špatným já. Je to cvičení, z jehož spárů je těžké se dostat. Dobrovolně ničíš sebe sama i své okolí. Každý po svém a každý trochu jinak.“

Na nahrávce Black Yoga se mnohem výrazněji podepsal producent Ondřej Ježek, který s kapelou spolupracoval již na debutu. „Nahrávání mělo tentokrát zcela jiný charakter, protože jsme nepřinesli hotové písničky, ale pouze jednotlivé motivy a nápady. Celá deska, kromě dvou skladeb, tedy vznikala až přímo ve studiu,“ říká Michal Janík. Výsledek možná překvapí nejen jejich fanoušky, ale i širokou veřejnost. Ghost of You se podařilo připravit skvělé druhé album. Nebáli se po úspěšném debutu vykročit dál a posunout svůj celkový zvuk. Stále si zachovávají své charakteristické znaky, kdy místy až epileptické bicí doprovází expresivní kytary, které se něžně prolínají s emotivním vokálem Tomáše Novohradského. Nahrávání se opět odehrálo bez hostů. Michal Janík přiznává, že o pozvánkách ale přemýšleli: „Před nahráváním jsme zvažovali, že na album přizveme ženský vokál a nahrajeme duet, ale nakonec nám do konceptu alba nezapadal. V budoucnu se této spolupráce ale fanoušci určitě dočkají.“ Ghost of You jsou ve vynikající formě a na novém albu Black Yoga dospěli.

Připravované speciální koncerty k vydání alba:

15.3. Fléda, Brno

16.3. Café v lese, Praha

YouTube Preview Image

Fever Ray známá i z kapel The Knife a Röyksopp za pár dnů vystoupí v Praze

„Elektronický pop už léta nezněl tak radikálně.“ – PITCHFORK

„jedna z nejtroufalejších desek roku 2017, zaručeně vám rozbuší srdce jak o závod…“ – AV Club

„Nejdementněji vzrušující album, které Dreijer natočila.“ – Stereogum

„Plunge představuje Karin Dreijer jako nejzranitelnější a zároveň nejsilnější.” – NPR

 „…tak skvělé, tak soustředěné, tak plné „jamů“, tak oprsklé, tak současné.“ – Brooklyn Vegan

To jsou reakce vybraných médií na aktuální album Plunge. Nedávno Fever Ray zveřejnila také svůj nový videoklip “Wanna Sip,” hlavní skladbu z aktuálního alba. “Wanna Sip” – pokračuje ve vyprávění z “Switch Seeks Same” s pokračováním “A New Friend” , videoklipem “To The Moon And Back” a “Twosome Takeover” – které byly natočeny ve Stockholmu pod vedením režiséra Martina Falcka. Současně je k dispozici i remix „Wanna Sip” od Sissel Wincent.

Karin médiím rozhovory téměř neposkytuje, proto je velmi vzácné si přečíst, co o samotnému albu Karin říká: “Tohle album je o svobodě a zvědavosti. Myslím, že nyní je možné vytvořit rodinu, která není nukleární, ale dřív jsem to netušila. Žila jsem velice feministický život, než se mi narodily děti, a byla jsem v pořádném šoku z toho, jak se společnost chová k matkám. V podstatě se od vás vyžaduje, abyste si odsekly ruce a nohy a byly s dětmi doma.“

Předešlé osmdesátiminutové album Knife Shaking the Habitual z roku 2013 bylo hodně experimentální a inspirovala ho queer a feministická literatura. O novém albu Dreijer tvrdí, že Plunge je méně teoretické, co se týče feminismu. “Jsem jednoznačně queer, ale jsem také genderově fluidní, myslím. Ale když jsem na Tinderu, hledám vždycky někoho, kdo se definuje jako žena.”

“Už mě unavují lidé, co mi říkají: ‘Dnes jste v pohodě, jste rovnoprávné, můžete se i ženit’, ale já se nechci ženit, já chci šukat!”

“Na albu je hodně šukání. Šukání, mrdání, šoustání a pořád dokola! Ale je to důležité, ptotože šukání u neheterosexuálních párů je stigmatizované. Moje děti se o tomhle ve škole neučí. Moje mladší dcera přijde domů a ptá se: Mami, jak mají holky sex? Kunda na kundu? A já říkám: Ano, takhle to také můžeš dělat. A je to. Klíčová věc pro člověka je vědět, jak prožít rozkoš.“

Koncerty Fever Ray v okolí České republiky jsou již dlouho vyprodané, do Prahy Karin Dreijerová se svoji multimediální show Plunge přijede již 26.února.

www.feverray.com
www.facebook.com/feverray

Aerodrome Festival rozšiřuje program o Portugal. The Man, Milky Chance, Chvrches a Nothing But Thieves

Aerodrome festival potvrzuje další účinkující! Na jeho pátý ročník, kterému budou vévodit Macklemore, Nine Inch Nails a Wiz Khalifa, dorazí také německé duo Milky Chance známé především díky celosvětovému radiovému hitu Stolen Dance nebo jeden z největších objevů posledních let – skotští Chvrches, které si vedle BBC Radia nebo prestižního časopisu NME oblíbili také Depeche Mode. Dalším pozoruhodným úlovkem pořadatelů festivalu jsou Portugal. The Man, jejichž aktuální album Woodstock opanuje prodejní i rozhlasové hitparády po celém světě nebo Nothing But Thieves, kteří své koncertní zkušenosti sbírali po boku Muse, Arcade Fire či Twenty One Pilots.

Nově potvrzenou čtveřicí kapel organizátoři festivalu potvrzují dříve avizovanou dramaturgickou změnu, kterou pátý ročník Aerodromu projde. Z dříve známé jednodenní hudební akce oblíbené především u příznivců rocku, hard coru a metalu, se letos promění v plnohodnotný třídenní festival, který na dvou pódích nabídne přes třicet zahraničních vystupujících z popové, rockové, hardcorové, hip hopové i elektronické scény.

V tuto chvíli je známých dvacet jmen. Zbylých dvanáct (včetně headlinera páteční noci) bude zveřejněno záhy.

Na návštěvníky Panenského Týnce, na jehož letišti ve dnech od 28. do 30.června se Aerodrome uskuteční, bude čekat i bohatý doprovodný program poskytující různé formy relaxace i vyžití pro příznivce adreanalinu.

Více informací k dispozici na www.aerodrome.cz

Vstupenky jsou v prodeji ve všech běžných předprodejních sítích.

Aerodrome Festival 2018 stávající line up:

Čtvrtek 28.6.:

Stage 1: Wiz Khalifa, MO

Stage 2: Parkway Drive, Bullet For My Valentine, Underoath, Thy Art Is

Murder, Crossfaith

 

Pátek 29.6.:

Stage 1: Chvrches, Portugal. The Man, Milky Chance, X Ambassadors

Stage 2: Stone Sour, Silverstein

 

Sobota 30.6.:

Stage 1: Macklemore, Nine Inch Nails, The Kills, Kodaline, Nothing But

Thieves

Stage 2: Limp Bizkit, Hollywood Undead

Ostravští Places vydávají debutové album Distant Edges

Se členy kapely Places jsem si povídala o průběhu jejich šestileté existence, nové desce a třeba také o tom, co si myslí o vztazích v kapele. Kdo má rád mladou krev, romanticky, ale přesto vkusně laděné zádumčivé texty a zvuk kytarovek řízlých alternativou, ten ať čte směle dál. Na otázky mi odpovídali bubeník Martin, zpěvačka Eva a kytarista Ondra.

Jelikož vás jako kapelu a některé z vás i jako lidi znám již nějakou dobu, první otázka se bude týkat toho, jak moc vám připadá, že jste se pohnuli od vydání EP „13“?

M: Od Třináctky už to jsou skoro tři roky, takže určitý vývoj tam je, to bezpochyby. Taky se nám trochu změnila sestava – v létě 2014 přišel nový basák Tom a tím se změnil celkový přístup k tvoření. A pochopitelně taky sound. Probudilo se v nás něco, co dlouho dřímalo někde hluboko a my pak dokázali hodiny a hodiny jamovat a vymýšlet spoustu nové hudby. Dalo by se říct, že přeskočila jakási jiskra, která zažehla tvůrčí proces, který, to klepu, trvá dodneška.

Vydáváte debutové album – jak dlouho jste na něm pracovali a co všechno nám může nabídnout?

M: Na albu jsme pracovali téměř dva roky, pokud počítáme úplně první schůzku s producentem Tomášem Neuwerthem, kdy jsme si plácli, že to uděláme v jeho produkci. Točení desky je běh na dlouhou trať, pokud chceš, aby to bylo dobré a dávalo to aspoň trochu nějaký smysl. Ani zdaleka tam nemůžeš narvat všechno, co vytvoříš na zkušebně, takže už jen ten proces vybírání materiálu může zabrat dost času. Měli jsme spoustu nehotových věcí, některé jsme dotáhli a jsou na albu, ale některé jsme dali pryč, protože to prostě nefungovalo. Ve výsledku může nabídnout devět zadumaných tracků, a buď se zaposloucháš, nebo ne.

E: Na desce se kromě nových věcí objeví i písničky z předchozích EP, které jsme oblékli do nových kabátů. Vyrostli jsme, změnili basáka, nakoupili nové hračičky a naučili se líp hrát. Byla by škoda o to posluchače ochudit.

Vím, že jste se úspěšně účastnili žebříčku nejlepších grafických designů obalů desek. Zaujme i nová deska originálním designem? A jak moc si na vizuální stránce zakládáte?

M: Jo, ta soutěž se jmenuje Megaton Fashion Show a je to asi jediná republiková soutěž zaměřená na hudební design. Je velká škoda, že se jí nedostává víc pozornosti, tím myslím i mediální, ale doufám, že se to časem změní. Účastnil jsem se minulého ročníku. Poslal jsem tam plakát jednoho našeho domácího koncertu, který nesl motiv zmiňovaného EP ´13 a nakonec tu kategorii vyhrál. Pamatuju si, že kategorii „booklet“ vyhrál Mejla z Vypsané fixy, který tvoří neuvěřitelnou grafiku. Potykali jsme si, zasmáli se už ani nevím čemu, dali cigárko a pak se párkrát spolu vyfotili s vítěznýma soškama, já v saku, on v triku Punk´s not dead… Takže pokud si kapela za svým vizuálem stojí, ať se tam určitě přihlásí, byl to moc fajn večer.

Vizuál pro chystanou desku jsem taky dlouho promýšlel, mnohokrát jsem to překopával a začínal od nuly, až jsem se dobral k něčemu, co by mohlo fungovat. Vizuální stránka je nedílnou součástí kapely a myslím si, že by neměla zůstávat pozadu. Protože dneska už za tebe nemluví jen hudba, tyhle dvě věcije potřeba vnímat jako spojené nádoby.

Nedávno jste absolvovali cestu do Berlína. Co vás do tohoto města, které je často považováno za středobod moderního umění, vedlo a co vám přineslo?

M: Byl jsem v Berlíně už předtím, asi dvakrát, a nějak mi to nestačilo. Takže když byla možnost někam vypadnout, byla to první a zároveň poslední varianta. Spontánní rozhodnutí. Přineslo nám to pěkné zážitky, možná trochu inspirace, vtipné historky, protože když hraješ celé dny v ulicích velkoměsta, vždycky se něco stane. Natáčel nás tam nějaký televizní štáb, dodnes nevíme kam, co, jak a proč, lidi z různých koutů světa se s náma fotili, dokonce chtěli i desky, nějaký random chlap nám na ulici jen tak koupil kolu a fantu, druhý zase chtěl zahrát Metallicu, pořád bylo hezky, tak jsme projeli i kus města, viděli na nábřeží úplnou náhodou alternativní divadelní představení, asi nejpůsobivější, co jsem kdy viděl,a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho.

E: Jak už naznačil Martin, cesta do Berlína vznikla jako spontánní nápad u stolu po obědě. Nic jsme od ní neočekávali, jen jsme doufali, že si trochu zahrajeme, někoho zaujmeme a vyděláme si na zpáteční cestu. Všechno dopadlo nad očekávání skvěle a dnes už zase přemýšlíme o tom, že si něco podobného zopakujeme.

Jako kapela jste známí spíše jako zastánci anglických textů – o čem jsou, jakých témat se týkají a kdo je jejich hlavním tvůrcem?

M: Angličtina nám k naší muzice sedí líp, moc jsme nad tím nedumali, jakým jazykem a proč. Texty skládá nejvíc Eva, ale i my ostatní občas něčím přispějeme. A buď to Eva použije, nebo nechá na jindy. Nebo to vyhodí úplně.

E: Aniž bych chtěla, texty, které píšu, mívají depresivní příchuť. Nejde vždy o věci, které se dějí přímo mně, inspiraci beru i z cizích osudů, snů, ale i reklam. Z jedné takové reklamy na běžecké boty vznikl text na píseň Better Go o tom, že nejlepší čas na změnu, je právě teď.

Places_3

A jaké jsou vaše nejzásadnější hudební (a klidně i životní) vlivy?

M: Vlivy se v průběhu života pořád mění, co chvíli poslouchám něco jiného, teď třeba The War On Drugs, Wild Nothing nebo Tame Impalu, ale ty největší zásahy do srdce už tam pak většinou mají svoje stálé místo. Třeba Foals, Radiohead, Pearl Jam, U2, Bob Dylan, Zeppelíni nebo Porcupine Tree. Životní vlivy asi žádné nemám, nijak zvlášť jsem o tomhle nepřemýšlel.

O: Takové vlivy, modly, apod. má každý člen kapely jiné a je tak zajímavé sledovat prolínání různých hudebních žánrů a kolikrát i filosofií. Jediný společný hudební vliv poslední doby musí být jedině britská partička Foals.

E: Co se týče hudby, nedávno jsem si uvědomila, že jsem svým způsobem hudební feministka. Mám pár hudebních favoritů v čele s mužskými zpěváky, s větší oblibou ale vyhledávám projekty, kde zpívá žena. I když se snažím hudbu poslouchat jako celek, to první, co mě na ní zaujme, je hlas, výraz a především emoce, které interpret do písně vloží. To má zásadní vliv na mou tvorbu.

Teď z trochu jiného soudku – jak v kapele spolu zažíváte úspěchy i útrapy hudebního průmyslu? Existuje mezi vámi něco jako symbióza nebo někdy např. i ponorková nemoc?

M: Největší útrapou je právě to slovní spojení „hudební průmysl“, případně jeho horší verze „šoubyznys“. Necítíme se být jeho součástí, ani nevím, jestli nám o tohle někdy šlo, protože jediné, co nás jako kapelu zajímá, je tvoření nové hudby a živé hraní. A možnost dělat to svobodně, po svém. Jinak si myslím, že jakási symbióza v kapele je potřeba, minimálně ta hudební. Jinak může být problém. V zásadě se máme rádi, ale je jasné, že když jsi s ostatníma příliš dlouho, jedete spolu na koncerty bůhvíkam x hodin, nebo jste 14 hodin v kuse ve studiu, jsi pak ráda, že máš chvilku pro sebe a nikoho na chvíli nevidíš. Ale že bychom nějak výrazně trpěli ponorkou, na to si moc nevzpomínám. Když už něco takového přijde, nesmíš se tím nechat sežrat.

O: K těm útrapám – pamatuju, že jednu zkoušku jsme měli v sobotu 14.11.2015 a sociální sítě se zrovna začaly plnit zprávou o útocích v Paříži a hlavně na koncertu kapely Eagles of Death Metal. V tu chvíli jsme nebyli schopni zkoušet, museli jsme to rozdýchat venku. Každému z nás alespoň na chvíli proběhla hlavou myšlenka, jaké to muselo být jak z pohledu muzikanta, tak z pohledu fanoušků. Jinak samozřejmě hodně diskutujeme o hudebním průmyslu jako takovém, což by bylo na celý článek, ne-li knihu.

A jaký máte názor na vztahy v kapele?

M: Jakože milostné vztahy? Tak záleží, jestli to nabourává chod kapely. Naše kapela jede svůj šestý rok, my jsme s Evou pět let a funguje to. Všechno jde, záleží, z jakého konce to vezmeš. Každopádně chci taky říct, že se kolikrát děje, že horší vliv na kapelu můžou mít právě vztahy mimo ni. Jak, že to bylo s Beatles, když si John začal s Yoko?

E: Mít partnera v kapele je to nejlepší a zároveň to nejhorší, co mě mohlo potkat. On chápe, když jsem na nervy z nedopsaných textů, já jsem ta první, která slyší jím složené nové hudební motivy, nebo ta, která s ním konzultuje vizuální stránku kapely. Na druhou stranu, bubenictví je tak trochu diagnóza, která, řekněme, nezačíná a nekončí zkouškou kapely.

Vraťme se ale k nahrávání desky – kde přesně jste jí nahráli, kdo se podílel a kdo se chopil masteringu a konečné produkce desky?

M: Nápady jsme sbírali průběžně, většinou u nás na zkušebně a taky jsme vytáhli pár věcí z minulých EP, které jsme chtěli zkusit jinak a líp. Devadesát pět procent jsme nahráli ve studiu Animan v Kopřivnici, produkce se ujal zmíněný Tomáš Neuwerth, který má prsty taky ve věcech jako je Kittchen, Umakart, Kafka band, Kašpárek v rohlíku, Tata Bojs a tak podobně. Zbylých pět procent jsme nahráli u nás na zkušebně, u mě doma a taky ve zkušebně nad Barrákem v Ostravě. V těchhle případech šlo o detaily – třeba o jeden, dva nástroje nebo zpěvy a jejich konkrétní party v písních. Za finálním mixem stojí taktéž Tomáš Neuwerth a nebýt jeho, bůhví, jak by celá věc dopadla. Dal do toho víc, než kdokoli z nás čekal, byl zcela oddaný věci. Neexistuje slovo, kterým bychom dokázali vyjádřit, jak moc jsme mu vděční. Ale je víc lidí, bez kterých by se nic nestalo. Mají své místo v děkovačce v bookletu. O mastering se postaral Angličan Steve Kitch z Devonu. Navrhl ho Tomáš. Měli jsme víc tipů, ale pak jsme seshodli, že když už jsme do toho dali všechno, od peněz až po náš pot, slzy a krev, tak bude fajn, když to necháme udělat někoho z venku.

Myslíte si, že vaše deska může na českém hudebním poli nabídnout něco nového nebo jste spíše zastánci názoru, že nic nového v podstatě již nevzniká?

M: Poprvé použiju slovo nevím. Hrajeme to, co z nás leze, snažíme se být sví, ale zase si nemyslím, že jsme nějací revolucionáři, že bychom vynalezli nějaký nový styl. Ale tohle zevnitř bubliny stejně nedokážu objektivně posoudit, od toho jsou lidi venku, jejich sluchové ústrojí a mozky. Každému se to může jevit jinak, chápeš. Dneska už není tak jednoduché přijít s něčím novým, v minulostinové žánry souvisely především s technologickým vývojem. Mám pocit, že teď je doba, kdy se všechno míchá se vším. Je to logické vyústění, když nevíš, udělej eintopf a přidej kečup. Noa taky je teď hrozně moderní to, co už tu bylo – osmdesátkový synth pop, devadesátkový shoegaze… My se neřadíme ani k jednomu a myslím, že nám to ani moc nevadí.

O: Nepřišli jsme s novým stylem, ale taky nešlapeme cestičku, která už je prošlapaná do bahna až hovna. Ono je víc způsobů, jak se dá udělat „jiná“ muzika. Jedním jsou hrátky se zvukem (kytarové efekty, syntezátory a elektronické zvuky obecně) a pak také úplné vybočení ze zavedených pravidel ohledně harmonie, struktury písní, ladění nástrojů apod. Pak se dá dělat úplně jiná muzika, jako třeba zvuk motoru pracujícího na principu náhodných výbuchů, to ale zatím nenabízíme. Třeba až si koupíme náš první kapelní traktor…

Places__5

Zhruba před dvěma lety jsem vás poznala skrze soutěž University Band Contest. Dala vám něco tato soutěž, a co si vůbec obecně myslíte o podobných soutěžích mladých kapel?

M: Poprvé jsme se dostali na Majáles 2013 a to bylo fajn, podruhé, kdy jsme se poznali, už jsme se na Majáles nedostali, ale zase jsme dostali možnost zaperlit v Rádiu Čas Rock, což pro mladou kapelu taky není úplně špatné. UBC nebyla jediná soutěž, kterou jsme v minulosti prošli, zkusili jsme toho víc a nutno říct, že občas jsme docela trpěli. Což ale nebyl případ UBC, i když jsme brzo ráno vstávali do školy a do rachoty, a to bylo fakt utrpením. Jinak jsou soutěže, které můžou kapelám opravdu pomoct, že třeba dostanou prachy na album nebo se dostanou na nějaký fesťák ven za hranice, ty ale napočítáš na prstech jedné ruky. Podle mě je daleko důležitější být srdcař, makat ve zkušebně, jezdit koncerty, do nahrávek dát všechno a mít neskutečnou výdrž. Kdo nemá trpělivost, tady většinou nepochodí. Řím taky nepostavili za rok.

Podle čeho jste vybírali label, pod kterým vydáváte desku?

M: Primárně nám šlo o to, dostat to dál než k pár kámošům, jako tomu bylo s minulýma EP, která jsme si vydávali svépomocí. V tomhle směru jsme jako kapela byli úplně v pasti, takže tady opět vděčíme Tomášovi za vstřícnost a ochotu pomoct nám oslovovat potenciální vydavatele. Nakonec to klaplo s X Production, naše deska se jim líbila, takže fajn.

Co plánují Places ve vidině např. následujících dalších pěti let?

M: Na pětiletky jsou tady machři jiní, hehe. Nebudu jmenovat, nechci nikoho urazit. Rád bych ti odpověděl, že do pěti let chceme třeba vyprodat Lucernu, ale u nás to takhle nefunguje. Chceme hrát a tvořit co nejvíc a nejdýl, jak to půjde. Aby nás to bavilo a naplňovalo. A pokud se přece jen podaří vyprodat tu Lucernu, bude to fajn bonus. A taky dostatečně pádný důvod k tomu, abychom udělali pořádnou párty v backstagi. Dalekou budoucnost podle mě nemá moc smysl řešit. Důležité je to, co je teď.

Co naopak vůbec neplánují?

M: Určitě neplánujeme vystupovat na jakýchkoli politických a politicky orientovaných akcích. Není radno pouštět se na takhle tenký led.

Places__6

A jakou věc byste si splnili ze všeho nejraději, kdyby bylo na výběr z čehokoliv?

M: Myslíš jako kapela nebo jednotlivě? No, ať už tak či tak, není úplně snadné na to nějak normálně odpovědět. Rádi bychom měli vlastní dodávku s klimou a to nejlíp hned teď.

iRock&Pop