Sophie Hunger Trio, Palác Akropolis, 24.10.2016

Když se před štěbetající publikum v Paláci Akropolis postavila v pondělí 24. října jen tak bez mikrofonu švýcarská umělkyně Sophie Hunger, bylo hned jasné, že nepůjde o běžný koncert. Který zpěvák má odvahu na to, aby přitáhl pozornost posluchačů jen tím, že se před ně postaví, aniž by se ztlumila světla v sále, a začne zpívat. Jen tak. I přesto, že se lidé stále baví. Pár vteřin stačilo k tomu, aby v sále bylo ticho jako v kostele. Kouzlo osobnosti, jedinečný hlasový projev, vtip a opravdovost. Tak by se v pár slovech dala Sophie Hunger charakterizovat a podle toho také pondělní večer probíhal.

Po Dia Fahrenda se k Sophie přidal její doprovod, zpěvačka se přivítala s publikem slovy „Dobrý den“, prohodila vtip o tom, že už jsou v kapele jen tři, protože lidé umírají, chopila se kytary a s potutelným úsměvem zahrála She makes presidents. Několikrát během večera neopomněla pochválit Báru Zmekovou, která jí předskakovala. Sophie si Báru vybrala jen na základě toho, že jí mladá česká zpěvačka poslala na Facebooku svou nahrávku. Jednodušeji už to nejde. Po odvyprávění tohoto příběhu ale Hunger sarkasticky dodala, ať se z toho Bára moc neraduje, že Love is not the answer for everything, což následně potvrdila ve stejnojmenné písničce.

V průběhu celého večera zpěvačka vystřídala klavír, kytaru i foukací harmoniku. Při některých písních bylo pódium jen její. Jindy hrála jako Sophie Hunger Trio se svým doprovodem. Nestřídala jen hudební nástroje, ale i jazyky. Angličtina, Francouzština, Němčina a děkování v Češtině.

Během hodiny a půl zahrála jak písně ze své poslední desky Supermoon, tak starší kousky jako třeba The Boat is Full nebo poklidný Protest Song z alba Monday’s Ghost. Zpěvačce bylo skvěle rozumět a tak se několikrát stalo, že vás text písničky úplně odtrhl od reality jako v případě Take a Turn, kdy se Sophie chopila kytary a již zmíněné foukací harmoniky nebo při Citylights Forever.  Pravým opakem pak byl Sophie Hunger Blues, při kterém se smáli v sále úplně všichni včetně staršího osazenstva na balkóně. Během této písně bylo vidět, že Sophie není jen skvělou zpěvačkou, ale mohla by být i komičkou či herečkou. Ostatně v pár filmech si už zahrála.

Po salvách smíchu zpěvačka opět zvážněla a tentokrát se proměnila v citlivou dívku při písni La vent nous portera. Před písní House of Gods oznámila, že má pro pražské posluchače připravené poslední dvě skladby a tak se po závěrečné We Are The Living odebrala do zákulisí. Její fanoušci to ale nenechali jen tak a na pódium jí přivolali ještě dvakrát. Málokdy se stává, že je hudebník je i skvělým bavičem a performerem v tak širokém slova smyslu. Sophie Hunger ale je a nelze se ubránit dojmu, že za velkou část jejího kouzla osobnosti může fakt, že je prostě jen sama sebou a to co dělá, dělá srdcem.

Text: Michaela Braná

Sponzorováno