[Rock&Pop 11/17] Chinaski: Nechceme z koncertů dělat estrádu, ale podpořit atmosféru písniček

Dali si tříměsíční pauzu, aby připravili velké halové turné, takové, které mají minimálně jednou za pět let. Kapela Chinaski po úspěšné desce Rockfield vydala letos album Není nám do pláče, jež opět boduje. Skromně vyhlížející desku doplňuje turné, které skupina začala na konci října v Ostravě a ukončí vystoupením ve vyprodané pražské O2 areně, kde se pokusí zlomit netradiční světový rekord. Jak probíhaly přípravy a zda Chinaski přehrají celou novinku, prozradili zpěvák Michal Malátný a kytarista a kapelník František Táborský.

TEXT: BARBORA TURKOVÁ, ŠÁRKA BLAHOŇOVSKÁ   FOTO: ARCHIV KAPELY

(…)

Slíbili jste, že pokud vyprodáte O2 arenu, tak v ní předvedete hromadný maorský tanec haka, jejž jste se naučili. O2 arena je již vyprodaná. Dodržíte slib?

Malátný: Z Nového Zélandu přiletěl tým šesti Maorů, kteří teď objíždějí Čechy a předvádějí haku na školách. Máme s nimi domluvenou zkoušku, takže v O2 areně skutečně vyjde náš náčelník Frank Grapl se svou potetovanou skvadrou, s níž si všichni zatančíme haku. Pokusíme se zlomit světový rekord, který drží Novozélanďané. V jednu chvíli jich totiž haku tančilo osm tisíc. V O2 areně bude patnáct lidí, a když se nám podaří je vyburcovat, dáme to. Frank je hodně empatický a umí jednat s lidmi. Tvrdí: Dejte mi patnáct minut, mikrofon a já to ty lidi naučím. Prý lidé poté ani nechtějí přestat, protože tomu tanci propadnou. My jsme to už zažili ve studiu. Byl to magický moment. Nahráli jsme Kapelu z Aucklandu jako legraci, Franka jsem poprosil, ať nám namluví začátek desky maorsky, a pak nás naučil haku. Tančili jsme ji hodinu a půl. Je to krásný rituál.

Kam se ještě kapela může posunout, když už vyprodá největší halu u nás?

Malátný: Vysněný stadion nemáme. Nemáme touhu mířit někam výš v tom smyslu, že na Kabát přišlo šedesát tisíc lidí, tak na nás musí přijít víc. To je nesmysl, tuto soutěživost nepociťujeme.

Táborský: Chceme dál skládat písničky, aby byly co nejlepší a aby se lidem pořád líbily, vydržet na scéně co nejdéle a hrát před plnými sály. Nejvíc nás baví, když na nás lidi přijdou a na koncertech si zpívají. Je to v podstatě dost jednoduché přání.

Celý rozhovor najdete v listopadovém čísle Rock&Popu (11/17)

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop