Rock&Pop 09/18

Podzim je vždy plodný na nové projekty, alba a unikátní turné. Po skončení hlavní festivalové sezony jede každá kapela už jen sama za sebe, teprve samostatný koncert či turné ukáže, jak si vlastně u lidí stojí. I to je důvodem, proč zatínají pěsti a lákají své fanoušky, na co se dá. I proto v Rock&Popu není o zajímavá témata nouze.

Nejenže vám můžeme nabídnout exkluzivní rozhovor s Genem Simmonsem z jinak nedobytných Kiss, skupinou Avatar či Dub FX, ale konečně si Pražský výběr promluvil s Nikolasem Kroftou, Kuba Ryba se mnou nebo David Stypka s Bárou Turkovou. Zuzka Pallová objevila v českých vodách zajímavou dámu Electric Lady a o velké téma se postaral další tuzemský umělec Tomáš Klus. Ten svou antibabišovskou promluvou inspiroval nejednoho kolegu. Jen těžko bychom se mohli nezmínit o čerstvé šedesátnici Madonně, která i dnes udává hudebnímu světu tempo a trend, nebo o padesátileté legendě Led Zeppelin.

Festivaly koncem léta však zdaleka nekončí, někteří pořadatelé sázejí na babí léto, a i když jim zpravidla velká část proprší a výlohy obchodních domů už se pomalu plní vánoční výzdobou, užijte si to s nimi. Počínaje říjnem a listopadu již absenci open airů nedoženeme a další sezona je v nedohlednu. Už teď se na ni ale těšíme.


Některé své kolegy, známé i čtenáře jsem vyděsila svým minulým, lehce melancholickým úvodníkem. Musela jsem vysvětlovat, že nejsem ani nositelem smrtelné choroby, ani nehodlám zemřít vlastní rukou. Ačkoli jsem si vědoma toho, že i ta horší období jsou součástí životů nás všech, potřebovala jsem se s vámi o své pocity zkrátka podělit. Reakce našich čtenářů, které jsem lehce ponoukla, aby dali vědět, zda naše úvodníky vůbec čtou, jsou neskutečné. Dostalo se nám tolik pozitivní energie, postřehů a skvělých rad, že bychom byli skutečně hloupí, kdybychom z rozjetého vlaku Rock&Pop vyskakovali. Za takové nakopnutí samozřejmě všem moc děkuji.

Musím říci, že momentálně sedím v Koče na vrcholku Julských Alp ve Slovinsku, hlavou jsem si nechala prohnat vysokohorský vzduch, nohama desítky kilometrů po kamenech a tělem čerstvé kravské mléko. Do úderů klávesnice mi cinká ovčí zvonec, takže se nedokážu ani plně soustředit. Tuto terapii doporučuji všem, kteří budou mít pocit, že něco není s jejich životem, jak má. Nejenže nebudete cítit vlastní tělo, ale především si těžko vzpomenete na své jméno, natož na důvod smutku, jenž vás provázel.

Vysokohorská túra ve mně pravděpodobně zanechá kromě skvělých zážitků bezpochyby i šrámy. Po vystoupení ze své komfortní zóny bez vody, signálu, internetu, s posledním zbytkem baterky v počítači a nulovou fyzičkou se pravděpodobně brzy zhroutím s abstinenčními příznaky po civilizaci, telefonu, posteli a sprše. Teď to tady ale miluji. Neexistuje lepší terapie na cokoli, než se naučit žít sám se sebou, ať už v tichu a přírodě, nebo kdekoli, kde nejste zvyklí normálně fungovat. A nejlepší antidepresivum, prášek na hlavu, na spaní a dokonalé projímadlo, je zkyslé mléko. To v Triglavu ví úplně každý!

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop