Rock&Pop 08/18

titulka plant xindl

Pepu neznám
Na festivalech člověk kolikrát objeví známé, ani neví jak. Dokonce to může být známý s velkým otazníkem. Anebo je za tím krátká paměť, kdoví?
Na letošním Metronome Festivalu v Praze jsem bloumal areálem a najednou se ke mně z davu přišoural chlapík ve středních letech, kterého jsem prokazatelně neznal. Podal mi ruku, zeptal se mě, jak se mám, a když jsem se krátce vyjádřil, povyprávěl mi, že on se má skvěle a žije muzikou. Byl to vlastně jeho monolog, který mi připadl zábavný. Jakmile jsme se ale rozešli, na to setkání jsem bezmála zapomněl.
O týden později na Aerodrome Festivalu v Panenském Týnci jsem se zase potuloval s vypnutou myslí areálem a byl tu znovu. Usměvavý, trochu zarostlý, za což jistě mohla doba trvání festivalu, a s dalším monologem. Stiskl mi ruku, už se ani neptal, jak se mám (protože tušil, že bych mu po týdnu nic nového nesdělil), a raději mi rovnou povyprávěl o tom, že je zvláštní, že ho štve většina světových prezidentů. Nebylo to zrovna hudební téma, ale budiž.
Když se pak ke mně rozběhl i na koncertu Rolling Stones v Praze, byl jsem rozhodnut zeptat se ho, co je zač. Jenomže on spustil o tom, jak na Stounech vyrůstal, co všechno pro něho znamenají, a když mi to pověděl, rychle se rozloučil s tím, že ho kdesi čeká jeho parta. Pořád jsem tedy nevěděl, co je to za muže, ale tak nějak jsem tušil, že se brzy opět potkáme.
Stalo se to na Colours of Ostrava. Přiřítil se ke mně s pivem v zálohovaném kelímku a nabízel mi ho se slovy, že bychom to všechno měli zapít. V tu chvíli přišel můj čas. Vlídně jsem se na něho usmál, odmítl jsem pivko, které bylo jistě patřičně vychlazené, a zeptal se ho, kdo je. Na to se stejně vlídně usmál on na mě a prohodil: „Pepa. Ale mě stejně neznáš.“ Potom do sebe vlil celý obsah onoho zálohovaného kelímku, jako by se chtěl svou chutí na pěnivý mok pochlubit, a odkvačil do davu.
Takže Pepa. Příště se zeptám, kde se na téhle planetě vzal. Předpokládám však, že mě svou odpovědí rozhodí nějak podobně, jako to udělal v Ostravě. To už si pak to pivo možná dám i já.
Jaroslav Špulák


Sledem mnoha událostí jsem se dostala do velmi složité a těžké fáze svého života, kdy nevidím světlo na konci tunelu, a to ani kdyby se proti mně řítil vlak. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodla s vámi o své pocity podělit. Koneckonců, dělám to na těchto stránkách už řadu let. Jsem si totiž jistá, že do podobné nálady se jednou za čas dostane každý, a tak by se z těch méně šťastných období života nemělo dělat tabu. Každý ho totiž někdy zažil. Nebudu se tak výjimečně snažit být vtipná, chytrá nebo nad věcí, ale ani vás nebudu zatěžovat konkrétními důvody, které mě k podobným úvahám vedou. Vnímám vás, čtenáře, jako anonymní velkou rodinu. Stáli jste za námi v těžkých životních fázích časopisu a jen díky vám prožívá Rock&Pop jedno ze svých šťastných období.
Musím říci, že na spoustu filozofických otázek, jimiž se teď probírám, mě přivedl rozhovor s Ondrou Ládkem alias Xindlem X. Tohoto v zákulisí introvertního písničkáře, který své myšlenky a názory ventiluje texty ve svých písních, znám už řadu let. Není to tak dlouho, co se svým hitem Anděl objížděl koncertní štace s kytarou na zádech, bez ambicí stát se celebritou, přesto s až strašidelně jasně utříbeným názorem na svět kolem. Alespoň tak na mě tenkrát působil, a působí dodnes. Doporučuji vám tedy nejen exkluzivní rozhovor před vydáním jeho nové desky, ale především pečlivý poslech jeho písní, a to ze všech alb. Pochopitelně myslím alba Xindla X, nikoli jeho tvorby pro kapelu Slza, Sebastiana a jim podobné. Berme v potaz, že každý si občas potřebuje odfrknout.
Rozhovor s Ondrou Ládkem mě přivedl k myšlence životních posunů, změn i útěků, přerovnání si priorit i životních hodnot. A ať už mé útěky dopadnou jakkoli, ke zvážení se pochopitelně naskytuje i mé setrvání v redakci Rock&Popu. Ráda bych tedy požádala členy naší Rock&Pop rodiny o připomínky, poznatky i stanoviska k mému vedení časopisu za uplynulé tři roky. Byla bych ráda, aby je zaslali na e-mail martina@rockandpop.cz. V první řadě nám vaše názory velmi pomůžou držet časopis v podobě, která baví nejen nás, ale i vás, v řadě druhé se pozná, zda mé úvodníky vůbec někdo čte.

Sponzorováno
banner 1000x250 V3.jpg

Související články

MILOŠ DOLEŽAL Jr. Lidé můžou zářit prakticky kdykoli, když jsou šťastní v tom, co dělají

Rodák z Vysočiny, který se po vzoru svého otce rozhodl zasvětit život hudbě. Absolvent hry na kontrabas v Kroměříži, ale i dvou semestrů baskytary na prestižní americké hudební škole. Učitel několika oborů na dvou základních uměleckých školách v Jihočeském kraji, jenž dokáže vidět a rozvinout ve svých žácích skrytý potenciál. Talentovaný baskytarista s vybroušeným stylem hry, který si zakládá na morálce, disciplíně…

rockandpop

Aktuální vydání pro registrované ZDARMA – REGISTRACE ZDE

Mám registraci / členství – PŘIHLÁSIT
Výhody členství – Informace ZDE

MATĚJ HOMOLA Když nemám zrovna nápad na originální sochu, jdu a vyřezávám zvířata, to je pro mě škola

Když se řekne Wohnout, vybaví se hudebním fandům pravděpodobně tvář jejího nejvýraznějšího člena, zpěváka a kytaristy Matěje Homoly. Stejně jako jeho mladší bratr Honza se i Matěj zhlédl ve výtvarné tvorbě. V době lockdownu objevil souhrou okolností řezbářství a od té doby podle vlastních slov prakticky nepustil motorovou pilu z ruky. Na kontě má na tři stovky soch zvířat, postav…

rockandpop

Aktuální vydání pro registrované ZDARMA – REGISTRACE ZDE

Mám registraci / členství – PŘIHLÁSIT
Výhody členství – Informace ZDE

rockandpop Aktuální vydání pro registrované ZDARMA REGISTRACE
Mám registraci/členství - PŘIHLÁSIT Výhody členství INFO. ZDE