[Rock&Pop 08/18] Peha a Karmen Pál-Baláž: Budoucnost je v nových písních

Skupina Peha je ze slovenského Prešova a českým fanouškům utkvěla v paměti asi nejvíc hitem Spomal, který dodnes mnohá rádia hrají. Před deseti lety formaci opustila Katarína Knechtová a kapela stála před výzvou najít si k sobě novou zpěvačku. To se podařilo, na její nabídku kývla účastnice letošní SuperStar Karmen Pál-Baláž. Skupina aktuálně funguje pod názvem Peha a Karmen Pál-Baláž a kromě zpěvačky ji tvoří Marek Belanský, Martin Migaš a Karol Sivák.

TEXT: ZUZANA ŽÁKOVÁ    FOTO: MONIKA KUDELOVÁ, FOTOSTORYAS.COM

Kdy Peha vznikla a kdo ji založil?

Sivák: Náhodou jsem se někdy na podzim roku 1997 potkal v obchodě s hudebními nástroji s Mirem Táslerem z IMT Smile. Říkal, že hledají do kapely náhradu na jeden rok, než se jejich kytarista Peter Bič vrátí z výkonu vojenské služby. Zkoušeli pár muzikantů, ale nějak jim nesedli, a tak jsme se domluvili, že přijdu na zkoušku. Zůstal jsem tam rok, než se vrátil Peter. Tam jsme se poznali s bubeníkem Maťem a zpěvačkou Kaťou. S Martinem jsme si sedli muzikantky i lidsky, začali jsme spolu hrát ve zkušebně IMT. Nakonec vyhodil Ivo Tásler z kapely Kaťu a Martin odešel po neshodách s ním. Měli jsme rozvázané ruce a začali jsme spolu zkoušet. Do skupiny jsem dotáhl ještě basáka Marka Belanského a klávesáka Ďura Ondka z mé předešlé kapely 67th Harlem. V této sestavě a pod názvem Peha jsme fungovali prakticky až do odchodu Kataríny, což bylo před jedenácti lety.

Migaš: Nepamatuji si už detaily toho odchodu a už vůbec ne data, ale vím, že to byl velmi emotivní a přirozený zrod. Hodně zlých a dobrých věcí, které se tehdy staly, sloužilo jako katalyzátor, jenž celý proces urychloval. Klíčovou roli v tom určitě sehrál Kajo, který byl pojítkem mezi oběma skupinami. Kecali jsme hodiny o tom, jak bychom měli hrát. Skrz chat trvá tato diskuse dodnes.

Koncertovali jste opravdu hodně, a to i v České republice. Jak jste to po tom velkém boomu, jenž přišel s hitem Spomal, zvládali?

Sivák: Jestli můžu mluvit za sebe, já to nepociťoval jako přítěž, i když jsme v posledních letech hráli i tři sta koncertů ročně, což prakticky znamená nemít žádný soukromý život. Následně jsme tempo zvolnili a hrávali méně i z důvodu, že jsme už byli vlastně všude. Prakticky se nám splnil sen, po osmi letech a čtyřech deskách jsme stále hodně hráli. I když jsme byli skoro denně spolu, nespadli jsme do typické choroby takto exponovaných kapel – ponorky. Byli a jsme hlavně kamarádi, ale Katarína to asi vnímala jinak a rozhodla se odejít. Navenek byla lídrem skupiny, určitě to měla těžší, to je logické. Já jsem navrhl půlroční pauzu na regeneraci. Nejdřív to vnímala také tak, ale potom se rozhodla přece jen jít svou cestou. A to i když jsme už měli rozpracované další album a připravené skladby na otextování.

Migaš: Myslím si, že jsme si to užívali. Dávali jsme do toho maximum jak na pódiu, tak mimo ně, v rámci přípravy. Pamatuji si, když jsme při hledání způsobu, jak nejvěrněji napodobit zvuk právě v této skladbě, rozřezali masterkeyboard flexou a ládovali do něj počítač s touch displejem, velkokapacitními disky a obří operační pamětí. Na tuto dobu to byl velmi odvážný plán a pár dní se nám vyrobený sampler s podobou malého pianina i velmi přehříval. Zdálo se, že to nezvládneme, ale nakonec stroj úspěšně fungoval a odehrál v kuse, s menšími servisy, všechny koncerty.

Vzpomínám si, že jste jezdili dva, někdy i tři koncerty denně a přejížděli jste z místa na místo. Nebylo to vyčerpávající?

Migaš: Bylo, ale zároveň den často končil vyčerpávajícím smíchem. Dodnes mám před očima oranžově podsvícenou přístrojovou desku kapelní dodávky, píská mi v uších a cítím každý obratel v zádech, ale na druhé straně nikdy nezapomenu na moment, kdy jsme nestíhali koncert za Prahou a Petr, náš manažer, nás vzal na sportovní letiště, odkud jsme se vznesli rozděleni do tří ultralightů. Pamatuji si, jak pilot po startu ztratil tužku a úplně bez problémů se sehnul pod knipl a začal ji tam hledat. Během toho nadával, že dnešní létání je hrozná byrokracie, a přitom párkrát nechtěně ťukl do kniplu hlavou, což způsobilo směšný pohup a decentní nepřesnost v kurzu letadla. Poté, co nás na to věž upozornila, jsme ho spolu s pilotem doštelovali. Tento výjev mě baví dodnes.

Sivák: Bylo to hektické období, ale sehráli jsme se a hráli i po muzikantské stránce kompaktněji a lépe. Vidím to spíš pozitivně, cestování a koncerty jsou pro kapelu odměnou. Tak jsem to vnímal já. I když občas to bylo dost únavné.

Dlouholetou frontmankou kapely byla Katarína Knechtová. Byla to pro vás velká rána, když se rozhodla pro sólovou dráhu a skupinu opustila?

Migaš: Popravdě řečeno tím vyhrožovala dlouho. Mrzel mě způsob, ne samotný fakt. Nikdy jsem nic neměl proti její sólové dráze, naopak. Nabízel jsem jí spolupráci, ale chtěl jsem, aby se to nebilo s prací na desce kapely.

Sivák: Rozhodla se tak, jak se rozhodla. Nějak jsme to vzali na vědomí, i když ještě dlouho potom se nám to zdálo být z její strany nepěkné. Rány se zacelily a už to nevnímáme tak horkokrevně. Její sólovou dráhu nesledujeme, ale nepřejeme jí nic zlého.

Rozešli jste se tedy ve zlém?

Sivák: Samozřejmě, nová deska se rýsovala, Maťo připravoval i nějaké podklady jako aranžér a producent. Já měl nějaké skladby, stejně jako Kaťa. Takže v tomto kontextu nám to přišlo asi tak, že nahrajeme ještě album, odehrajeme k němu turné a může jít. Měli jsme na novou desku a turné smlouvy se sponzory a zabookované koncerty, i rok dopředu. Já jí to vysvětloval u mě doma a ona říkala, že jí to přijde fér a i my se můžeme na tuto situaci připravit. Ale dopadlo to tak, že dva týdny nato jsem se s Kaťou znovu potkal a říkala mi, že změnila názor a odchází hned. Tím se naše vztahy uzavřely a nerozešli jsme se v dobrém, to platí doteď. Nejsme v žádném kontaktu.

Migaš: Ano, nemělo to šťastnou formu, ale snad to stálo za to. V podstatě je to už zapomenutá věc.

Jakých bylo těch deset let pro Pehu? Pokračovala s někým jiným, nebo svou činnost utlumila?

Sivák V čase, kdy jsme ještě hráli a už věděli, že Kaťa chce odejít, jsme začali paralelně zkoušet s Romanou Radvanskou. Ale nakonec, i když jsme si muzikantsky sedli a nahráli nějaká dema, jsme zjistili, že se to posouvá jiným směrem, než jsme chtěli. Měla specifickou barvu hlavu, pro kterou by byla zajímavá spíš elektronická hudba se samply. My ale chtěli v rámci našeho stylu i nějaké kytary. Později jsme začali spolupracovat s Romanou Holbeňovou, avšak to trvalo jen asi rok. Zkusili jsme to, ale znovu to nějak nevyšlo. Potom už nebylo nic. I když jsme denně dostávali spoustu e-mailů s demy zpěvaček, nenašli jsme nikoho zajímavého. Nechtěli jsme podlézat laťku, již jsme nasadili, a za každou cenu vzít do kapely někoho.

Migaš: Zkoušeli jsme s různými zpěvačkami, něco přerostlo do dema, něco dostalo dokonce text, ale nepodařilo se nám najít nikoho, kdo by do toho, co hrajeme, seděl a zároveň zůstal delší dobu. Kajo a já jsme jednou za čas proběhli nahrávky uchazeček z e-mailu, poslouchali jsme folklorní soubory, analyzovali hlasy ve sboru, proklikávali se množstvím coverů na YouTube, prostě hledali jsme, kde se dá. Musím však přiznat, že jsem před rokem trochu rezignoval a v hledání pokračoval už jen Kajo.

Karmen, znala jsi Pehu a nějaké její hity?

Pál-Baláž: Jsem upřímný člověk, takže to řeknu tak, jak to je. Věděla jsem, že existuje kapela jménem Peha, ale moc jsem o ní nevěděla, jelikož jsem slovenskou hudební scénu nesledovala.

Jak jste se spojili?

Migaš: Karmen mi před čtyřmi roky skrz Roba Šimka, který u mě točil desku, poslala demo, jež jsem podle něho suše odignoroval, protože mi nesedělo slovenské frázování. O to větší překvapení mě čekalo, když jsem jí poprvé viděl a slyšel zpívat slovenskou věc. Už předtím, v úvodu letošní SuperStar, mě víc lidí upozornilo na její pěvecký projev, a i když nejsem fanda této zábavy, od tohoto momentu jsem si naladil domácí televizní stanici a každý díl poctivě, i s reklamními bloky, sledoval.

Sivák: Když ještě probíhaly castingy, pár lidí mě už stihlo upozornit, že je v soutěži děvče, které by se stylem zpěvu hodilo k nám. Potom se ozval Petr Tureček, manažer, že viděl jednu zpěvačku v televizi, jež by se k nám hodila. Šlo o tu samou osobu. Takže jsme tomu začali věnovat víc pozornosti, a ještě když vůbec nebylo jisté, zda Karmen postoupí do širšího výběru, jsme se potkali se v Rožňave. Tehdy jsme vlastně začali spolupráci, bylo to už koncem zimy.

Karmen, jaké to vůbec bylo, když jsi dostala nabídku do kapely, která má na svém triku poměrně úspěšnou kariéru?

Pál-Baláž: Ta nabídka mě velmi potěšila. Měla jsem radost z toho, že jsem se jen jednou objevila v televizi a už můj zpěv někoho oslovil natolik, aby mi navrhl spolupráci.

Budeš i na něco hrát?

Pál-Baláž: Při zpěvu hraju obvykle i na klavír, takže ani teď to nebude jinak. Při koncertech budu hrát pár písniček i u klavíru.

Proč právě Karmen?

Sivák: Na Karmen bylo hned vidět, že je to opravdová muzikantka. Její hlas má velmi osobitou barvu a hned od první zkoušky mezi nás perfektně zapadla. Ví, co chce dělat v životě, a tomu podřídila všechno. Žádné ambice mimo sféru hudby nemá. Zároveň její skromnost a celkový přístup k hudbě jako takové byly to, co nás přesvědčilo, že to bude mít smysl. Pro nás je stále tak trošku zázrak, že v jejím věku ještě existuje člověk, který poslouchá Pink Floyd, Led Zeppelin, Beatles, má přehled o historii moderní hudby a zároveň vnímá i moderní pop podobně jako my. Karmen si uvědomuje, kde jsou základy moderní hudby a že to je to, z čeho vlastně vycházejí všechny současné moderní světové kapely.

Migaš: Také má výraz, má zájem tvořit i spolupracovat a je vtipná.

V původní sestavě byl Juraj Ondko. Bude s vámi hrát i nyní?

Sivák: Nepodařilo se nám ho přesvědčit. Má svůj život, konečně je šťastný tam, kde je, a všichni to respektujeme. Rozhodl se, že s námi dále nepůjde. Každopádně jsme stále v kontaktu a jsme kamarádi, tak jako předtím.

Karmen, jsi vlastně jediná žena ve skupině. Vnímáš, že můžeš mít možná někdy těžší roli?

Pál-Baláž: Nevnímám to vůbec jako těžkou roli. Už po pár schůzkách s kapelou to vidím tak, že si budeme rozumět a dobře spolu vycházet, i když jsem tam jediná žena.

Kam se chcete jako staronová skupina ubírat?

Sivák: To uvidíme. Karmen je novým a velmi důležitým členem. Hledáme si cestu a nikdo ještě neví, kterým směrem se to celé ubere. Necháváme tomu volný průběh a určitě chceme minulost nechat za sebou, jakkoli jsme byli tehdy úspěšní. Přece se říká, že nic není starší než včerejší sláva.

Migaš: Chceme jednoznačně tvořit nové věci, pod něž se podepíše i Karmen. To je pravý důvod, proč do toho jdeme.

Co ty, Karmen, budeš chtít v budoucnu přispět k tvorbě hudby nebo textu?

Pál-Baláž: Určitě ano. Věřím, že se hodně naučím a půjde nám to spolu.

Prošla jsi soutěží SuperStar. Jaké to bylo?

Pál-Baláž: Toho, že jsem se přihlásila do soutěže, nelituju. Byl to jeden z nejlepších kroků v mém životě. Dalo mi to hodně zkušeností, zviditelnila jsem se a poznala spoustu nových lidí, kteří se v hudební sféře pohybují. Takže to, že jsem tam byla, vnímám pozitivně.

Dvorním textařem kapely byl Vlado Krausz. Budete s ním i dále spolupracovat?

Migaš: Kajo spolu s Karmen už Vlada navštívili se třemi demáči. Snad se mu bude chtít a něco parádního napíše. Je zásadním členem skupiny. My ostatní texty nepíšeme, maximálně, a to hlavně při práci na desce, když už nabírá obrysy, přetváříme témata a zapisujeme slovní spojení, jež by se do otextovaných skladeb mohla hodit.

Budete hrát i starší skladby?

Migaš: Koncertním playlistem se nechte překvapit. Momentálně je to živý organismus, který se mění ze dne na den. Nové písně určitě potřebují speciální péči a nějaký čas, ale koncem roku už by to šlo.

Sivák: Starý repertoár budeme hrát, hledáme skladby, které Karmen sednou. Playlist se postupně tvoří, po každé zkoušce je jasnější. Co se týče nových písní, určitě bychom rádi měli do září připravený singl. Staré skladby máme stále rádi, ta radost z hraní tam pořád je, ale nechceme na tom stavět budoucnost. Je v nových písních.

 

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop