Rock&Pop 07/18

Uff, tak to se mi ulevilo. Podle účastníků koncertu Hollywood Vampires v pražských Letňanech není Johnny Depp na umření. O jeho bídném stavu informují zahraniční média, ale srdce tuzemských fanynek zaplesala, když se ukázal v celé své kráse, živ a zdráv. Popravdě řečeno poskočila i srdce fanoušků, neboť účast Deppa zastínila nejen skvělý výkon i vizáž Alice Coopera, ale především hlavního účastníka koncertu Ozzyho Osbournea. Ten jako by vůbec nebyl.
„Měla jsi slyšet, když promluvil, ukápla mi slza!“ informoval mě kamarád (rocker jako poleno) přímo z koncertu. Já sama jsem se akce zúčastnit nemohla a jsem tomu tak trochu ráda. Podle pořízených fotografií mých kolegů sice není Johnny Depp v posledním tažení z vážné choroby, ale hollywoodského krasavce si také představuji jinak. Ačkoli je filmová hvězda, vedl Johnny život rockové star. Zápisné do Hollywood Vampires, kdy nový člen musí přechlastat stávající hráče, je toho důkazem. To se na něm samozřejmě muselo jednou podepsat. Nechám si tedy v hlavě obraz Johnnyho Deppa z předpirátského období, kdy jedním pohledem dokázal svlékat kalhotky, a rockerského barda z Hollywood Vampires přenechám na obdiv chlapům.


Za třicet let už jen revivaly
Vždycky, když navštěvuji menší letní festivaly, je mi trochu líto mladých kapel, které se pro poloprázdné hlediště snaží vydat ze sebe to nejlepší v naději, že získají alespoň stovku fanoušků na svůj Facebook nebo si jich při troše štěstí všimne někdo, kdo jim pomůže na výsluní. Hodiny nadřené ve zkušebnách poté zúročí ve svém čtyřicetiminutovém setu, jejž vyslechnou jejich přátelé, rodina a pár kolemjdoucích, kteří se srocují na další kapely v programu po nich. Po skupinách, jež takříkajíc otevírají areál, pak zpravidla nastupuje něco, co se ani kapelou nazvat nedá, a přesto to má daleko větší úspěch než autorská tvorba mladíků.
To uskupení si zpravidla říká Maxim Turbulenc, dnes Maxíci, kteří si s sebou dovezou klávesy s playbackem, nebo třeba Těžkej Pokondr, složený z dvojice moderátorů, jenž si s sebou nedoveze vůbec nic, a přesto jeho playback sklidí ohlas. Pokud máte štěstí, na tyto sety navazuje Maxim Turbulenc pro dospělé, našlapaná pobřežní hlídka Walda Gang, se kterou si můžete střihnout Bednu od whisky podruhé, ale rychleji. Opilým a odcházejícím návštěvníkům pak do pochodu hraje další nadějná, leč zoufalá kapela, již si poslechnou jen ti nejvěrnější, nebo jen prostě nemají sílu odejít. A lidé jsou spokojení, neslyšeli prakticky vůbec nic nového, ale zazpívali si, pobavili se a popili. Nikoho z nich netrápí, že skupiny, ač většina bez nástrojů, hrály jen covery, a kdyby stál na pódiu jukebox, byl by ten pohled mnohdy hezčí než na interprety samotné. Většina lidí totiž o nic nového nestojí, chce se bavit, ne poslouchat. Mladí talenti mají čím dál menší šanci se uchytit, a když se to povede, je to většinou především otázka dobrého marketingu.
Co se stane, až vymřou stálice Rolling Stones, Iron Maiden, Ozzy, u nás Tři sestry, Visací Zámek, Olympic a z členů kapel Chinaski a Kryštof budou dědci? Nastane boom revivalových kapel, zábavovek a coverbandů, nebo je to šance, na kterou mladé kapely čekají? A dokážou vůbec přijít s něčím, co tu ještě nebylo?

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop