Rock&Pop 05/18

Původně jsem měla připravený úvodník o TV Barrandov a narcistické samovládě Jaromíra Soukupa. Ten ale ze scény jen tak nezmizí a smát se jeho moderátorskému umu bude ještě příležitost. Dnes totiž nehodlám vést slova k sarkasmu až rýpání, jak je mým zvykem. Možná je to pěkným počasím nebo adrenalinem, který se mi nahnal do hlavy s o týden kratší uzávěrkou než obvykle, ale musím nás pochválit. Každé vydání časopisu ROCK&POP je našlapané autorským a exkluzivním materiálem, to květnové je především výsledkem dlouhodobé, pečlivé a poctivé práce našich redaktorů.
Ač čtenář jeden rozhovor zhltne sotva za pár minut, jeho příběh trval i několik dní, spoustu telefonátů, e-mailů, přemlouvání a zejména stovky najetých kilometrů. Získat exkluzivní rozhovor s Jonem Hisemanem nebo Nickelback se podařilo našim redaktorům jako jediným u nás. Oba se uskutečnily v sousedních státech. I Zakk Wylde se nechal vyzpovídat až v dalekém Mnichově, a to i přesto, že chvilku předtím vystupoval v České republice. Ani s Oldou Říhou nebylo vyjednávání o jeho narozeninovém materiálu tak jednoduché, notabene poté, co jsem v loňském roce psala já sama o jeho známých incidentech u promotérů. Nakonec vše dobře dopadlo a můžeme mu prostřednictvím Zdeňka Hejduka velkolepě popřát ke krásné sedmdesátce. Nejpyšnější jsem však na Jirku Štrauba, který se z příležitostného redaktora vyšplhal až na spisovatele a autora rockových pohádek, jež vám i ratolestem vřele doporučuji. Nepotřebuji větší důkazy o tom, že naši redaktoři svou práci dělají s láskou a nadšením, mnozí z nich paralelně se svým civilním zaměstnáním nebo školou, na úkor svých rodin a volného času. Vzhledem k tomu, že spolu právě začínáme čtvrtý rok, je toto bilancování i pochvala na místě.


Český versus Moravský stát

Zpovykaná Praha, jak se teď uzavřené oblasti v samém středu Čech říká, se možná dočká přístupových cest. Pražská primátorka Adriana Krnáčová totiž končí v politice, jako důvod uvedla, že by se raději věnovala rodině. Já se ale domnívám, že ta pravá příčina je v tom, že se prostě nemůže dostat do práce. Kdo jste v poslední době Prahu navštívil, nebo v ní přímo žijete, jistě víte, že nemáte šanci dostat se téměř nikam. Zpovykaní Pražáci tak nejen permanentně stojí v nehybných kolonách, ale když už se náhodou dostanou poblíž svého dojezdu, bývá silnice zpravidla uzavřená a „odkrndovat“ objížďku znamená si kolonu znovu vystát.

Téměř nenápadná izolace Prahy začala už novou výstavbou dálnice D1, kdy se po Slovensku snaží od Čech izolovat i Moraváci. Stavební firmy na D1 dělají všechno pro to, aby si řidiči obou krajin svou cestu dobře rozmysleli. Po čtyřhodinové cestě do Brna jsem napočítala deset uzavírek a u nich vytvořených kolon. Není pak divu, že si jsou Brňáci a Pražáci tak lidsky vzdálení.

V případě, že k rozdělení Čech a Moravy skutečně časem dojde, neboť D1 pravděpodobně zmizí pod hromadou suti celá, budou Moraváci ve značné výhodě. Ačkoli mají obyvatelé moravské metropole místo hodin na náměstí pyj, který těžko může konkurovat pražskému orloji, budou na rozdíl od zpovykaných Pražáků svobodní. Ať už úrodný kraj jižní Moravy, nebo rázní Moraváci sami se o své obyvatele bez problémů postarají. Kdežto česká část území bude odříznuta nejen od nepřetržité zásoby vína a slivovice, ale i od svého hlavního města, kde zbývá jen málo, aby se začalo obyvatelstvo zásobovat vzdušnou humanitární pomocí. Hnutí ANO se tím pravděpodobně mstí Pražanům za neúspěch ve volbách. Ti tak řeší dilema, zda být k vedení Prahy shovívavější, zvolit jej znovu a doufat, že vstřícný krok oplatí alespoň malou skulinkou, neboť se chtějí dostat v létě na Slapy, nebo bojovat proti němu a o to urputněji.

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop