Rock&Pop 03/17

Na cestách

Jak jsem napsala, tak udělala. S úderem jarních prázdnin jsem si sbalila kufr i děcko a vyrazila na krátký roadtrip. Týden volna ani rozpočet mi sice nedovolily dohnat muzikanty v Indii, na Srí Lance nebo ve Vietnamu, ale i tak mi menší průzkum severní Itálie udělal dobře na duši i v hlavě.

Na svých cestách autem sice občas poslouchám svá oblíbená cédéčka a nové, především tuzemské desky, ale prim hraje místní rádio, a to doslova. Až letos jsem si ale uvědomila a ze svých předchozích cest do jiných států zpětně potvrdila, jak divná nátura Češi jsou a jak omezenou a rozdílnou mediální politiku vůči ostatním státům vedeme. Projíždíte Německem či Rakouskem a z rádia se na vás line němčina ze všech stran, pravda, sice v hitech podobných těm z osmdesátkových Ein Kessel Buntes, nicméně domácí tvorba. V Itálii na vás z rádia nahrnou hromadu italských diskotékových hitů, které si pak české turistky z Rimini pobrukují ještě dlouho po návratu domů, stejně tak ve Francii uslyšíte písně převážně ve francouzštině. Dokonce i v Tunisu, Egyptě či mimo turistická centra se na vás ze všech stran linou tamní populární, i když pro nás téměř neposlouchatelné hity. Vrátíte-li se a přejedete hranice České republiky, s největší pravděpodobností z rádia uslyšíte Rihannu, Robbieho Williamse nebo při troše štěstí na rockových stanicích Rammstein.

Prostor pro české kapely na českých rádiích je značně omezený a nikdo vlastně přesně neví, podle jakého klíče jsou interpreti a jejich písně do éteru nasazováni. Popíráme vlastní vkus i kulturu, neexistuje totiž přímá úměra ani vůči návštěvnosti koncertů, ani oblíbenosti kapely, dokonce vyhraje-li skupina několikanásobně hitparádu daného rádia, ještě to neznamená, že má šanci se do běžné rotace dostat. Občas naopak rádia z vlastních pohnutek vyběhnou s tuzemskou kapelou, o které nikdo nevěděl, že vůbec existuje, většinou dost příšernou a především velmi podobnou jejich předchozímu objevu (často je podezírám, že pouze mění názvy kapel), ve snaze přesvědčit národ, že právě tohle je směr, který teď frčí a bude se poslouchat. A ono to jde, posloucháme jednou, podruhé, potřetí, a když už tu s**čku slyšíme podvacáté, začne se nám líbit. Koneckonců je to jedna z mála písní česky a víme, o čem asi tak je.


2 v 1 a mnohem víc

Ačkoli to ještě mnoho interpretů neví, jsem téměř přesvědčena o tom, že letní sezony se mnoho kapel nedožije. Přestože se jejich jména dosud objevují v řadě programů festivalů i městských slavností, dá se předpokládat, že řada muzikantů z nich bude brzy namísto na pódiu rozseta po léčebnách všeho druhu a bude nabírat energii po strhující jarní šňůře. Dá se tak usuzovat ze složení jarních turné mnoha skupin, jež se nesou ve znamení přátelství s příslibem velmi bujarého mejdanu. Konečně se začaly spojovat party, které k sobě mají blízko především lidsky, ne tak žánrově, a vytrácí se role předkapely a tahouna. Fanoušci kapel se v sálech spojují v jednu velkou „multikulturní“ masu a vytvářejí prostředí pro nezapomenutelné zážitky. Energie spřátelených skupin by se, oproti klasickým koncertům stylu předkapela – kapela, dala dávkovat do pytlů, a to nejen na pódiu. Tu pak ve velkém mohou předávat návštěvníkům akce. Nejenže je na takovýchto koncertech větší legrace, nekonečný prostor pro improvizaci a vznikají společné projekty, tu dětskou radost z hudby samotné si odnáší nejen publikum, ale buďte si jisti, že i muzikant. Takovým vražedným spojením, které byste si neměli nechat ujít, jsou třeba Imodium a Rybičky 48, UDG a Ovoce, Dymytry a Loco Loco, SPS. a Visací Zámek nebo Prago Union, Cocotte Minute a Hentai Corporation.

Zanechat komentář

XHTML: Můžete použít pro formátování tyto tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop