Rock&Pop 01/19

V době, kdy vychází lednové číslo, už budu na nejjižnějším cípu Ameriky pozorovat velryby a tučňáky. Tedy doufám… Předtím mě čekají desítky hodin v letadle, z čehož mám noční můry už od koupě letenek. V podstatě mě děsí celý tento výlet, strach z létání je jen jedna z věcí, kterou musím překonat, abych tuhle dovolenou přežila. Záměrně neříkám užila, protože různých fobií mám opravdu mnoho na to, abych se mohla tvářit jako dobrodruh.

Pro odjezd na konec světa jsem se rozhodla před půl rokem, v době menší osobní krize. Zatnula jsem zuby, nakoupila letenky a těšila se na dobrodružství za účelem vymazání paměti. Čas všechno vyřešil za mě, krize už mě nesužuje a lobotomii snad také nepotřebuji. O to víc si uvědomuji, co jsem si na sebe ušila. Mým novoročním předsevzetím tudíž je už takové unáhlené kraviny nedělat. Jiné předsevzetí nemám, nikdy se mi je stejně nepodařilo dodržet a předpokládám, že to máte stejně i vy. Zřejmě se tedy ani impulsivního jednání do budoucna nevyvaruji a čeká mě ještě pěkná dávka prekérních situací, které sama sobě připravím. A možná je to dobře, člověk se s každou překonanou překážkou stává silnějším a zkušenějším. Navíc nebýt některých zkratkovitých a rychlých rozhodnutí žiji úplně jiný život, a to vlastně nechci.

V lednovém vydání Rock&Pop máme dvě takové impulsivní dámy – Zaz a Pink. Dvě na první pohled odlišné bytosti z dvou různých kontinentů spojuje jen to, že jejich životy jsou jako neřízená střela, přesto mířící pevně na cíl. Koneckonců i ony se z každé své depky potřebují vypsat. Na rozdíl ode mě umí však obě velmi dobře zpívat a berou za své životní příběhy velmi slušné honoráře.

Do nového roku vám tedy přeji co nejméně faulů, a když už se vám takový povede, nechť vás nasměruje správnou cestou a stane se příběhem se šťastným koncem.

PF 2019 za celou redakci Rock&Pop!


Právě jsem dostala rozhořčený e-mail od našeho bývalého redaktora, který mě dosud vesměs podporoval a chválil. Jeho zdravou naštvanost způsobila Hana Zagorová na titulní straně, aneb podle jeho slov Jakešova holka, signatářka anticharty a kolaborantka diktatury a komunismu. Bohužel mu asi uniklo, že Zagorová především vydala kritiky opěvované album, a to je to, oč v časopisu Rock&Pop jde… o hudbu. Ačkoli já sama si při každé možné příležitosti rýpnu do současné politické scény, své názory a postoje striktně ohraničuju úvodníkem, osobním prostorem. Redaktorům Rock&Popu selektovat hudebníky podle jakýchkoli kritérií nepřísluší. Rock&Pop je o současných i historických faktech, bez ohledu na to, zda se nám muzikant líbí, nebo ne. Jediným měřítkem je pro nás to, zda něco dokázal na hudební scéně. Máme totiž tu obrovskou výhodu, že nás dosud nevlastní žádný politik ani žádná politická strana, a tak se můžeme věnovat tomu, co je nám vlastní.

Pokud bychom se tvářili, že Hana Zagorová neexistuje, mohli bychom tak zapomenout na spousty a spousty dalších pro někoho kontroverzních a nevhodných muzikantů. Jarek Nohavica, o kterém jsme také uvažovali s titulní stranou, by si se svým udavačstvím ani neškrtl, a co teprve Daniel Landa se svou rasistickou minulostí nebo Aleš Brichta a další (zdaleka nejen Ortel) se svým současným „nacionálním“ cítěním. Jako matka bych pak mohla namítnout, že vůbec tím nejhorším příkladem jsou rockové hvězdy, jež celý život fetují, chlastají a ještě jsou slavní a mají hodně peněz. Jak mám svému dítěti vysvětlit, že drogy jsou špatné, když dám vzápětí na titulku Micka Jaggera, který má v pětasedmdesáti víc energie než průměrný chlap v padesáti, a ještě k tomu přidáme titulek, jakej je to fakt hustej týpek?

Tedy, nezapomínejme na to, že tohle je čistě hudební časopis a BEZ CENZURY. Nepraktikujme sami to, proti čemu bojujeme!

Vybrané fotoreporty
iRock&Pop