WINO Punctuated - Equilibrium

Tvář, kterou na albu Punctuated Equilibrium nastavuje, je výsostně stylová a logická. Dřevní zvuk na pomezí hard rocku a prapůvodního doom metalu, nápaditě melodické, výrazně dominující riffy, přírodně rázné bicí, nijak výjimečný, ale hřejivě příhodný vokál a hlavně obrovské charisma, které se táhne jeho projekty napříč dekádami. Na můj vkus by se protagonista mohl méně utápět v psychedelicky rozvláčných instrumentálních plochách (výtečné např. ve čtvrté Smilin’ Road, lehce unavující v pozdějších pasážích alba), nicméně i to neodmyslitelně – a ve finále nezbývá než uznat, že funkčně – dotváří jeho osobitý rukopis. Zjevně si dal hodně záležet, aby jej tato kolekce odrážela v co nejplnějších rysech. Wino je vitální veterán, chycený v pomyslném stylovém skanzenu, ale stále plně při síle. A desky jako tato, naskrz prostoupené neokázalým zpátečnictvím, dokážou zahřát na duši.