Fat Cat Records
Ten Kens – Ten Kens
3. 11. 2008 - Ten Kens je další velká kapela, která vám nalije do hlavy i do žil jak adrenalin, tak pocit něčeho výjimečného. A spolu s tím i otázku, „proč se do háje o týhle kapele ještě nemluví?“. Kanada opět dokazuje, že kromě kvalitních hokejistů umí produkovat i kvalitní hudebníky.
Přestože Ten Kens mají ve svých inspiracích jasno (hudební scéna 90. let – Pixies, Bauhaus, Sonic Youth...), musím říct, že když jsem je slyšel poprvé, naskakovala mi v hlavě jména jako Liars, No Age a samozřejmě také jejich přátelé z myspace –Crystal Antlers a Deerhunter. Frontman Dan Workman má kromě barvy hlasu s Tomem Yorkem společný i studovaný obor. Na umělecké škole se svým kamarádem Deanem Tzenosem (kytara) hráli ve všemožných uskupeních a když si řekli, že toho bylo dost, sebrali se, nakoupili všechnu potřebnou aparaturu (no není to pohoda?) a pronajali si jeden městský dům, kde celý rok nahrávali. Když bylo hotovo, poslali to ven a shodou okolností si jich všimli lidé z Fat Cat (je to pohoda!). Na rozdíl od No Age Dan s Deanem nikdy ve dvou fungovat nechtěli, tak ještě řekli kamarádům Lee Stringlovi (bassa) Ryanu Roantreemu (bic). Všichni čtyři se společně vydali znovu do studia, staré nahrávky přearanžovali a vznikl z toho debut s eponymním názvem Ten Kens.
Když jsem dělal s Danem rozhovor, ptal jsem se, jaká kapela je pro něj nejinspirativnější. Odpověděl, že Sonic Youth, protože kašlali na zavedené postupy a dokázali svůj zvuk pevně uchopit a navodit s ním výbornou atmosféru. A to je přesně to, proč budete Ten Kens milovat. Jejich rozmázlý zvuk a ospalý vokál vás staví do pozice osamoceného jedince, který se právě ocitl na neznámém místě. Na místě, kde může velmi snadno přijít k úrazu (Refined) stejně tak, jako se mu může dostat příjemného útočiště a šálku teplého čaje (Downcome Home). Samotní Ten Kens svůj styl definují jako temný, emotivní mix post-rocku a grunge. Hned úvodní Bearfight vám ukáže jak krásu, tak strasti světa, do kterého vás tahle čtveřice právě uvedla.
Aby bylo jasno, podobnost s Yorkem, jak jsem ze začátku avizoval, je pouze vokální. Srovnávat je s Radiohead i po instrumentální stránce je velmi nebezpečné, neboť Yorkova parta má tak široký záběr, že by to nebylo vůbec výstižné. Nehledě na to, že psychadelický podtón Ten Kens občasně okořeňují poměrně solidní řeží, která je však v sympatickém mundůru a nenutí vás k odporu i přesto, že na tvrdou muziku vůbec nejste. Naopak vás napumpuje a vybaví notnou dávkou odvahy a chtíče pro další momenty.
Velmi příjemně působí skutečnost, že ve většině skladeb nefunguje model užití refrénů a slok a dojem závodů na několik kol zde nahrazuje cesta z bodu A do bodu B. Za nejpovedenější věc považuji rozhodně skladbu Refined, která se i přesto, že má něco málo přes tři minuty, skládá ze třech částí a je v ní víc zvratů než ve dvouhodinovém thrilleru. V následující Spanish Fly prokáže tahle čtyřčlenná parta i smysl pro humor, kde do „španělské melodie“ Dan recituje text hlasem, jenž velmi vtipně evokuje hlas přerostlé mouchy. Abych zde nejmenoval každou skladbu zvlášť zmíním jen baladu v Ten Kens kabátu – Prodigal Sum a nudnou The Alternate Biker, která dokazuje, že v některých chvílích deska jakoby sbírala síly na další událost, oddechuje a nemá tak skvělé nápady jako v předchozích minutách.
Přestože má album celou dobu svůj typický zvuk a neexperimentuje, o stereotyp se v žádném případě nejedná. Je to zkrátka souhrn různých událostí v jednom stejném světě. Ten Kens sami říkají, že nehrajou na image, že je pro ně důležitější muzika, což znamená dvě věci. Malý hype a velká trvanlivost.
Ještě jedna zajímavost. Až někde uvidíte klip k Bearfight a budete se ptát jaký úchyl a skvělý animátor tohle udělal, vězte, že to je jeden ze zakládajících členů Ten Kens – kytarista Dean Tzenos.
Když jsem dělal s Danem rozhovor, ptal jsem se, jaká kapela je pro něj nejinspirativnější. Odpověděl, že Sonic Youth, protože kašlali na zavedené postupy a dokázali svůj zvuk pevně uchopit a navodit s ním výbornou atmosféru. A to je přesně to, proč budete Ten Kens milovat. Jejich rozmázlý zvuk a ospalý vokál vás staví do pozice osamoceného jedince, který se právě ocitl na neznámém místě. Na místě, kde může velmi snadno přijít k úrazu (Refined) stejně tak, jako se mu může dostat příjemného útočiště a šálku teplého čaje (Downcome Home). Samotní Ten Kens svůj styl definují jako temný, emotivní mix post-rocku a grunge. Hned úvodní Bearfight vám ukáže jak krásu, tak strasti světa, do kterého vás tahle čtveřice právě uvedla.
Aby bylo jasno, podobnost s Yorkem, jak jsem ze začátku avizoval, je pouze vokální. Srovnávat je s Radiohead i po instrumentální stránce je velmi nebezpečné, neboť Yorkova parta má tak široký záběr, že by to nebylo vůbec výstižné. Nehledě na to, že psychadelický podtón Ten Kens občasně okořeňují poměrně solidní řeží, která je však v sympatickém mundůru a nenutí vás k odporu i přesto, že na tvrdou muziku vůbec nejste. Naopak vás napumpuje a vybaví notnou dávkou odvahy a chtíče pro další momenty.
Velmi příjemně působí skutečnost, že ve většině skladeb nefunguje model užití refrénů a slok a dojem závodů na několik kol zde nahrazuje cesta z bodu A do bodu B. Za nejpovedenější věc považuji rozhodně skladbu Refined, která se i přesto, že má něco málo přes tři minuty, skládá ze třech částí a je v ní víc zvratů než ve dvouhodinovém thrilleru. V následující Spanish Fly prokáže tahle čtyřčlenná parta i smysl pro humor, kde do „španělské melodie“ Dan recituje text hlasem, jenž velmi vtipně evokuje hlas přerostlé mouchy. Abych zde nejmenoval každou skladbu zvlášť zmíním jen baladu v Ten Kens kabátu – Prodigal Sum a nudnou The Alternate Biker, která dokazuje, že v některých chvílích deska jakoby sbírala síly na další událost, oddechuje a nemá tak skvělé nápady jako v předchozích minutách.
Přestože má album celou dobu svůj typický zvuk a neexperimentuje, o stereotyp se v žádném případě nejedná. Je to zkrátka souhrn různých událostí v jednom stejném světě. Ten Kens sami říkají, že nehrajou na image, že je pro ně důležitější muzika, což znamená dvě věci. Malý hype a velká trvanlivost.
Ještě jedna zajímavost. Až někde uvidíte klip k Bearfight a budete se ptát jaký úchyl a skvělý animátor tohle udělal, vězte, že to je jeden ze zakládajících členů Ten Kens – kytarista Dean Tzenos.
