19. 11. 2008 - Kdy jindy připomenout písničky z osmašedesátého roku než v době čtyřicátého výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území, tehdy označované za „internacionální pomoc“.
A kdo jiný by měl takový výběr sestavit a zasvěceným slovem doprovodit, než-li Jiří Černý, v jehož rozhlasové Houpačce tenkrát nejedna z oněch písní zazněla. Jako přímá reakce na 21. srpen jich vzniklo vlastně minimum. Kromě výsměšné Vomáčkovy titulní skladby a jeho parodie na ruské pochodové písně Držet hubu, držet krok!, lze dále uvažovat snad jen o legendárním Krylově Bratříčkovi (i když o přesném datu vzniku se vedou spory) a pak jistě i o působivé reflexi tragického sebeobětování Jana Palacha v Tichu Bohdana Mikoláška. Do řady písní si ovšem „skryté“ významy a podtexty dosazovali sami posluchači (Zimní království, Balada o smutnom Jánovi, Krysař, Přejdi Jordán, Jó, to jsem ještě žil). Zásluhou své nadčasovosti se tehdy skutečně zdály být nanejvýš aktuální a s onou dobou báječně rezonovaly. Mimořádně silný emocionální náboj z nich ovšem nevyprchal dodnes. Proto se vedle sebe klidně snesou třeba Merta, Pilarová, Chladil, Hutka, Suchý, Průdy a dokonce (na rozdíl od současnosti) i Vondráčková s Kubišovou…