Rodolphe Burger - No Sport

Přichází refrén (volně přeloženo: „Ne, nikdo/ Nikdo nikdy neumírá“) a naplno se ponořujeme do osobního světa Burgera, plné (nenafoukané) literatury, specificky zechované a různě zmutované hry na kytaru, cut-upů a různých struktur ve formě matematických a instinktivních hlavolamů. V půlce alba, ale nápady začnou kolísat a pár repetitivních instalací začínají být jaksi příliš ubíjející. Naštěstí se objevují prosvícené balady (Avec Toi) a osvěžující kolaborace s Rachidem Tahou nebo Marie se „svým bratrem“ bluesovým kytaristou Jamesem Blood Ulmerem. O to více mrzí, že se Rodolphe občas příliš zamotává do příliš demonstrativního estetismu a neprůchodnosti. Ale pořád je to nadstandardní, stále žíznivě hledající dílo. Tedy živé.