Warner Bros., 2008
Rachael Yamagata – Elephants...Teeth Sinking Into Heart
26. 10. 2008 - Příjemně nakřáplý a temně laděný hlas jednatřicetileté americké zpěvačky a klavíristky Rachael Yamagaty možná na první poslech nepřiřadíte k ženskému rodu, ale rozhodně vás dokáže zaujmout. Rachaelino příjmení prozrazuje, že jako „správné“ Američance jí koluje v krvi směs jiných kultur, v jejím případě japonská (po otci) a německo-italská (po matce).
Od nástupu na sólovou dráhu se hlas Yamagaty objevil už v několika filmech a seriálech a na její debut Happenstance z roku 2004 se psaly jen chvály. Letos přichází s dvojalbem Elephants...Teeth Sinking Into Heart, které potvrzuje její schopnost kombinovat skladatelský, pěvecký i hráčský um do perfektně sedícího tvaru hudební chuti.
A i když se její první debut chválil, nikdo si neodpustil rovnítka mezi ní a dalšími písničkářkami podobného typu. Pokud jste tedy slyšeli v Happenstance skladatelské přístupy Norah Jones, Fiony Apple nebo Sarah McLachlan, tentokrát je budete hledat marně. Jedno přesto zůstává společné – písně o lásce, zklamání a bolestech z rozchodů. Jak typicky ženské.
Na první album Elephants, které obsahuje devět skladeb a jeden skrytý track, si připravte kapesníčky. Takovou nálož balad protkanou melodickými vrstvami smyčců, kytarových doprovodů a jemných klavírních vyhrávek hned tak nezažijete. Sytý a temný hlas Rachael si mnohdy vystačí i jen s lehounkým vybrnkáváním kytarových strun. Většinu balad po kapkách doprovází klavír a niterní atmosféru dotváří smyčce a příčné flétny. A přesto to ani náhodou nehraničí s kýčem. Jen bohužel délka některých kusů a natahování jejich lyričnosti se stává až neúnosnou.
V druhé nahrávce ...Teeth Sinking Into Heart Rachael naopak ukáže, že hlasem umí pohladit, ale také řezat jako žiletka. Od debutu stihla přestoupit od rádiových hitových struktur k rockovějšímu rázu.
Větší přehled o svých možnostech a schopnostech nám Yamagata snad ani ukázat nemůže. Svou ženskost předvádí ve dvou světlech a přitom zachovává jeho dekorum.
Dlouho očekávaný další kus uměleckých dovedností Rachael Yamagaty přišel. A dokonce v dvojité porci. Takže otevřete láhev vína a začněte kontemplovat. Stojí to za to.
A i když se její první debut chválil, nikdo si neodpustil rovnítka mezi ní a dalšími písničkářkami podobného typu. Pokud jste tedy slyšeli v Happenstance skladatelské přístupy Norah Jones, Fiony Apple nebo Sarah McLachlan, tentokrát je budete hledat marně. Jedno přesto zůstává společné – písně o lásce, zklamání a bolestech z rozchodů. Jak typicky ženské.
Na první album Elephants, které obsahuje devět skladeb a jeden skrytý track, si připravte kapesníčky. Takovou nálož balad protkanou melodickými vrstvami smyčců, kytarových doprovodů a jemných klavírních vyhrávek hned tak nezažijete. Sytý a temný hlas Rachael si mnohdy vystačí i jen s lehounkým vybrnkáváním kytarových strun. Většinu balad po kapkách doprovází klavír a niterní atmosféru dotváří smyčce a příčné flétny. A přesto to ani náhodou nehraničí s kýčem. Jen bohužel délka některých kusů a natahování jejich lyričnosti se stává až neúnosnou.
V druhé nahrávce ...Teeth Sinking Into Heart Rachael naopak ukáže, že hlasem umí pohladit, ale také řezat jako žiletka. Od debutu stihla přestoupit od rádiových hitových struktur k rockovějšímu rázu.
Větší přehled o svých možnostech a schopnostech nám Yamagata snad ani ukázat nemůže. Svou ženskost předvádí ve dvou světlech a přitom zachovává jeho dekorum.
Dlouho očekávaný další kus uměleckých dovedností Rachael Yamagaty přišel. A dokonce v dvojité porci. Takže otevřete láhev vína a začněte kontemplovat. Stojí to za to.
