11. 1. 2010 - To, že Norah Jones chtěla své čtvrté album The Fall provětrat v jiných žánrových vodách, se vědělo už dávno. Svou dosavadní kapelu (možná kvůli rozchodu s přítelem/basistou Leem Alexanderem) vyměnila za rockovější kolegy, čímž zadala směr.
Baladický a jazzem
prosáklý projev naočkovala rockem, elektrickými kytarami a těžkými bicími. Má
omluvný důvod se podnapilá toulat po nocích městem (
Stuck) a pak ronit
slzy nad bílými klávesy (
I Wouldn’t Need You). Svým bluesovým baladám
Norah zůstala sice věrná, podryla je ale rockovějším spádem (
Light As A
Feather,
Young Blood), který je spíš rukopisem jejích
spolupracovníků (Jacquire King, Will Shef či Marc Ribot), než potvrzením jejího
osobního posunu. Je to jako slintání před výlohou cukrárny, předem čekáte tu
orgasticky sladkou chuť, než se opravdu zakousnete. Konec jazzově tučné
popularizátorky. Norah Jones je poslem dietních kapslí selektrifikovaným
koncentrátem. A to je nakonec možná dobře.