Mötley – 44:03
Mötley Crüe - Saints Of Los Angeles
17. 11. 2008 - Žijeme v zajímavé době. Alespoň pro zpětnou kredibilitu a hodnocení rockových kapel. Spolky, které bylo ještě před pár lety absolutně nemožné obhajovat pod dohledem puritánů „dobrého vkusu“ jsou dnes plně akceptovány. Retro? Přiznaný kýč?
Spíš je větší sranda poslouchat Billyho Idola, Sigue Sigue Sputnik, GN´R, a číst o Mötley než trpět namátkou Coldplay, Fall Out Boy, emo sráče nebo Mobyho. K věci. Fanoušci Mötley se shodují, že tohle je od sexuálně toxických maniaků z L.A. to nejlepší po pěkně dlouhé době. Výchozím bodem je jejich biografie The Dirt, kterou se zde inspirují. Zvuk je moderní, nablýskaný, tvrdý a krvavě propečený. Plný tuku, cukru, Tabasca (viz thundersovská reminiscence L.A.M.F) a bez zdravých, ale bez chuti bio potravin. Písně jsou fun a chytlavé (Down at the Whisky), naštvané jak, když 13letý kluk se musí vracet domů k rodičům o půlnoci (Face Down in the Dirt) a radostně přihlouplé (This Ain't a Love Song, kde následuje verš: „This is a fuck song“). Fanoušci a věční teenageři jsou zvaní na mejdan jak z roku 1983 i když je to hudebně tvrdší a krapínek méně směšné.
