26. 1. 2010 - Pořád máte nějaké jistoty. Třeba Massive Attack se pořád ještě nenaučili, jak se točí špatné desky; perfekcionisti, co si každou vteřinu nového materiálu nechávají procházet hlavou týdny. To se pak stane, že vás ničím nepřekvapí, přestože takhle ještě nezněli.
Sedm
let mlčeli - nevypadá to, že by měli strach, že se na ně zapomene. Předchozí
čtyřka byla deska, co se od nich poslouchala nejhůře (nikdo neříká, že byla
nejhorší); aktuální pětka se zase poslouchá nejlépe (nikdo neříká, že je
nejlepší). Dobrá nebo špatná zpráva pro vás: Massive Attack mají album, co
můžete pustit kamarádům, co salternativní muzikou jen lehounce flirtují.
Teď jednoznačně dobrá zpráva pro vás: Massive Attack vtomhle konceptu
neztrácí hodně bodů, leč jen pár. Neponižují se, aby se zavděčili; jestli
chtěli najít model, se kterým budou v pohodě pro staré fanoušky a super širší
posluchačské vrstvy, trefili to. Jeden podstatný problém: chybí nervní pnutí a
prožitá dramata; otevírají jen dveře do bezpečného úkrytu. Takhle zní pohoda
temných odstínů. Nevolám po depresi, jenom po příbězích mezi tóny. Vrátili se
tam, kde začínali, ale tak, abyste to nepostřehli (ano, jsou to první desky
zalité popem a rokem 2010; zase jedou trip hop). Chybí tu sevřenost: nabízejí
bestofku nápadů a svých úvah za posledních pět let. Zpívá tu osm hlasů. Škoda,
že se do jednoho tracku pletl Damon Albarn a nevydal to jako smutný singl Blur;
všichni bychom byli happy. Je fajn, že Martina Topley-Bird dala vědět, že žije
a že to pořád umí. Zpěváci TV On The Radio a Elbow nejsou lepší než starej kámoš
Andy Horace; vlastně jsou, ale ne vMassive Attack. Nejlepší věci
přicházejí znečekaných míst. Zdreampopové kapely Mazzy Star, co už
čtrnáct let nic nevydala, přikráčela černá můra Hope Sandoval a všechny
bezděčně porazila.
Dobrá
nebo špatná zpráva pro vás: je to kolekce udýchaných a dobře vypadajících singlů
(a toho jednoho nového tracku Blur); ale také to studí jako práce akademiků.
Dobrá zpráva pro všechny: pořád to má s Massive Attack smysl.